Prý rostou

Malé odbočení od reportáží ze zájezdu.  

Syn si nedal vymluvit, že v našem okolí hřiby prostě nerostou. Manžel tam byl několikrát a nic. Nebo, že by to nylo jinak? Nedávno jsem potkala souseda s malým pejskem, prý jdou z lesa a fenečka mu každý den najde pár hub. A měl plný sáček. Neprohlížela jsem mu jej, ale líbila se mi ta historika. 

Včera jsme se tedy hned ráno vypravili do místních lesů. Co nás překvapilo, a vlastně proč ne, před vstupy do lesa hromady aut a kousek v lese dokonce ke stromu připoutané kolo. A lesem se to neslo stejně, jako když šli na houby známí Homolkovi. Do košíku jsme si tedy během tří hodin přidali jednoho středního praváka a dva sucháče. Sice jsme našli ještě dvě babky, ale ty už po jistých nových zjištěních nebereme. Trochu jsme si pofotili a procházku jsme si pojali jako protažení na čerstvém vzduchu. 

Podzimní den se vydařil, i když jsme domů přinesli úlovek, který se po nakrájení vešel na jedno plato sušičky. Ani jsem ji nezapínala a plato dala na topení. Docela rychle to schne. 

Přeji všem hezkou neděli.