Po prohlídce kláštera a krásného EKO parčíku v Křešově v Polsku se přesouváme do Žacléře, kde nás čeká prohlídka hornického muzea. Budu upřímná. Na tuto část zájezdu jsem se moc netěšila. Stále mi zněla v uších manželova slova, že by rozhodně neměl zájem kochat se starými stroji a rezavými krámy někde v podzemí. Přece jen to není žádný lidový skanzen. Ale? ......Díky průvodci byla exkurze hodně zajímavá.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Naši skupinu vedl skvělý průvodce. Dokázal velmi zaujmout. Jak jinak, vždyť to byl bývalý horník, který na této šachtě fáral do hlubin země a mohl tedy podat věrohodné svědectví. A prokládal ho historkami ze života horníků v šachtě i jejich soukromém životě. .
Jako první jsme navštívili expozici s povrchovou těžbou důl Jitřenka
Chodby jsou osvětlené, avšak následovala i ukázka toho, jaké osvětlení nebo spíše neosvětlení v dole bylo. Horníci byli odkázáni jen na své kahany a osvětlení na helmách. Ukázkou bylo i jak se horníci dorozumívali, jak se ohlašovalo nebezpečí a podobně.
Maruško, ráda jsem se podívala, i když pobyt pod zemí není nic pro mě.
OdpovědětVymazatŽacléř je měnost mé kamarádky, já sama jsem tam nikdy nebyla.
Přeji příjemný den. Helena
My jsme vlastně do dolu nefárali, byla jen malá ukázka v povrchové štole, takze to uvládli i údajní klaustrofobici. Ten průvodce nám hned rekl, že prohlidka samotné těžby není hluboko.Zajímavé to nakonec bylo.
VymazatŠkoda že samotné město Žacléř jsme vlastně ani neviděli. Ani nevím, proč nás spíše vzali do Trutnova.
Maruško, to jsou moc hezké fotografie. Mám to podobné jako Helenka. Do podzemí mě to neláká i když můj děda byl horník. Možná díky jeho vyprávění o tom, jak přes týden v závalu čekali na záchranu a co při tom čekání prožívali, tak mám z takových míst strach.
OdpovědětVymazatJaruško děkuji za pochvalu fotek. Jinak ta ukázka dobývání uhlí naštestí probíhala jen v povrchové štole, do podzemí jsme nefárali. Jak to však probíhalo v hlávní budově nad hlubinným dolem,to jsme si prošli. Překvapilo mě, že v té vozovně, kde se uhlí dále zpracovávalo a odváželo pracovaly převážně ženy. Ten rachot vozíků jen poslouchat celý den by bylo na zbláznéní a bylo to i fyzicky náročné. Můj syn si alespoň uvědomil, jak jednodušší má proti tomu práci on, i když je dělník.
VymazatByla jsem v dole v Příbrami a jeli jsme důlním vláčkem. Byla to zajímavá podívaná, jako ta tvoje. Mám ráda technické stroje a zajímavosti. Super výlet.
OdpovědětVymazatMy jsme vláčkem nejeli, jen jsme si ho prohlédli a kdo chtěl, mohl se tam posadit.
VymazatNo jo, dostali jste se do naší hornické oblasti. Moji oba dědové byli horníci, strýc taky i babička chodila pracovat na ,,jámu". A i můj muž měl s hornictvím co do činění.
OdpovědětVymazatTakže vím, co tato práce obnáší.
Hezký den!
Hanka
Já jsem měla kdysi v plánu navštívit ostravský důl Michal a zatím na to nedošlo. tak jsem si to trochu nahradila tady. :)
VymazatJá jsem se narodila v hornické oblasti, pár členů rodiny byli havíři, tak jsem mnohé pochytila a dovolím si říct, že mnohému rozumím. Každé děcko vědělo, co jsou hajcmany nebo počva. Někoho by takové místo odradilo, já si i ty stroje prohlédnu ráda, koupele nebo řetízkové šatny byly všude stejné. Hornické práce si vážím a taková místa navštěvuji ráda. I v Příbrami jsme jeli důlním vláčkem, jenže to se ostravsko-karvinskými doly nemůže rovnat.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi takový příspěvek dala na blog. 👍
S námi na zájezdu bylo i pár lidí z ostravska a tak i jejich postřehy a diskuze s průvodcem byla zajímavá. Vlastně to celé se tím také hodně oživilo. Na konci článku mám na fotce sošku sv. Barbory, kterou dostal důl od polských kolegů. Prý se divili, že šla soška vytvořit, když se jejich uhlí sype. A tak se dověděli, že existuje i mastné uhlí a to je právě prý na Ostravsku. A z něho ta soška je. jak už jsem psala, trochu jsem se té exkurze bála, ale opravdu byla zajímavá.
VymazatMám raději hrady, rozhledny a tak, ale technickými památkami nepohrdnu taky, už jsme v pár takových byli (Lomy Amerika, štoly sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského, Důl Mauritius).
OdpovědětVymazatHezký den
Člověk na svých cestách prozkoumá ledacos a není to na škodu. :)
VymazatMaruško, také chválím tvé snímky, ale do dolů, jeskyní a na taková místa už nechodím - v Žacléři jsem byla kdysi na výletě a nad ním jsme se zdrželi u pevnosti - krásné výhledy směrem do Polska tam byly. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, jestli máš na mysli dělostřeleckou tvrz Stachelberg, tak tam si můžeš se mnou zavzpomínat zítra. Nebyla normálně v itineráři zájezdu, ale procházka se mi líbila. Michal byl nadšený i z řopíků. Dovnitř jsme nešli, představu už jsem měla z dělostřelecké tvrzi v Dobrošově u Náchoda.
VymazatTa věž je dechberoucí. Myšlenka uchovat staré provozy jako technické památky je výborná. Viděl jsem takto důl v Ostravě, tam se ale sestoupilo jen asi 5 m pod zem, ale zato bylo vidět, že horníci museli uhlí rubat i v leže. Velkou památku - solný důl Wieliczka - mají u Krakova, který je zapsán na seznamu UNESCO. Sestupuje se asi 9 pater pod úroveň země.
OdpovědětVymazatV solném dole Wieliczka jsme byli před pár lety a byla jsem nadšená. To je unikátní a o prohlídky jr obrovský zájem. Ovšem Poláci to tam mají perfektně zorganizované. Nevím jak jednotlivci, ale výpravy jdou jedna ta druhou.
VymazatZažila jsem si zlatý důl, solný, ale uhelný ještě ne....
OdpovědětVymazat