Solný důl Vielička v Polsku

 Už dlouho jsem se toužila podívat do Krakówa v Polsku a jako nemotorista přemýšlela o zájezdu s cestovkou. Krakov se nabízel v kombinaci s prohlídkou koncentračního tábora Osvětim, nebo se solným dolem Vělička. Nejsem si úplně jistá, zda psát názvy polských míst česky, jak jsem to viděla v některých článcích a pojednáních, ale udělám to tak. Jelikož jsem přesvědčená, že koncentrační tábor by na mne působil depresivně, proto jsem volila solný důl. A nelituji. 7. května 2016 byl nádherný den. Tentokrát jsme vyrazili na cestu s CK Valaška také s příjemnou mladou průvodkyní. 

Solný důl byl turisticky atraktivní již v 18. století a navštívilo ho mnoho významných osobností. V roce 1978 byl důl zapsán na seznam chráněných památek UNESCO jako první památka Polska.

V dole se těžila sůl 700 let, tedy již od 13. století až do prvního desetiletí 21. století. Dnes se zde již netěží, nejhlubší podzemní patra se využívají jako sanatorium. Pro turisty je vyhrazena prohlídková trasa od 3. do 6. km z vyhloubených asi 300 km chodeb. Vytěžením soli vznikaly rozsáhlé sály propojené chodbami. Turistická trasa zahrnuje prohlídku soch historických i mýtických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými. Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také "polskou solnou katedrálou"

(I když se sjíždějí tisíce návštěvníků, je organizace tak dokonalá, že jsem neměla pocit nějakých obrovských davů a občerstvení jsme dostali, dalo by se říci, bez fronty a toalety přesně tak.)

Dříve začínala prohlídka sjetím původním výtahem do podzemí, dneska sestoupíme dřevěným schodištěm do 64 metrů a posléze do hloubky 135 m pod povrchem, dohromady něco přes 500 pohodlných schodů. Teprve nahoru vyveze turisty moderní velkokapacitní výtah. Každou výpravu doprovází dvě polské průvodkyně, jedna na začátku a druhá na konci, protože v podzemí se nachází několik výprav najednou a vůbec si nepřekáží. Český výklad nám provedla naše průvodkyně. Ta mluvila do sluchátkového mikrofonu a my jsme ji slyšeli ve vyfasovaných sluchátkách, tedy jsme slyšeli pohodlně všechno jak výklad, tak pokyny a při tom jsme nerušili a nebyli rušeni jinou výpravou.

(A jsme v podzemí. Dýchá se zde velmi příjemně a prý každé nadechnutí prodlouží život o 5 minut, tak dýchejme zhluboka)

V dole pracovali i koně a měli zde tedy i stáje. Nevozili se stále nahoru a dolů. Ostatně práci v dole snášeli dobře, dokonce se dožívali vyššího věku než koně na povrchu.

Velmi nebezpečnou prací v dole bylo vypalování metanu, který se hromadil u stropů. Jak to asi vypadalo nám bylo předvedeno i audiovizuálně.

Po trase potkáme nejen těžební dělníky s jejich nástroji, ale i skřítky, koně a sochy králů a podobně.

Kaple si zde dělníci stavěli již v době těžby a pravidelně před šichtou i po ní se zde modlili.  

Největším unikátem je ovšem kaple sv. Kingy. Zaujme nejen svou rozsáhlostí, ale sochařskými díly vytvořenými jen a jen ze zdejší komodity. A než půjdeme dál, zmíním se o zajímavosti pro fotografy. Fotografovat se v dole smí volně bez poplatku, ale před vstupem do nejatraktivnější části dolu sedí u stolečku pán a prodává samolepky tomu, kdo chce fotit dál. Za 10 ZL jsem si tedy koupila focení a byla jsem překvapena, že tahle akce vůbec nezdržovala. Opět tedy musím pochválit organizaci prohlídek.

(Solné jezero. Uvítala bych zde více světla pro focení, ale snad si dovedete trochu představit, jak to bylo působivé.)

Pro mne byl překvapením i sál na další fotce. Obrovská místnost, kde se můžete nejen zotavit, ale i ledacos nakoupit. Vysoký strop s můstkem působí rovněž zajímavě a zřejmě se tam nahoru dá dostat při delší prohlídce, ale my máme jen tu kratší. I tak toho bylo dost. A ještě se zmíním o jedné, pro cestovatele, důležité věci. Během prohlídky je možné 2x navštívit toalety. Prostě tu myslí na všechno. :)

Nyní již půjdeme jen k výtahům a opět musím konstatovat, že organizačně to mají Poláci zmáknuté na jedničku. Moderních výtahů je zde více, opravdu si jednotlivé výpravy nepřekážejí. Procházíme tedy již rychleji přes bary a restaurace, kolem výstavních síní, přes kinosál a podobně. Již jsem se zmínila, že v -9 patře se nachází sanatorium. Už i v tomto je solný důl opravdu zážitkovým místem. Chtěla bych to sanatorium alespoň vidět. Mohu si jen představovat, že je tam nejen skvělý vzduch, ale i dostatek světla a pohodlí. nyní už jdeme po moderní plovoucí podlaze.

A jelikož výtah pojme asi 30 lidí, jedna naše skupinka popošla kousek k dalšímu výtahu s druhou polskou průvodkyní. Čekali jsme opravdu chvilinku a mohli jsme si k čekání sednout. Všimněte si, že průvodkyně ve slavnostní hornické uniformě je už starší paní. Všechny ty schody a trasu s námi absolvovala a jsem přesvědčená, že to nebyla její jediná dnešní dopolední rozcvička. To tedy klobouk dolů. Výtah nás vyvezl do krásného obchodu plného solných lamp, kamenů, a všelijakých lákavých suvenýrů. My jsme však nic nekupovali, vyšli jsme ven za průvodkyní, která nás dovedla zpět ke vstupnímu areálu, protože výstup z dolu je jinde. Před kostelem obce Vielička. A ještě připomenu, že nám bylo doporučeno teplejší oblečení, že je v dole stabilně 14°C, ale bylo tam nakonec asi 18°C a věřte, že zimu jsem vůbec nepociťovala, spíš mi bylo ke konci horko v mikině na tričku s krátkým rukávem.

U vstupního areálu jsme se občerstvili, vyprázdnili a vůbec nám tam nepřekážely další výpravy, protože byly nastoupeny v různých oddělených místech a jen to odsejpalo. Byla jsem nadšená. Do odjezdu autobusu směr Krakov jsme měli dostatek volného času i na zakoupení magnetky. Těch tam bylo takové množství, že vybrat bylo docela těžké. Moc mě zaujalo, že už to nebyly jen takové placky s fotkami. Ale některé doslova umělecká díla. Krásné suvenýry. A ceny se pohybovaly kolem 10 ZL. Vlastně mi připadalo, že všechno je tam za 10 ZL :)