Do tohoto šuplíčku jsem si vložila dva kousky varhan. Jako první jsou to varhany z farního kostela sv. Gotharda, který stojí ve svahu pod hradem Bouzov.
Stoupáme k hradu a samozřejmě mám zájem nakouknout,
zda se dá do kostela již dostat. Kolem boční kostelní zdi se také dá jít na
hrad, tak to zkusíme. Dveře kostela jsou otevřené. Do kostela vstupuji z boční
strany. Vlevo oltář, vpravo nahoře varhany. V kostele nikdo, jen malé asi 3
leté dítě. Přišlo mi to zvláštní, připadala jsem si jako
vetřelec. Rychle jsem vyfotila varhany, když dítě začalo volat maminku a ta se
ještě s dalším dítětem ozvala z ochozu.
Pozdravím a a omlouvám se za vstup, vysvětluji, proč
tam jsem a jestli si mohu nástroj vyfotit.Paní souhlasila a dokonce volala, že
mohu jít přes sakristii nahoru. Nikdy jsem v soukromých prostorách kněze
nebyla, vstoupila jsem tedy s velkým respektem. Mladá paní mi šla naproti. Dověděla
jsem se tedy, že ona kostel jen větrá. Vše otevřela i pro mne. Byla jsem opět
ve správný čas na správném místě.
První instalace varhan není známa a také se
nedochovala původní skříň. První záznam o opravě varhan pochází z roku 1831
(Karel Toulec), 1846 (Jan Basmayer), 1862 (Jan Blasmayer olomoucký varhanář) a
kolem roku 1882 došlo k transféru varhan do Pavlova u Loštic. Další záznamy se
mi nepodařilo zjistit, proto je mi záhadou, jak se opět ocitly v kostele v
Bouzově nebo zda jsou to vůbec ty původní.
Další varhany z Bouzova najdete v hradní kapli. Jsou malé, ale i kaple není nějak veliká. Potvrdilo se mi, že i tento nástroj je dělaný na míru prostor, ve kterých bude znít.
Tyto varhany jsou svým umístěním unikátní a v roce
2017 byla vyhlášena sbírka na jejich opravu.
Maruško , je to nádherný nástroj. Málokde je ta možnost vidět varhany hned z několika stran a dokonce se dostat až tam, kde sedi varhaník.Překvapilo mě, ze tam mají dokonce dvoje. Nádherně a zajímavé. Krásné svátky Maruško .
OdpovědětVymazatJedny jsou v kostele pod hradem a druhé na hradě v malé hradní kapli.:)
VymazatTakový záběr na varhany z pohledu varhaníka se běžně nevidí. Zajímavé je, jak to odtud působí prostě - podle obyčejné dřevěné lavice by nikdo nečekal, že vzadu jsou zářící impozantní píšťaly.
OdpovědětVymazat