Zatím, co jsem vás v minulém vstupu zavedla na Pustevny v zimě, dneska si se mnou můžete zopakovat výšlap letním sluníčkem z Pusteven na Radhošť v roce 2013, tedy pár měsíců před vyhořením Libušína (chata na Pustevnách dle architekta Jurkoviče.) Tentokrát jsem jela na výlet se snachou a vnukem.
Radhošť je hora opředená
pověstmi, protkaná sítí podzemních chodeb, kterou
údajně vybudovali pohanští kněží k uschovávání darů od poutníků. V podzemí tedy
ukrývá velké poklady. S Radhoštěm je též spojen pohanský bůh Radegast. Jeho sochu
najdeme na cestě z Pusteven na Radhošť. Na Radhošti se též zastavili misionáři
Konstantin a Metoděj šířící křesťanství. U kaple na vrcholu Radhoště stojí i
sousoší těchto dvou věrozvěstů. (v roce 2013 však bylo odvezeno k restaurování)
Na Radhošť se lze dostat pěšky nebo na kole z Pusteven či z Rožnova pod Radhoštěm a pěšky z Trojanovic. Na Pustevny autem nebo autobusem z Rožnova pod Radhoštěm nebo pěšky, na kole i lanovkou z Trojanovic. A unavený poutník může v letních měsících zpět do Trojanovic použít kromě lanovky i zapůjčenou koloběžku.
Popsat všechny turistické trasy, kterými jsou Pustevny a Radhošť protkány není záměrem tohoto článku. My jsme vyjeli na Pustevny autobusem z Rožnova a pěšky pokračovali na malou rozhlednu, odkud je při dobré viditelnosti vidět až Malou Fatru. Ovšem lepší podmínky jsou v zimním odpoledni, kdy slunce ozáří zasněžené štíty hor.
K rozhledně je příkré stoupání, ale je možno jít i po
nově zřízené asfaltové silnici. Tato je již téměř dokončena až na Radhošť. Při
stavbě silnice byly odstraňovány balvany a menší kameny a turisté z nich staví
na mnohých místech malé i velké mohyly. Vzniká tak zajímavá přírodní
"architektura". Asfaltová komunikace slouží pouze pro pěší a cyklo
turistiku.
Cestou k Radegastu míjíme i dvě sjezdovky s možností
výhledu na Frenštát pod Radhoštěm a při dobré viditelnosti dohlédneme až do
Jeseníků.
U sochy
Radegasta se můžeme občerstvit i zakoupit suvenýry, ale mi pokračujeme dál pokračujeme dál. Zatím tu nejsou davy lidí a tak se nám tu moc líbí.
O rezervaci Radhošť
Na severních svazích Radhoště jsou chráněné především bukové lesy. Mezi zdravými stromy jsou i stromy suché nebo vyvrácené, které poskytují prostor pro přežití mnoha vzácným živočichům.
Část svahů je chráněno jako národní přírodní
rezervace. To je nejvyšší možný stupeň ochrany u nás. V Beskydech už je jen 6
podobně cenných území.
V roklinách potoků a na prudkých svazích roste javor klen. Vyhovuje mu totiž kamenitá půda. Na hřebeni uvidíte borovici kleč, která v Beskydech původně nerostla. lesníci ji na Radhošti začali vysazovat až po roce 1930. Sázeli ji hlavně na místech, která se nedařilo zalesnit jinými stromy. Nejstarší bukové porosty mají až 200 let a někde vypadají skoro jako přirozené lesy. V minulosti v nich ale lidé hospodařili a proto je tu i málo jedlí. Staré smrkové porosty rostou v místech, která byla dřív odlesněná pro pastvu. Hukvaldské panství je začalo postupně zalesňovat asi před 150 lety. Kdyby tady rostl přirozený les, bylo by tu málo smrku a mnohem víc buku. Rys je pravidelným návštěvníkem lesů na úbočích Radhoště, medvěd se sem zatoulá jen výjimečně.Tolik praví tabule číslo 6, která ještě nabádá návštěvníky, aby nechodili mimo značené cesty.
Odtud lze
pokračovat po červené značce do Rožnova pod Radhoštěm, ale motorizovaní se
většinou vracejí stejnou cestou na Pustevny. Pustevny jsou známé dřevěnými
budovami architekta Jurkoviče, který se právě těmito stavbami proslavil a
nastartoval svou skvělou kariéru a věhlas. Dobře se tu najíte, stejně jako v
hotelu Tanečnica, kam jsme zavítali my. (v únoru 2014 sice Libušín vyhořel, ale v současné době již je opět ve stejném duchu postaven a restaurace prý funguje, tedy pokud není vládním nařízením stanoveno jinak, kvůli pandemii)
Maruško,moc si mě potěšila těmito nádhernými fotografiemi.My byli na týdenní dovolené v Horní Bečvě na podzim roku 2008.U sochy Radegasta manžel vyklepal mobil,zjistil to,když jsme se vrátili na Pustevny a tak jsem volala ze svýho jestli ho někdo neobjeví a byla to paní ze stánku pravě od sochy Radegasta.Tak si to manžel vyšlápnul ještě jednou,já zatím popíjela pivečku dole u stánku.
OdpovědětVymazatJe tam nádherně.
Měj hezký den
To je moc pěkná vzpomínka, Jitko. Člověka potěší, když se najde poctivec a se svou ztracenou věcí se zase shledá. Můj syn jednou takto nechal ve vlaku brašnu s foťákem a kemerou. Museli jsme všichni vystoupit a při výluce jít na náhradní autobus.Pak jsme jeli autobusem a znova v Kunčicích nastoupili do vlaku. Až v Ostravě zjistil, že brašnu nemá. Výpravčí v Ostravě volala do Frenštátu, tam prohledali vlak, který tam stál a čekal na zpáteční trase, ale nic nenašli. To jsme tenkrát jeli na MINIUNI: Protože nakonec začalo pršet, jeli jsme dříve s tím, že ve Frenštátě se ještě zeptáme. A světe div se, v pokladně měli brašnu schovanou. A ještě měl Michal štěstí, protože v jedné kapse měl peníze, věděl kolik, a také průkazku na autobus se jménem. Stačilo mu říct, co má v té brašně a ukázat občanku a brašna mu byla vydána. To bylo radosti.:) Prý si jí ve vlaku při vystupování všiml nějaký turista a tak ji vzal a u pokladny odevzdal. Ani nenechal jméno, také spěchal na autobus.
VymazatMaruško to jsou krásné fotografie z nádherných míst. Také bych potřebovala dostat na blog původní články, ze smazaného blogu, ale nějak se k tomu nemůžu dokopat. Fotky prohlížíme v albu, ale nechce se mi vysedávat u počítače moc dlouho.
OdpovědětVymazatJaruš, já si vždycky udělám několik článků a naplánuju si postupné vydávání. Když jsem si při stěhování blogu dělala zálohu, tak mám vlastně kopii blogu a zatím je to funkční a proto vidím, jak ten článek vypadal a texty kolikrát kopíruju z těch článků. Nebo jsem si při přechodu sem dělala kopie článků do Wordu. Byla to tenkrát makačka a tlačil mne čas. Ano tenkrát jsem seděla u počítače dlouhé hodiny.
VymazatMaruško, další krásné fotografie i zajímavý článek. Moc hezky se s Tebou cestuje.
OdpovědětVymazatTo jsem ráda. :)
VymazatMaruško, krásné fotografie, doplněné zajímavým textem, mně vrátily do loňského srpna, kdy jsme tuto cestu absolvovali. Moc ráda na ten týden v Beskydech vzpomínám.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny💓
Jo,jo Pustevny,Radhošť.Je u nás na Valašsku nádherně.Máme se čím chlubit.Moc krásné fotky jste sem umístila.Hezký večer.Marťa.
OdpovědětVymazatTaké přeji hezké dny a posílám pozdravy do Rožnova. :)
VymazatMoc mě Tvoje krásné obrázky potěšily. Už je to dávno, kdy jsme výlet z Pusteven na Radhošť sami podnikli. Nový Libušín bych ráda ještě někdy viděla. Měj se hezky, zdraví Marie
OdpovědětVymazatTaké toužím se na nový Libušín podívat. :)
VymazatTato trasa je nádherná, trochu mě ale překvapuje ta asfaltová silnice, z hřebenovky mám fotky z r. 2015 a 2006, vždy pod sněhem, a tak jsem ji takto neviděl, anebo tam v tom dřívějším roce ještě ani nebyla.
OdpovědětVymazatK těm trasám: většinou jsme vyjeli autem na Pustevny a šli na Radhošť a zpět, také jsme ale měli trasy v opačném sledu z Trojanovic a Dolní Bečvy, kde jsme byli ubytováni.
Tohoto krásného koutu se nikdy nedá nabažit.
Právě k vybudování té asfaltky se asi rozhodli proto, že celý hřeben byl protkán chodníčky a vyšlapaná byla vlastně velmi široká cesta a asi chtěli turisty trochu usměrnit. Mně osobně to také překvapilo, ale jestli je to kvůli zastavení devastace, pak se nedá nic dělat. Zato mohou pohodlně už na Radhošť i třeba vozíčkáři s doprovodem. Kdysi jsme tam byli v létě, ještě byly děti malé a kus jsme museli kočárek poponášet. Jinak celá ta oblast je protkána krásnými turistickými chodníčky. Pěkná je i cesta z Radhoště do Rožnova přes Černou Louku. :)
VymazatLéto na Pustevnách je krásné, ale zimní kouzlo rozhodně nemá. Můžu to posoudit jen z Tvých fotek, Majko, protože jsme na Pustevnách a Radhošti byli v létě. Nádherné záběry, jako vždycky! :)
OdpovědětVymazatDěkuji, Hanko.
VymazatTaké jsme s kluky, když byli menší, tuhle příjemnou procházku absolvovali. Moc se nám líbila.
OdpovědětVymazatI když jde člověk téměř celou cestu po slunci, není takové horko, jako v dolinách. Kdysi jsem zaznamenala 10°rozdíl. Když jsme sešli do Rožnova, tak tam už bylo příšerné vedro.
Vymazat