Otevřené brány v Holešově

Do Holešova nás v červenci zlákala výstava veteránů a historických kočárků na zámku, ale já jsem využila i příležitosti Otevřených bran. Jedná se o projekt Zlínského kraje, díky kterému je možné si zdarma s průvodcem prohlédnout církevní památky. A to pro mne znamená možnost shlédnout kostelní varhany a zvýšit tak jejich počet ve své sbírce. Navštívila jsem dva kostely a měla možnost porovnat i úroveň a vstřícnost provázejících. 

Filiální kostel sv. Anny

Průvodkyně v tomto kostele mi na dotaz o focení sice řekla s omluvným úsměvem, že to nemají moc rádi a já jsem se osmělila, zda bych si mohla vyfotografovat alespoň varhany. Svolila. A nejen to. Její výklad o kostele byl opravdu zajímavý.Pro zájemce jsem našla obšírné informace o kostele ZDE. Na závěr prohlídky mne zavedla i nahoru k nástroji, kde následovalo jeho předvedení včetně hudební ukázky. . Průvodkyně odmontovala i bočnici varhan, abych při hře mohla sledovat, co se ve skříni děje. Všimla jsem si, že jednotlivé desky skříně jsou popsány jmény a čísly.

Dověděla jsem se, že ve válečném období byly varhany rozebrány a jednotlivé desky si vzali do úschovy lidé, aby tak nástroj zachránili. A co jsem se o nástroji ještě dověděla? Vzácné varhany z roku 1754 (literatura další osudy neuvádí), které zhotovil pro kostel sv. Anny a instaloval je zde stavitel varhan Ignác Golgat (Folgar) z Valašského Meziříčí, byly dlouhou dobu poháněny jen šlapacím měchem. Za varhanami visí postní obraz (namaloval František Ondrúšek r. 1865). Dříve býval v době postní umístěn za svatostánkem ve farním kostele.

Další varhany jsem vyfotila v kostele Nanebevzetí Panny Marie

Kostel jsem navštívila hned po odpolední siestě, ale byl zavřený. Musela jsem ještě chvíli počkat. Když jsem vstoupila průvodkyně provázela dvoučlennou skupinku. Já jsem si zatím fotila část interiéru, když na mne průvodkyně docela zhurta vyjela, že fotografování je zde zakázané. Poprosila jsem ji, zda si mohu vyfotit alespoň varhany, že se o ně zajímám. Dovolila mi to s důrazným připomenutím, že jen varhany. Pak mne dost přísně vyzvala, abych si pospíšila, že kostel zavírá, že na ni čekají. Možná se šli také podívat nahoru k varhanám, ale to mi nenabídla, i když věděla, že se o ně zajímám. Proto jsem byla z tohoto kostela docela rozladěná. Vlastně přístupem průvodkyně. Připadala jsem si tam jako zloděj, nevítaný vetřelec. Asi by stačilo jen normálním, ne tak přísným hlasem....

hezký den