Z Bratislavy do Vídně po Dunaji

 Je 5. května 2019 a my jsme vstali do druhého zájezdového dne. Jsme po snídani a se sbaleným kufrem připraveni vykročit, vyjet a vyplout do nového dne za novými zážitky. Chvíli po deváté hodině opouštíme hotel Samaria v Šamoríně a vracíme se zpět do Bratislavy. Počasí se pokazilo dost markantně, prší a prší.

Fotky v tomto počasí jsou mizerné, mnohé focené přes sklo a tak jsem se snažila jim přidat filmový efekt, ať je něco alespoň trochu obzvláštní. 

Už víme, že z bratislavského přístavu vyplujeme rakouskou lodí, protože slovenská rychloloď má nějaké technické problémy. Loď jsme měli možnost vidět na Dunaji již včera z hradu Děvín. Už jsem se zmínila i o tom, že rakouská loď je o dost dražší než Slovenská, ale rozdíl v ceně za nás zaplatila cestovka.

Z Přístavního mostu v Bratislavě jsme měli možnost vidět nákladní přístav a pak z mostu SNP přístav osobní dopravy.A tam už vidíme u mola před botelem Gracia naši loď.

Než jsme sjeli z mostu SNP a propletli se až k přístavišti, loď molo opustila. Nejsem tak zdatný cestovatel, a proto mne molo docela překvapilo. Vlastně samo vypadalo jako loď s restaurací v patře. Průvodkyně měla lodní lístky již zamluvené, jen zaplatila a pak nám je rozdala. Na tuto loď jsou povinné místenky. Později jsem pochopila proč.

I když prší, nálada zatím neklesá.

A loď je tu. Pochopíme, že z plachty A4, kterou jsme dostali, je nejdůležitější kód, jenž palubní důstojník jen načte. Vstupujeme na palubu a opět pro mne překvapení. Z venku se loď zdála docela malá a nyní se ocitám ve velkém prostoru, kde jsou sedačky v řadách označené písmeny a čísly. Celkem hravě najdeme svá sedadla, ale koukám, že nás celou skupinu posadili do středu lodi. Přistupují další a další pasažéři, kteří už nepatří k nám a obsazují i horní menší krytou palubu. Pokukuji po sedadlech u okna a bojuji s myšlenkou, že jestli nebude mít nikdo místenku u okna, že si tam sedneme, abychom mohli fotit. Tuto myšlenku mělo více lidí. Loď zastaví až ve Vídni, takže jsme se téměř všichni přesunuli k oknům na obou stranách lodi.

Sedíme tedy u okna, ale velmi brzy zjišťujeme, že stejně nic nevidíme. Venku je chladno a prší, uvnitř je teplo a skla se hodně mlží. Pokus o vyfocení bratislavského hradu.

Je to marné, z plavby nic mít nebudeme. Dopřejeme si tedy tu kávičku. Teprve později zjišťuji, že lidé chodí i na zadní palubu. Riskuji trochu deště a jdu se tam také podívat. Déšť na chvilinku ustal, ale fouká to tu.

A zrovna v momentě, kdy míjíme Hainburg. V dálce na skalnatém ostrohu je vidět nějaký hrádek? Přiblížím si to.

Na skále je keltská strážní věž.

 Loď pluje hodně rychle, nestačím ani cvakat. Nyní se díváme na Starý klášter / bývalý Minoritenkloster a za ním vidíme hrad Haingurg.

Na chvíli jsem se vrátila dovnitř a využila návštěvu WC, což se později ukázalo jako dobrý nápad. A opět jsem se vrátila na otevřenou palubu. Míjíme rybářské chaty, o těch nám průvodkyně říkala, že mají rybáři sítě v řece stále a jak vidět, jsou tu připravení i na velkou vodu.

Poslední záběr a musíme se vrátit dovnitř. Všimla jsem si, že na obrazovce, která ukazuje mapu s polohou lodi, se občas objeví nějaké instrukce a právě tam byl i symbol človíčka v sedadle.

Všichni se musíme posadit a zůstat už sedět. Nikdo nesmí stát, nikdo nesmí chodit, nesmí jít ani na záchod. Ty záchody pro jistotu zamkli. Nejdřív jsem nevěděla proč. Je pravda, že jsme opustili Dunaj a odbočili do kanálu, který nás zavede až do centra Vídně. Slovenskou lodí bychom pluli přes plavební komoru (což by byl také zážitek), ale měli bychom to dál do centra. Loď také v kanálu citelně zpomalila a to je ten důvod, proč musíme sedět. Změnila se tím pádem i stabilita lodi a mohlo by při zakolísání dojít k úrazu. Posádka je ve střehu a každý pokus o opuštění místa ihned řeší.

Z okna není vidět vůbec nic, i když Michal poctivě zamlžené okno utírá. Zdá se mi, že prší víc a víc.

Kotvíme, vystupujeme. 

 Jsme ve středu Vídně a ještě pod střechou přístavu máme poradu o dalším postupu. Všichni souhlasí, že i pro nepřízeň počasí projdeme plánovanou trasu, zkrátíme trochu osobní volno a pojedeme domů. Procházet se v palácových parcích za takového počasí opravdu nemá cenu, alespoň si společně projdeme památky. A to si nechám opět do dalšího vstupu. 

Děkuji Vám za nakouknutí a přeji hezký den.