Procházku na hrad Šostýn jsme si udělali z Kopřivnice. Nejprve jsme navštívili Technické muzeum Tatrovky, které se mnou můžete navštívit někdy příště. Z města vyrazíme stejnou cestou jako na Bezručovu vyhlídku, ale kousek za Husovou lípou zahneme doprava.
Dneska si se mnou můžete zajít na Bezručovu vyhlídku nad Kopřivnicí. Tentokrát jsme jeli vlakem brzy ráno do Kopřivnice a vydali se rovnou k rozhledně kolem Husovy lípy a Jasníkovy studánky.
Když slyšíte Kopřivnice, určitě se mnohým vybaví Tatra a případně i Technické muzeum Tatry. Já vás nyní nechám nahlédnout do jiného automobilového muzea v Kopřivnici. Na
Štefánikově ulici, poblíž vlakové zastávky Kopřivnice, je vybudováno
automobilové muzeum, kde najdete historické skvosty různých značek. Muzeum je
soukromé a vybudoval ho s láskou pan Jaroslav Šerý.
Jako sestra a matka vojáků se nemohu divit, že některý výlet bude cílit i do bunkrů, na vojenské přehlídky a památníky. Tentokrát je to opravdu monumentální památník II. světové války v Hrabyni, který jsme navštívili v květnu 2012. Ještě nikdy do té doby mne žádné muzeum tak nezaujalo a nevsálo do sebe.
ZOO jsme navštívili před dvěma lety s vnukem. Vždy, když hlídáme nebo spíše hlídali jsme vnučky a vnuka, snažili jsme se vymyslet nějaký výlet, ať nesedíme jen doma na tabletu či u počítače.
Už není. V Ostravě na výstavišti Černá louka za divadlem Antonína Dvořáka jsem měla možnost vidět pod širým nebem miniatury známých světových staveb. Je velká škoda, že už tu není. Přesto sem dám ukázku a třeba budete mít možnost vidět něco podobného někde jinde. A pozor. Zapátrala jsem a našla tuto zprávu:Uzavřeno! Unikátní svět miniatur, ostravské Miniuni, se od 16. 12. 2018 uzavírá návštěvníkům z důvodu přesunu expozice do jiných prostor. Nově by se mělo otevřít pravděpodobně v roce 2020 u Slezskoostravského hradu.
Tímto vstupem se na nějaký čas přesuneme do Ostravy. Kdysi to bylo i mé krajské město, než nás územně přešoupli do kraje Zlínského. Občas mě do Ostravy zavály pracovní povinnosti, proto jsem tohle město jinak nevyhledávala. Nevyhledávala jsem ani nákupní centra, jen párkrát mě dcera vzala před Vánoci autem do Shopping Parku. Místo, kam se nyní se mnou můžete podívat, dlouhá léta hyzdilo město a nacházelo se poblíž centra a vlakového nádraží Ostrava-Střed. Opuštěné, černé budovy bývalých hutí. Je pravda, že na developery a všelijaké kšeftaře s pozemky se nahlíží všelijak, ale přeměna této čísti Ostravy mě potěšila. Vzniklo zde nejen nákupní centrum, ale i bytové jednotky i kancelářské budovy s odpočinkovými zónami. Pojďte se podívat na tu přeměnu.
Před pár dny jste se se mnou vydali z Nového Jičína na hrad Starý Jičín, ale pro únavu jsme nakonec hrad vzdali. Ale nevadí. nemáme to od nás daleko a tak jsme se později na hrad vypravili znova. Hrad známe, většinou nás sem zlákala nějaká akce, třeba odemykání hradu a tam nesmí syn chybět. Ale s manželem raději podnikáme výlety za samotou a na hradě ještě nezačala sezóna. Máme ho jen sami pro sebe.
Víte, jak pozná Eskymák, že opravdu mrzne? Když se mu v zatáčce zlomí pes. A víte, jak pozná Čech, že fakt mrzne? Že mu na hubě zkamení rouška. Pár fotek jako dokument, že jsem vylezla z baráku.
Jednoho dubnového dne jsme vyrazili na výlet, i když mě v noci vzbudilo silné škrábání v krku, které u mne signalizuje nástup silné rýmičky. Po práci na zahradě se tělo docela zotavilo a nějaká počáteční rýma mě přece nezastaví. Jediné spojení do Starého Jičína je autobusové a navíc se musí přesedat v Novém Jičíně. Těch přímých autobusů je velmi málo. Proto jsem jako výstupní stanici našeho dobývání hradu Starý Jičín zvolila Nový Jičín. Vystupujeme na zastávce u Tonaku a dál už pěšky.
Sluníčko nás inspirovalo k výpravě na jeden z vrcholů Beskyd. Pojedeme hned druhý den, padlo rozhodnutí.
V roce 2016 se nám výlet za ledovými sochami moc nevydařil, proto jsme zkusili štěstí hned další rok. Je to zatím naše poslední návštěva a tak si neodpustím se o ní zmínit, protože tentokrát byla zimní krajina prozářená sluncem.
Na hřebeni Radhoště ještě chvíli zůstaneme. Možná právě proto, že jsem neměla moc široký výhled do krajiny jako třeba v létě nebo za krásného počasí, upoutaly více moji pozornost tabule naučné stezky. Vypráví o všem možném, co se týká života lidského, zvířecího i rostlinstva v okolí Radhoště. Nevím, jak je možné, že jsem dříve přehlédla právě tuto tabuli, nebo spíš pamětní desku pod tabulí. Zřejmě byla instalována nedávno po dokončení silnice na Radhošť. Silnice se možná někomu nelíbí, ale je určena jen pro pěší a cyklisty a autem sem smí jen obsluha vysílače, či hotelu Radegast. Široce vyšlapaný pruh po celém hřbetu hory už spíše škodil tomuto prostředí. Nyní mohou na Radhošť i maminky s kočárky a pohodlněji i vozíčkáři.
Zatím, co jsem vás v minulém vstupu zavedla na Pustevny v zimě, dneska si se mnou můžete zopakovat výšlap letním sluníčkem z Pusteven na Radhošť v roce 2013, tedy pár měsíců před vyhořením Libušína (chata na Pustevnách dle architekta Jurkoviče.) Tentokrát jsem jela na výlet se snachou a vnukem.
Konečně i u nás začala zima se sněhem, který ovšem opět roztál, aby opět jemně padal a dlouho se neudržel. Na horách je ho snad více. Ve vzpomínkách se tedy vrátím o hodně zpět a zajedeme si na Pustevny. Zařadila jsem je do Kraje Zlínského, protože Pustevny ještě do tohoto kraje územně spadají, kdežto Radhošť už vlastní Kraj Moravskoslezský.
V Lipníku nad Bečvou v Olomouckém kraji ještě chvíli zůstaneme. Už jsme si trochu prošli město i zámek, pokochali jsme se historickými vlaky a nyní se podíváme do dvou kostelů a na židovský hřbitov. Fotky jdou ještě trochu zvětšit.
Do Lipníku nad Bečvou jsme jezdili skoro pravidelně, ale městem jsme jen prošli a hurá na hrad Helfštýn. Jako milovníci vlaků a cestovatelé převážně vlaky, jsme se tentokrát nechali zlákat oslavami 170. výročí Ferdinandovy dráhy.
Do Olomouce jsme přijeli vlakem a tramvají se dovezli ke kostelu sv. Mořice a dále pokračujeme pěšky.
Nyní se se mnou můžete podívat blíž na jednotlivé památky Horního náměstí. Náměstí dominuje budova radnice, umístěná uprostřed, jak přehledně vidíme na mapce.
Když už jsme se nyní procházeli hlavně Olomouckým krajem, je na čase podívat se i do Olomouce samotné. Toto krajské město jsme navštívili několikrát hlavně kvůli výstavě Flora a jednou kvůli rodinnému setkání. A když už jsme tady, já jsem se jala i "lovit" varhany a tudíž navštívila i některé sakrální stavby v Olomouci. A nyní se mnou můžete navštívit pozdně gotický trojlodní kostel sv. Mořice s křížovou klenbou a dvěma hranolovými věžemi. Tento olomoucký kostel pocházející z roku 1745 a v roce 1995 byl vyhlášen Národní kulturní památkou. Také se má čím pyšnit. Najdeme zde kromě jiného největší varhany nejen v České republice, ale jsou evropským unikátem. Z vyhlídkové věže je krásný pohled na město.
Tuhle fotku jsem pořídila u jezírka v parku hradu Kámen. Pohodlně jsem si seděla na lavičce a občas zazoomovala do trávy u jezírka. Probírám se fotkami a občas sem plácnu něco ze starého blogu.
Mohutný gotický hrad vznikl v polovině 13. století a my jsme se na něj vypravili 6.8.2016 jako na další památku v rámci akce Klíč k památkám a jednak i proto, že na ten den ve 14 hodin byla plánována kostýmovaná prohlídka. Už jsem zažila, že průvodkyně měla na sobě dobový kostým, ale tohle bylo tentokrát něco trochu jiného, což jsme ovšem netušili.
Ve Šternberku jsem slíbila hlavně hrad. Ten byl také naším cílem. Ale než vás na něj zavedu, stavíme se v kostele Zvěstování Panny Marie. Provádí se zde komentované prohlídky ve dvou okruzích.
