Zašová - Stračka

Ten den měl být mým odpočinkovým, tráveným u počítače. Také tak začal. Když však manžel zahlásil, že se jede podívat do Rožnova, bylo mi najednou líto, že sedím doma. Rozhodla jsem se v mžiku, že se pojedu podívat ke Stračce do Zašové. Jede autobus? V 10 hodin jede až na konečnou, ale musím jít pěšky na autobusové nádraží. No nevadí, ale problém je jinde. V peněžence tisícovka a asi 40 Kč. S tisícovkou mě řidič z autobusu vykáže. Možná jo, možná ne. Riskovat to nebudu a kolik stojí jízdenka už nezjistím, počítač je vypnutý. Co byste dělali vy? Já jsem prohledávala kapsy a to je u mne celkem spolehlivá kasička. Když jdu z nákupu a vyndám minci z nákupního vozíku, obvykle mám už peněženku schovanou a minci hodím do kapsy. Nasbírala jsem dostatečnou hotovost na výlet a už sedím v autobuse. Místní se asi budou divit, že jsem místo zvané Stračka ještě nenavštívila. 

Obec Zašová se nachází mezi městy Valašské Meziříčí A Rožnov pod Radhoštěm. Autobus odbočí z hlavní do vsi a já vystupuji u školy. Mohla bych jet až na zastávku Stračka a jít přímo k poutnímu místu, ale času mám dost a tak se projdu i kolem kostela. K poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie je připojen i Klášter trinitářů a ústav sociální péče. Už ho někteří u mne viděli posledně z výletu na kole. Ale na kole se nedá tolik fotit. 

Na hřbitově jsme byli už posledně, jen se projdu k té malé rozhledně. Už jsme tu byli na kole. Ale pěšky je to lepší, mohu si vychutnat i parčík, kterým se k rozhledně jde. No vychutnat. Asi to nebude to pravé ořechové, protože parčíkem se prohání školka a paní učitelka křiklouny usměrňuje z lavičky celkem strategicky umístěné s přehledem na všechny strany. Ale nakonec jsem se musela smát. Když jsem přišla blíž k rozhledně, děti mne zastaví:

"Dobrý den. Co tady děláte?"

"Přišla jsem se podívat na vaši krásnou rozhlednu. To tu máte pěkné místo."

"To je celé naše."

"Ale můžu se tu projít ne?"

"Jo, to můžete a na tom poli roste hrášek. To pole není naše."

"A na tu rozhlednu se dá vylézt." bere si slovo další holčička.

"Já vím a také to zkusím. Ta rozhledna zatím není ani na mapě."

"Nó...ona nesmí být na mapě, protože je naše."

"Náhodou musí být na mapě pro turisty." uvádí na pravou míru jedna holčička. Asi jezdí s rodiči na výlety a zná to.

"A paní, zamáváte nám, až tam vylezete?"

"Zamávám."

Lezu na mrňavou rozhlednu a děti nadšeně volají:

"Jé, podívejte, ta babička tam vylezla!"

A máváme a voláme:" Ahój!" :)

Od rozhledny projdu zase kolem hřbitova skoro ke kostelu a dávám se nejprve po modré značce a následně po zelené už k cíli mé cesty. Cesta k poutnímu místu je opět upravena díky dotacím z EU o čemž svědčí nutná tabulka. Míjím místečko, takový plácek se sochou valašské rodiny. Nikde ani zmínka o autorovi, původu a podobně. Možná tu stojí už dlouhá léta. Při bližším pohledu vidím, že Valaši jsou v kroji. Typický klobouk je patrný hned, ale žena má na rukávech znát krajky a chlapec vyšívání na kalhotách. (znalci prominou asi špatné označení jednotlivých částí kroje)

A nyní dodatečná poznámka: Cedulka o autorství u sousoší není, asi pro místní starostenský úřad je důležitější zviditelnit penízky EU. Ale jsem moc ráda, že se mi v komentářích na starém blogu k tomuto článku ozvaly pamětnice a dokonce i vnučka autora. Proto mohu nyní napsat, že autorem je pan František Pavlica ze Zašové. Jsem ráda, že jsem se touto cestou dověděla nové informace, ale zároveň mi přijde velice smutné, že obec vyrobí hold EU, ale už jí nestojí za to, aby k sousoší valašské rodiny přidala hrdou zmínku o místním autorovi. Možná, že už v současné době tam cedulka je, ale to bych mohla zjistit až někdy později.

Za chvíli budu na místě. U kamenného zábradlí vidím stát dvě auta. Jedno odjíždí, ale druhé zůstává. Asi tam bude živo a na focení nebude klid. Nespěchám, počkám. Počkám, až si lidé načepují dobrou vodu do kanystrů. Na kamenné lavici mají naskládaných opravdu hodně kanystrů. Konečně se mohu rozkoukat i s foťákem.

Panoramatické snímky si rozklikněte

Voda v zázračném prameni se sleduje a je pitná. Já jsem se napila a nic se mi nepřihodilo. Focení musím několikrát přerušit, protože i když je všední den kolem poledne, auta se tu zastavují stále. Sotva si jedni lidé načepují, hned tu je další auto. Na lavičce je mi příjemně, posvačím a také si nabírám vodu do půllitrové lahve. Trochu legrační proti těm velkým kanystrům. :) A vydávám se do centra obce trochu jinou cestou. Míjím památníky padlým v různých válkách. 

A jsem v centru

 Na snímku je vidět krčma u Krčmářů, kde jsem si původně chtěla dát jen kávu, ale láká mne meníčko. Neodolám. Polévka vločková je výborná, ale tak sytá a tak hodně, že ji nedojím. To se prostě nedá, když mě čeká ještě další chod. A toho je také hodně. Čas už běží a musím jíst rychleji. To ale nejde, i když jsou řízečky moc dobré. To se mi ještě nestalo, abych nechala hranolky. Jídla bylo opravdu hodně, už bych asi praskla. :)

 

Ve dvě hodiny jsem doma. Spokojená. Už zase znám kousek místa skoro za humny.

Všem přeji hezký den.