Náchod Lázně Běloves

 Náchod se honosí statusem lázeňské město i přesto, že bývalé Lázně Běloves již prakticky neexistují. Zbyly po nich schátralé opuštěné budovy a skončila i stáčírna minerální vody IDA (Známe nejen z křížovek že? ) Ještě představím nedaleké lázně v Polsku Kudowa  Zdroj, návštěvností a oblibou takové malé Karlovy Vary. I když kdysi v 18. století patřily do správy Náchoda, dnes jsou za hranicemi a ty náchodské chátrají.

Do Bělovsi, části Náchoda, jsem sešli stezkou od pěchotních srubů nad městem. Zchátralé budovy na jedné straně silničky a na druhé výstavná, kdysi nádherná vila "Panzinka"

Když jsem pátrala po informacích o lázních i vile našla jsem stránky s podrobným popisem historie. První zmínka o lázních pochází již z 15. století. Sice tenkrát ještě nešlo o lázně léčebné, spíš o jakousi městskou koupelnu provozovanou lazebníkem. Historii si stojí za to přečíst už vzhledem k tomu, kam až sahá a kam až došla.

Asi nejbližší mi je období dvacátého století, do něhož jsem se i já v padesátých letech narodila, proto si dovolím úryvek z článku, který mne zaujal "Lázeňská činnost". Hovoří i o vile na fotografii.

V roce 1900 získal lázně do vlastnictví proslulý bakteriolog a univerzitní profesor Lékařské fakulty University Karlovy v Praze MUDr. Ivan Honl (narozen 23.4.1866). Zvláštní pozornost věnoval tuberkulóze. Byl iniciátorem založení Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Společným vlastníkem byli ještě MUDr. Stráník, primář všeobecné nemocnice v Náchodě a Karla Mutschlerová. Ta po roce odstoupila ve prospěch MUDr. Stráníka. Ten po pěti letech též odstoupil. S úspěchem se zde léčil revmatizmus, dna, ischias, ženské a cévní choroby. Pitné kůry a uhličité koupele společně s horkou rašelinou byly vysoko hodnoceny význačnými lékaři. Chloubou lázní bylo, že se hosté obvykle každoročně vraceli k letnímu pobytu, aby tak načerpali nové zdraví v našem krásném a zdravém kraji. Lázeňští hosté, rybáři si mohli po dohodě s nájemcem lovu na Metuji i zarybařit. Sezóna v lázních začínala obvykle 1. května a končila 30. září, později až 31. října. Teprve po roce 1950 se termíny prodloužily a několik let zde byl i celoroční provoz.

V roce 1905 MUDr. Ivan Honl nechal postavit nad lázněmi, ve svahu kopce Lazy vilu "Panzinku" (dle jména dobrého přítele pana Zinka). Byla využívána pro vážené hosty a majitel zde také bydlel. Jako milovník vojenské historie zde shromáždil unikátní sbírku zbraní a obrazů od středověku až po zbraně z války v roce 1866. Sbírka byla roku 1959 předána do Okresního muzea.

Související články

Lázně po II. světové válce

Zřídla

Malé lázně

V Bělovsi jsme minuli i hotýlek Bonato. Je malý a útulný v záplavě květin a vyfotila jsem ho pro kontrast k těm schátralým budovám. Jeho název mi zněl italským jménem a já byla přesvědčena, že ho provozuje nějaký Ital.

Při studiu historie lázní jsem narazila na toto jméno ovšem také a tak se dověděla, že jedněmi z majitelů lázní byli manželé Bonatovi.

Opět cituji z výše jmenovaných stránek

V roce 1871 koupil lázně italský akademický malíř z Benátek, Jacopo (Jakub) Bonato. Původně přijel na náchodské panství na pozvání malovat obrazy. Za ně měl velice dobrý příjem. V kraji se mu zalíbilo a oženil se zde s Christinou Winterovou. Ta se ukázala být vedoucí silou v lázních. V té době nabyly lázně zvučného jména. Jmenovaná provedla řadu vylepšení pro ubytování hostů a provádění koupelí. Proto dala zřídit tehdy ještě dřevěné trubkové spojení z Jakubova pramene do hlavní studny, aby stačila kapacita vody pro koupele. Také byla zavedena pravidelná lékařská služba. Náchodský lékař Jeroným Kodym zde začal uplatňovat novou léčebnou metodu. Při koupelích sázel skleněné baňky na tělo.

Jakub Bonato trávil letní měsíce v Čechách. Na zimu jezdil za svým povoláním do slunné Venezie. Získal náchodské občanství a byl také velkým přívržencem nově vznikajícího Sokola v Náchodě. Od roku 1881 převzala lázně (prý velmi hezká) dcera Marie, provdaná Dvořáková. V té době jí byl povolen omezený prodej minerální vody a zavedeny slatinné (rašelinné) lázně. Rašelina se dovážela ze Sejřav v České Čermné. Odtud ji vozili také do tehdy německých lázní v blízké Chudobě a Dušníkách.

V lázeňském parku se konávaly časté koncerty posádkových hudeb z Josefova a Hradce Králové. Nejvýznačnějším hostem byl v té době broumovský opat, jehož slavnostní příjezd se spřežením čtyř bílých koní býval znamením k zahájení sezóny. K těmto účelům byly také pod strání postaveny konírny, které sloužily i pro dopravní koně až do roku 1948.

Třeba se jednou dočkáme obnovy a rekonstrukce lázní z fondů EU. Je jen škoda, že bez nich to nejde.

Zatím si místní lidé mohou čerpat minerálku z obnoveného Prameníku. A že je tu živo není divu, voda je výborná a je zadarmo. Také jsme si načepovali.

A jak je to s Prameníkem dnes, v době, kdy se vracím k tomuto článku? Je zavřený. Dodatečně se zjistilo, že voda obsahovala stopy snad arsenu. Také jsem na nových fotkách na internetu zaznamenala, že část lázeňského areálu byla částečně upravena a zrekonstruována jako oddychová zóna. Vrátit Lázním bývalou slávu by stálo stamilióny. 

V obci je i mohyla obětem válek. A krutý byl i konec II. světové války po podepsání kapitulace. Masakr na obou stranách se rovnal téměř vyhlazování.

A když už jsem se zmínila o polských lázních Kudowa Zdroj, pojedeme se tam podívat zítra. 

Hezký den.