Babiččiným údolím

 Do Babiččina údolí jsme se vypravili z Náchoda autobusem. Vystoupili jsme na náměstí v České Skalici a dál už pokračovali pěšky přes celé údolí až do obce Žernov s osvěžením u Viktorčina splavu. 

Toto muzeum Boženy Němcové bylo ještě zavřené, když jsme šli kolem, máme dlouhou cestu, jdeme dál. 

K tomuto mostu jsme si trochu ze značky odskočili, dá se k němu sejít i kousek od Barunčiny školy. 

Vrátili jsme se na modrou značku a blížíme se ke vstupu do Bažantnice.

Zatím, co jsme čerpali informace z tabule naučné stezky a pomocí audiovizuálního průvodce, jel kolem nějaký pán na kole a volal mne, abych se šla podívat.  Zůstal stál u zídky, kolem které jsme před chvílí prošli. Mezi kameny se protahoval had. Prý jich tam bývá hodně. Rádi se na teplých kamenech vyhřívají. Klidně bych sem naskládala hromadu fotek, ale o hadovi to dneska není. Nicméně tyhle zastávky u květinek a volně žijící fauny mám na procházkách také ráda. 

Oblast, do které vstupujeme je chráněnou přírodní památkou. 

V loveckém pavilonu sídlí lesní správa, takže přístupný veřejnosti není, ale zámek v Ratibořicích, před kterým jsme se najednou ocitli je krásný. Prohlídku jsme sice absolvovali, ale k mé smůle jsem si nezakoupila tenkrát focení. Říkala jsem si, že ty zámky jsou stejně na jedno brdo, budeme trochu šetřit. Chybu jsem udělala. Na celém vybavení zámku je patrné, že sloužil kněžně Zaháňské jen jako letní sídlo, jinak pobývala ve své milované Itálii a zámek je tedy plný krásných obrázků právě z Itálie. Zámek na mne působil svým interiérem velmi svěže a příjemně, stejně jako jeho okolí.  

U sousoší Babičky s dětmi jsem zažila další šok z neukázněných turistů a ti byli nakonec hrubí i na ochránce památky. Asi 8 lidí (dospělí a děti) se všelijak poskládali mezi jednotlivými sochami a fotili se ze všech stran, měnili pozice.....ostatní návštěvníci nechápali stejně jako já a čekali, až se neukázněná rodina vydovádí, protože poznámky nás ostatních nebrali v potaz. Když se dostavila oprávněná pořádková stráž divili se, proč by se nemohli s babičkou vyfotit, že nikde není žádný zákaz focení a poukazovali na chodníček těsně kolem sochy. Že museli překročit plůtek, který normálnímu člověku napoví, že nemá vstupovat, to už jim prostě nedocházelo. Bytostně tyhle lidi nesnáším. Kvůli takovým budou nakonec památky oplocené vysokým pletivem.....

Pokračujeme k Viktorčinu splavu. Je těžko snesitelné vedro a tak se opravdu těším, že se tam třeba budou moci smočit nohy. Proto jsme nešli ani na prohlídku Starého Bělidla, pokračovali jsme k vodě. 

Když jsem splav uviděla, zajásala jsem. Voda byla oproti okolnímu vzduchu studená, ale osvěžila pro další cestu. Michal si i zaplaval. 

My pokračujeme do obce Žernov, odkud nám jede autobus. Ale když se nyní koukám na mapy.cz, tak v obci autobus zaznamenán není. Ale tenkrát k našemu štěstí jel, protože už jsme tu únavu pociťovali hodně. 

Hurá, autobus jede. S přesedáním v České Skalici se vracíme do Náchoda, našeho přechodného dovolenkového pobytu. Ušli jsme něco přes 9 km. 

Naše trasa na mapě ZDE

Hezký den a přeji všem, abychom opět mohli někdy brzy cestovat za poznáváním naší krásné země.