Milotice zámek

 Druhý den jsme se vypravili do Milotic na zámek. Jeli jsme vlakem do Kyjov zastávka a přešli na nedaleké autobusové nádraží, abychom odjeli  do Milotice Dvůr. V Kyjově nás vítala krásná ještěrka, ale nefotila jsem ji. Jednak byla velmi rychlá a druhak jsem měla co dělat, abych bezpečně vystoupila z vlaku. Zastávka je v mírné zatáčce a vlak je od nástupiště na této straně odkloněn a přede mnou se ukázala "propast". Mnohem větší mezera mezi posledním stupátkem vlaku a nástupištěm a i samotné nástupiště hlouběji než je obvyklé. Mám trochu uvolněné kotníky a tak jsem při dopadu z výšky očekávala katastrofu. Vše dobře dopadlo. Můžeme pokračovat.

Od zastávky autobusu v Milotice Dvůr je to k zámku po silnici cca 10 minut.

Než půjdeme na prohlídku projdeme se zámeckým parkem.

Měli jsme štěstí na skupinku dam, které se převlékly do dobových kostýmů se všemi doplňky a krásně ladily prostředí.

Nevím, kolik stojí půjčení kostýmu na jednu hodinu, ale v tom horku, které panovalo, jsem neměla na něco podobného chuť, i když mne syn přemlouval. 

No není to krása. My jsme zase na oplátku vyfotili je, jejich mobily. 

Davy lidí se zatím nekonaly. Užívali jsme si ten klid. 

Později jsme potkávali i děti v kostýmu a bylo to roztomilé. Jen některým malým princeznám se to moc nelíbilo. Určitě jim bylo horko.

Po prohlídce interiérů jsme  šli na oběd do obce a pak jsme se vrátili na prohlídku další části parku a   expozic barokních soch.

Nakoukli jsme i do kostela. 

Odpoledne je zámek zase v jiném světle. Při soukromém cestování máme na památku mnohem více času než při zájezdech.....Všechno má své plusy a mínusy. 

Za hospodářskými budovami byl ještě i dvoreček, po kterém se procházel i páv. Hojně však ztrácel svá krásná péra.  Netušila jsem, že pávi shazují péra jako třeba jiná zvířata srst. Neváhali jsme a jedno péro jsme si vzali. Potkali jsme totiž chvíli předtím paní, které si jich nesla snad deset. 

V lesoparku je ukryt ještě altánek. Ale nedošla jsem až k němu, protože mě obtěžovala hovada. Měla jsem pořádný kousanec na noze. Honem jsem utíkala na sluníčko. 

Po areálu bylo možno se projet 

 A samozřejmě na kávičku a zákusek jsme si čas vyšetřili. I když přiznám se, že zákusek vypadal krásně, ale moc jsem si nepochutnala. Čekala jsem trochu osvěžení, když byl borůvkový, ale spíš lahodil jen oku. 

Zpět jedeme autobusem z obce opět do Kyjova. Autobusové nádraží je od zastávky opravdu kousek. Prohlídku Kyjova jsme vynechali na úkor pobytu v zámku Milotice i proto, že Kyjov známe dobře, jezdili jsme tam hodně často za manželovými rodiči. 

Na vlakové zastávce se s námi přišla rozloučit ona ještěrka, která nás ráno vítala na druhé straně. Najednou vylezla  ze škvíry mezi betonovými deskami nástupiště. Divím se, že ji už dávno nějaký vlak nepřejel. 

Příště se podíváme do interiéru zámku. Budu ráda, když mne  doprovodíte. 

Děkuji a přeji hezký den.