neděle 13. srpna 2023

Kašperské Hory a hrad Kašperk

 aneb neukázněný turista, uštvaný účastník zájezdu a z nemocnice na reverz. A jako bonus špatně nastavené ostření na fotopřístroji. 


Trasa na mapě

Po skoro probdělé noci mi dobrou náladu vrátila vydatná hotelová snídaně. A hned po snídani jsme autobusem odjeli do Kašperských Hor, místní části České Domky na parkoviště, odkud jsme se vydali pěšky na hrad Kašperk. Hned od rána panuje velké horko a já se synem a asi polovinou ostatních účastníků zájezdu proto volíme schůdnější pohodlnější cestu po zelené značce, ostatní šli terénně náročnější trasou po žluté přes zříceninu hradu Pustý Hrádek. 
Omlouvám se, fotky dnešního dne za moc nestojí. Netuším procč. Přepla jsem omylem na ruční ostření? Já se svými dioptriemi hůř vidím, a proto při běžném focení ostřím na automat a chybného nastavení jsem si na displeji přístroje vůbec nevšimla. 
Jsme na hradě a i když jsme šli schůdnější cestou a ani ne tak daleko, přesto vedro zapůsobilo a občerstvení na hradě přišlo vhod. Líbilo se mi, že delegátka vybrala vstupné na památky hromadně hned první den a nemuseli jsme ztrácet čas, který jsme mohli věnovat relaxaci, případně prohlídce hradního nádvoří, které bylo přístupné bez průvodce.  
Jdeme na prohlídku hradní věže. 
Před námi pohled na zříceninu hradu Pustý Hrádek, kudy šla druhá skupina. 
Po prohlídce hradu, stoupajíce hromadně po schodech do věže a z věže, jsme se měli rozhodnout, zda půjdeme zpět k autobusu, či po zelené značce do Kašperských Hor. Opět jsme se mohli rozdělit. Chtěla jsem jít pěšky, 3 km přece dám. Delegátka informuje, že nejdřív bude prudké klesání a pak zase prudké stoupání. Cesta vede lesem, ve stínu to určitě dám. Michal vystartoval ve strachu, že budeme bez oběda, protože bude v Kašperských Horách možná málo času, hnal se vpřed. Stal se tedy vůdcem, za kterým šli i ostatní a samozřejmě i já někde daleko za ním. Z cyklostezky jsme najednou odbočili na velmi nepohodlnou cestu sypanou velmi hrubým štěrkem, spíše kamením. Snad je zde v plánu nová cyklostezka? 
Najednou reagujeme na volání, že jdeme špatně a máme se vrátit. Voláme na Michala, který je v nedohlednu a jak se ukázalo i daleko z doslechu. Telefon nebral. Chtěla jsem se vydat za ním, ale ostatní mne varovali, ať dolů nechodím, že to zpět bude pro mne vyčerpávající. Vyčerpával mne i strach, že se Michal neukázněně někam žene a špatně. Konečně jsem se mu dovolala. Nadával, že se musí vracet. Čekala jsem na něho, aby věděl, kam budeme pokračovat. Dohnal mě a opět vystartoval. Opět jsem mu nestíhala. Psychika udělala svoje. A následovalo to prudké stoupání. Počkala na mne delegátka a šla se mnou. Říkala jsem jí, že nemusí, že to zvládnu. Ale ona, že mě tam prý nenechá. Jenže já jsem potřebovala odpočívat, nadechnout se. Nechtěla jsem zdržovat a tak jsem se snažila vydat ze sebe maximum. Vedro bylo nesnesitelné. Už jsem se bála, že to fakt nedám. Delegátka mne brzdila, ať si klidně odpočinu dle potřeby, jenže já bych potřebovala vždy po pár metrech.
Docházíme skupinku a hned je vidět, že děvčata mají problém.  Jedna žena se nemohla postavit na nohy. Selhaly jí svaly. Delegátka se jí hned ujala a snažila se pomoci ostatním ji podepřít. Využila jsem čas i ke svému odpočinku a pak pomalu pokračovala s častými přestávkami. Slyšela jsem ještě delegátku, která volala sanitku.  Konečně vidím konec toho stoupání, Kašperské Hory vidím pode mnou. Cestou dolů  se na polní cestě míjím se sanitkou. Michal už mne vyhlíží na náměstí a hlásí, že našel dobrou restauraci. Neměla jsem vůbec síly něco pozřít. I když bylo horko, dala jsem si jen polévku. 
Tu paní, co zkolabovala jsem znala již z loňského zájezdu a bylo mi jí moc líto, ale uvědomovala jsem si, že mne vlastně zachránila, protože jsem mohla zvolnit. 
Vedro je úmorné a nezažít to, nevěřila bych, že mne takto dostane jen necelých 6 km. Ono jde také o to, že jeden nechce brzdit skupinu a nedopřeje si řádnější odpočinek. Michal dostal pořádně vynadáno, protože tohle se prostě nedělá, zvláště ne své mamince. 
V autobuse, míříc do Srní na Šumavě, kde je vlčí výběh se dovídáme, že paní odvezli do nemocnice ve Strakonicích a nechali si ji tam na pozorování. K lávce nad výběhem je také procházka lesem, ale v autobuse jsem si odpočinula a za vlky se vydala. Vždyť ti vlci byli vlastně důvodem, proč jsme se na tento zájezd vypravili. Ale to zase až příště. Po návštěvě rezervace jsme vyjeli trochu dříve oproti plánu, protože jsme ještě jeli do Strakonic pro naši účastnici, která po několika posilujících kapačkách požádala o reverz. Sanitka by ji mohla odvézt do místa bydliště, ale hotel v Prachaticích není bydliště a na Moravu ji nepovezou. Tak jsme si pro ni přijeli. :)
Hezký den bez nehod přeji všem. Prázdniny a dovolené ještě nekončí a vedro není radno podceňovat. 

20 komentářů:

  1. Od prvního dílu Policie Modrava toužím tu Šumavu tak vidět....jenže zdejší cestovka jí v nabídce nemá a ani druhá na kterou jsem se dívala. Má jí v nabídce Slevomat, jenže je problém že se vyjíždí buď z Prahy nebo Brna a v dost brzkých hodinách což znamená jet vlakem o den dřív, zaplatit za ubytování a to samé zpět to tak prodraží že nemá cenu vůbec něco kupovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, to je právě problém, že nástupní místa na mnohé vysněné zájezdy jsou daleko. U nás například sídlí CK Valaška, ale propaguje zájezdy i Rialtu a ti z VM nevyjíždí. Přesedlala jsem tedy na Vsacan tour se sídlem ve Vsetíně a ten dělá svozy i z Ostravy, Olomouce i Brna. Rožnov p.R., Valmez i Vsetín, Zlín jsou samozřejmostí. Problém je, že už nabídku pomalu vyčerpáváme a na více než 3 dny bebo do širšího zahraničí už si nějak netroufám. Jedině pak soukromá dovolená v té lokalitě.

      Vymazat
  2. Maruško, tak to jste měli pěkné drama. Přeji ti, aby ty další objevné cesty byly bez problémů. Hezké fotky nejvýše položeného hradu u nás. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že to synáčka poučilo. Ale delegátka byla skvělá, hlavně ona také měla nervy na pochodu I když to na sobě nedala znát. Počasí si človek dopředu nevybere, ale musí ho respektovat. Tak snad už se to nastane.

      Vymazat
  3. Maruško, byli jsme tam v červnu, teplo sice bylo, ale nijak děsivé. Šumava je nádherná, Kašperk i Kašperky nás naprosto okouzlily. Ty si je tedy budeš pamatovat - hlavně, že to dobře dopadlo.
    Těším se na tvou vlčí reportáž, tam jsme nebyli, pejsci tam nesmí...
    Měj hezký podvečer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K Šumavě mám citový vztah, je tam kus mého dětství. Nyní to máme k pravidelnějším návštěvám daleko. Ano na Kašperk nikdy nezapomenu. :)

      Vymazat
  4. Maruško tak to jsi měla výlet a k tomu pěkné nervy... Děkuju za reportáž ze Šumavy, Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty momenty byly dost stresové, ale nakonec jsme to všichni zvládli i díky skvělé delegátce. Byla milá, vstřícná, obětavá a jestli měla také nervy na pochodu, nedala na sobě nic znát a ještě nás všechny chválila.

      Vymazat
  5. Maruško,fotografie jsou nádherné.V Kašperských horách jsem nikdy nebyla,jinak snad ve všech.
    Umím si představit ty nervy.A obdivuji tě,co v těch vedrech zvládneš,my jsme v horku většinou doma a nebo u bazénu
    Přeji ti hezký začátek nového týdne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, počasí si při objednávání zájezdu objednat nemůžeš a tak se musí člověk přizpůsobit. Naštěstí jsme to všichni zvládli. Delegátka byla skvělá.

      Vymazat
  6. úžasná milovaná Šumava..... není kout, kde by nebylo krásně..... Díky za připomenutí. Olina z Jizerek

    OdpovědětVymazat
  7. Krásná reportáž ze Šumavy,připomněla jsem si náš zájezd před dvěma lety.Měla jsi to trochu zpestřené nepříjemnými zážitky,ale ty klady určitě převážily,moc hezké fotky,opatruj se....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty nepříjemné zážitky člověk nakonec brzy výtěsní. Zajezd byl pěkný.

      Vymazat
  8. Trasa se mi moc líbí, ale je dosti náročná, zvláště v tom horku. Jít první znamená odpovědnost, ostatní jdou často bez rozmyslu "jako husy", už jsem to taky zažila. Jak jsem psala, nemám zkušenosti se zájezdy, raději si vše - program i tempo určuji sama. Jenže nezažijeme ty "srandy" ze společných akcí. Zážitek s vlky (polárními) mám z olomoucké ZOO a zase si přijdu počíst něco nového. Jen mě napadlo, nemohl být ten foťák taky nějak "přehřátý" teplem? ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemaje auto, jeden zájezd někam dál si každý rok dopřejeme.Nemusíme se o nic starat. Vše má své plusy i mínusy. Já jsem nejspíš při vyndávání z brašny zavadila o maličkou páčku, kterou se přepíná způsob ostření.

      Vymazat
  9. Krásné fotky, na Kašperk by se dalo zajet se zájezdem. S kamarádkou jsme byly na Kuksu a při cestě na Betlém jsme zabloudily. Bylo to o dalších 6 km dál neschůdným terénem a já měla problém s kolenem, takže zrychlit, abychom dorazily načas bylo nad lidské síly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovedu si představit. Kuks jsme navštívili soukromě, ale neprozkoumali jsme okolí. V dnešní době se dá zabloudit velice snadno, protože krajina se kvůli kácení lesů napadených kůrovcem hodně mění nebo jsou mnohde části turistických tras zatarasené jako soukromé pozemky. My jsme se letos motali nad Kutnou Horou, kde jsme narazili na oplocené pozemky údajně poddolované, čemuž se dá věřit. Podle mobilní aplikace jsme alespoň drželi směr a nakonec jsme došli.

      Vymazat
  10. Majko, stejná místa jsme kdysi navštívili se známými a moc se nám tam líbilo. Šumava je krásná, několikrát jsme se vraceli, pokaždé zas na jiná místa. V těch vedrech už to pro nás starší a pokročilé není to pravé ořechové, jsi dobrá, že jsi to zvládla. Měj se, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  11. Maruško, na Kašperku jsem byla před 30 lety. Je to tam skoro stejné, možná občerstvení je zmodernizované. Na věži jsme taky byli. Pamatuji si, že nahoře na věži měli kdysi wc a dolů ven z věže se udělaly stopy. Vidím je tam i dnes na Tvé fotce. Stresy z hromadných výletů ve skupině bych nechtěla. Člověk se snaží, aby na něj ostatní nečekali, ale - kdo je nejdůležitější pro Tebe? No přece Ty. Buď ráda, že jsi tam nezkolabovala, i to se mohlo stát. Mně taky horko nedělá dobře a ještě jít po slunci a do kopců, ne, raději nemyslet. Tvůj syn se nezachoval hezky, to pak člověka mrzí. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a váš komentář.