Deštivá Vídeň

Před polednem 5. května 2019 jsme po jeden a půl hodinové plavbě proti proudu Dunaje z Bratislavy zakotvili ve vídeňském přístavu. Lépe řečeno v přístavu dunajského kanálu, kterým jsme se dostali až do centra Vídně. 

Od dnešní noci prší a prší.... chvílemi mírně, chvílemi hodně silně. Než vyrazíme pěšky do ulic, následuje hned po vystoupení z lodi, ještě pod střechou přístaviště, porada s průvodkyní. Ona navrhuje, abychom čas pobytu omezili na tu nejnutnější dobu a domů odjeli dříve. Je mi to líto, ale sama uznávám, že procházet se třeba zahradami Hofburgu by nebylo nic příjemného. Meteorologům prostě předpověď vyšla a já se synem jsme byli důkladně připraveni. Já bez deštníku jsem rozhodnuta otestovat softshellové oblečení, boty a pláštěnku na batoh. Michal má sice také podobné oblečení, ale chodí s deštníkem. S deštníkem chodí více lidí, ale jakmile se shlukneme kolem průvodkyně, přes deštníky nevidím na ni a jen útržkovitě vnímám výklad.

První kroky vedou kolem řeckého pravoslavného kostela....

k hodinovému mostu  (Clock Bridge)

Orloj se spouští každý den ve 12 hodin

A po naší levici se tyčí Svatební fontána

Cestou na Štěpánské náměstí nakoukneme k hotelu Lugeck. Lugeck se nachází v pozoruhodné historické budově v blízkosti katedrály sv. Štěpána. Hotel Lugeck nabízí moderní re-interpretace tradičních vídeňských jídel, jako je Tafelspitz (vařená horní část telecího masa) a Wiener schnitzel, spolu s některými zajímavými pokrmy mezinárodní kuchyně.

A nyní už přicházíme na Štěpánské  náměstí ke katedrále sv. Štěpána.

Jdeme se podívat o do katedrály, ale kostelům věnuji zase samostatný článek. 

A stále prší. Fotky jsou ošizené i o jakousi slušnější kompozici, protože jsem využívala všelijakých stříšek nebo se vtlačila Michalovi pod deštník, abych ochránila foťák a také jsem nemohla zdržovat naši skupinu. 

 Před Kapucínským klášterem se opravují chodníky, výklad tedy posloucháme stojíce v kaluži vody mezi bariérami.

A jdeme dál

A nyní stojíme na Josefském náměstí, ze kterého je vchod do Augustiniánského kostela.

Prohlídku kostela jsem si nenechala ujít při osobním volnu. Nyní se skupinkou pokračujeme k jezdecké škole, lépe řečeno nakoukneme k jejím stájím. 

Palác s Michalskou bránou, kam bych určitě už najisto šla, kdybych chtěla vidět to nádherné představení s lipicány. Náhledy zapůjčené z internetu.

Palác s bránou sv. Michala je jedním z celého komplexu hradních paláců tvořících Hofburg. V Michalské bráně se s námi průvodkyně na čas rozloučila s několika organizačními informacemi. Máme něco málo přes hodinu na samostatnou prohlídku Hofburgu a v 15 hodin sraz zde u obrazovky s ukázkovými videi španělské dvorní jízdárny.

Uprostřed Michalského náměstí je nachází expozice s odhalenými vykopávkami, což jsem nefotila, protože začalo silně pršet a raději jsme se na chvíli uchýlili před deštěm do kostela sv. Michala. 

Projdeme Michalskou bránou na další nádvoří Hofburgu

Opravdu je mi líto, že prší a nemáme na prohlídku více času. Jak bych si tu vychutnala vídeňskou kávičku a chvíli nasávala pulsující současnost klanící se před historií. Kavárničky a zahrádky zejí prázdnotou a lesknou se mokrými stolky. 

A už opět se skupinou jdeme k Vnější hradní bráně

Projdeme bránou a již míříme všichni k místu, kde smí na chvíli zastavit náš autobus, aby nás nabral na zpáteční cestu.

Proto ani nestíhám nafotit uměleckohistorické a přírodovědecké muzeum. Obě budovy naproti sobě svírají krásné prostranství s fontánami a sochami. Z mého místa překáží i vedení tramvajové dopravy.

Velká škoda, že nebylo krásnější počasí a nemohli jsme tu zůstat déle. Vídeň je nádherná.

Nasedáme do autobusu. Úplně mokrou pláštěnku na batoh roluju do igelitového sáčku a do boční kapsy batohu. Bunda s pár kapkami vody uschne za chvíli přehozená přes zábradlí před námi. Sedíme hned u schodů do patra autobusu. Kalhoty i boty mám vodou netknuté. Test softschellového oblečení a obutí dopadl na jedničku. Škoda, že mne Michal nevyfotil, jak v dešti chodím bez deštníku celou dobu a už jsem si na to tak zvykla, že jsem déšť vnímala jen jako hrozbu pro svůj foťák. Ale i ten nakonec neutrpěl žádnou újmu.

Přes Mikulov se vracíme domů.