Dovolená 2025

V sobotu jsme se vrátili z poznávací dovolené. K týdennímu pobytu jsme si vybrali město Nymburk a odtud pořádali výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí a samozřejmě veřejnou dopravou. A právě proto, že jsme jeli bez auta, jako vždy, musela všemu předcházet důkladná příprava. Tedy plánování tras v mapách, studium jízdních řádů, mapování restaurací na trase a pod. Dalo to docela dost práce kombinovat otevírací doby památek a přírodních rezervací s časovými nabídkami různých dopravců.  A jelikož štěstí přeje připraveným, dovolená se vydařila, i když přeci jen jeden nepříjemný karambol se mi přihodil, ale když nejde o život, jde o ...

V jednotlivých vstupech se můžete se mnou postupně podívat do Nymburka, na hrad Kost, do Průhonického parku, do města Jičína, na zámky Dětenice, Loučeň a Karlova Koruna a doslova se protáhnout skalním městem, tedy Prachovskými skalami. A nyní jen maličké upoutávky.

Nymburk

Více podrobností o městě si řekneme v samostatném článku později, nyní jen pár slov o ubytování. To jsme hledali strategicky, abychom neměli daleko od nádraží železničního a poblíž i autobusy. A volba tedy padla na penzion U vinotéky blízko spojů i náměstí. Při procházce jsme zjistili, že hned za rohem je vietnamská večerka s otevírací dobou v sobotu i v neděli a kousek dál pak ve všední dny využijeme prodejnu COOP, hned na náměstí je také bankomat. Vše na dosah ruky. A penzion nabízí i plně vybavenou kuchyňskou linku s miniledničkou, mikrovlnkou, varnou konvicí a kdo chce fakt vařit, tak tu má i varnou desku. V koupelně sprchový kout s vysokou vaničkou i na sezení, fén, tekuté mýdlo, toaletní papír, ručníky a osušky. Ocenila jsem mnohočetné osvětlení, TV a Wi-Fi.  

Cena 1400,- Kč/noc/2 os. 

2. den - neděle Zámek Dětenice

Zážitkem na tomto výletě nebyla jen procházka parkem, zámek a rytířské turnaje, ale hlavně návštěva středověké krčmy. Naštěstí jsem dopředu věděla, že se usadíme u omlácených a časem opotřebovaných dřevěných stolů a obsluha s námi nebude jednat zrovna v rukavičkách: "Co chceš žrát a chlastat...." Nebyla jsem tedy zaskočena a rozhodně jsem to brala s humorem. 

3. den - pondělí - hrad Kost

Krásná procházka od vlakového nádraží obce Libošovice, loukami a mezi poli, kolem rybníčku a jabloňových sadů až k hradu. Počasí nádherné, jen se mi stala osudnou Zlatá stezka Českého ráje vedoucí Prokopským údolím kolem skal. Vychutnávala jsem si chodníček kolem potůčku až do doby, než jsme měli překonat onen potůček na druhou stranu a pokračovat loukami k vesnici. Syn už je na druhé straně a já pomalu také, když jsem na druhém břehu uklouzla v bahně a do toho bahna si prostě lehla. Ve snaze vyškrábat se z té pasti jsem se botami bořila hlouběji do bahna. Na druhém břehu byla vysoká mokrá tráva a ejhle poražený obrovský kmen stromu. Usadila jsem se na něj, vysvlékla jsem kalhoty a vodou, kterou jsem si vezla v láhvi na ruce a jiné osvěžení, jsem sportovní kalhoty drhla hlavně na zadku a od kolen dolů, zatímco syn mi čistil boty z nejhoršího. Ještě, že jsem nejela na tento výlet ve světlých riflových kalhotách. Ty bych jen tak nevyprala. Naštěstí to odnesly jen ty kalhoty, tričko zůstalo bez úhony.  Oblékla jsem mokré kalhoty a schválně jsem pak brouzdala vysokou mokrou trávou, abych boty dostala do relativně slušné podoby.  Stejně jsem si pak v Jičíně, kam jsme nakonec jeli autobusem připadala nesvá. 

Jičín

Naposledy jsme zde byli v minulém století v roce 1997, v létě těsně po povodních a podobný zážitek s bahnem jsme měli na NS K. V. Reise z Lázní Bělohrad do Hořic. Ale to bylo tím, že jinak než rozmočenou krajinou se v jistém místě jít prostě nedalo. Jičín je krásné město, zámecký park je krásně revitalizovaný. Tady jsme poobědvali a po procházce si dali i skvělý pohár. Syn se chytal za hlavu, že za těch 190,- Kč by měl pomalu oběd, ale jsme přece na dovolené. :-D  A zlepšit si náladu bylo potřeba.  Kalhoty jsem večer důkladně vyprala, naštěstí jsou rychleschnoucí.  

4. den úterý - Průhonický park

Když jsem plánovala tento výlet, nechtěla jsem jet přes hlavní nádraží v Praze, ale ve všední den se dalo  přesedat ve stanici Praha Vysočany a dál pokračovat vlakem do Říčan a odtud autobusem do Průhonic.   Když jsem si vše den předem kontrolovala a chtěla v aplikaci zakoupit jízdenku, zjistila jsem, že mi ČD ty Vysočany vůbec nenabízí a musíme prý jet přes Praha hl. n. To mi trochu vzalo náladu, ten frmol na hlaváku nesnáším. Ale nedalo se nic dělat. Mám ještě aplikaci s nádražními stanicemi, kde si na zvolené stanici mohu sledovat nástupiště a případná zpoždění vlaků. V Praze jsme zjistili, že právě náš pokračovací spoj  byl z technických důvodů zrušen. Hned jsem si v aplikaci zjistila, že jede za chvíli další možný spoj tím směrem. Jízdenku mám flexibilní, mohu se na trati pohybovat různými vlaky. Zkrátím to, do Průhonic jsme se dostali jinak bez úhony, u vchodu do parku nás vítalo sluníčko, ale stejně jsme nakonec trochu zmokli. Ale to nám nezabránilo splnit plán i s obědem v zámecké restauraci v podobě frankfurtské polévky.  Přes hlavák jsme se opět vrátili až do Nymburka bez komplikací.  

5. den středa - zámek Loučeň

Právě v tento den bylo zahájeno Léto s Robinem Hoodem a to si syn zase nechtěl nechat ujít. Šli jsme i na prohlídku zámku (fotit se nesmí), prošli se parkem, shlédli jeden díl představení, zašli  na dobrý oběd přímo v zámecké restauraci. V parku jsou na různých místech bludiště a ta si samozřejmě také procházíme. Sranda musí být, i když nejsme děti.  Dneska nám počasí přálo, jen jednou mírně sprchlo a hned zase svítilo sluníčko. 

6. den - čtvrtek - Prachovské skály

Tento výlet jsem plánovala až na pátek, ale meteo-radar nám zvěstoval, že v pátek bude pršet, pršet a zase pršet. Tak to by nešlo. Měníme plány a dobře jsme udělali.  Opět jsem měla předem na mapách v mobilu vyznačenou trasu, protože těch možností, jak skály projít je více. Navigaci si nepouštím, jen sleduji občas v jaké části trasy se nacházím, když se ocitnu na rozcestí.  Také jsem zde byli již v roce 1997, ale mám dojem, že jsme toho tentokrát prošli více. Docela by mne zajímalo, kolik jsme vyšlapali nebo sešli schodů. Ještě že tam bylo zábradlí, které mi pomáhalo se do schodů vytahovat a svižně kráčet vpřed a nezdržovat výpravy. Kolem 11 hodiny už byl ve skalách docela nátřesk a v těsných soutěskách jsme si museli dávat navzájem přednost.  V původním plánu bylo dojít až k rybníkům a koupání, ale na koupání počasí nebylo, i když sluníčko se snažilo. 

7. den. pátek - Karlova Koruna

V prvotním plánu měla být návštěva zámku Stránov, ale nakonec zvítězil synův typ. Zámek v Chlumci nad Cidlinou. Asi by mě později mrzelo, kdybych nevyužila toho, že sem jede z Nymburka rychlík bez přesedání. Nečeká nás žádná velká turistika, ani rozsáhlý park, může tedy pršet. A ono i dvakrát silněji zapršelo, ale nerozpustili jsme se. A v zámku Kinských se mohlo fotit a naši malou skupinku provázel skvělý mladý průvodce a moc se mi tu líbilo i díky koníkům. 

A další den, sobota. Jedeme domů už v 7 hodin a byla jsem nadšená, protože všechny vlaky jely naprosto na čas a i ten Valašský expres přistál doma přesně na minutu, dokonce jsme na MHD chvíli čekali. obědvali jsme už doma. 

Více informací a fotografií k jednotlivým místům pak vložím postupně v samostatných příspěvcích a sem dám také vždy postupně odkaz. I to mi však zabere chvíli času, protože zahrada čeká.......:-D

Hezké letní dny všem přeji.