Kde jsou pařezy?

 aneb na můj vkus příliš uklizeno. (9.9.2022)

Už dlouho jsem nebyla fotit v mém oblíbeném lesíku v bývalých kasárnách. Pařezovky, to mě baví, mechy a lišejníky s broučkem, kterého na fotce  najdu až v počítači.....Je po dešti, budu urousaná, ale to mi nevadí. Vypravila jsem se hned ráno, i když mlha, která také dokáže být fotogenická, se už rozplynula. 

V lesíku bylo sice již dříve vybudované disk-golfové hřiště, ale jen ve spodní části nad větším rybníčkem. Nyní je hřiště protaženo až k tůňce v nejhořejší části lesíku a zarostlá tůňka jen označená kolíky a provazem.  Tráva vysekána, pařezy nikde, vše příliš uklizeno. Tak takový lesík mne nebaví. jen jednou za éru hřiště jsem tu viděla dva kluky hrát. nechápu tedy, proč se muselo vše vysekat. 

Jdu dolů psím chodníčkem a jsem hodně zklamaná. 

U rybníka jsou informační tabule s fotografiemi a popisky živočichů a rostlin, kterým se tento kout stal domovem. Ptáky a podvodní živočichy chápu, ti jsou plaší a nemusím je spatřit, ale rostliny? No vlastně ano, i rostliny tu musí být vyobrazeny, protože jsou vždy vysekány do posledního stébla. Je tu dost velký prostor, klidně by tu mohla být ohraničená loučka s rostlinami a květinami, které to tu mají rády jako já kdysi. 

Chudák žába. Mohou být i žáby hluché? Všechny huply do vody, dříve, než jsem se stačila přiblížit, ale tahle ne.  Dlouho jí nevadila moje přítomnost. Že by mi dávala šanci na polibek? :-D

Jé, pařez. Ale moc čerstvý, chvíli potrvá, než trochu obroste mechem a houbičkami. 

I přesto, že byla tráva pokosená, došla jsem domů s botami promočenými, že schly v lodžii několik dní.  Ale jinak pohoda, procházku jsem si užila a na manželův dotaz, jestli mi to stálo za to, jsem odpověděla, že ano, určitě. :) 

Všem přeji hezký den.