Slavnosti mandloní a vína v Hustopečích

23.3.2024 Nelekněte se, fotek bude hodně až moc. Ale chtěla bych mít článek jako celek. 

Když  moje oblíbená cestovka nabídla jednodenní zájezd na slavnosti do Hustopečí, neváhala jsem ani minutu. Chtěla jsem vidět na vlastní oči tu krásu rozkvetlých mandloní. Letos mandloně začaly kvést již 6. března. Počítala jsem s tím, že už toho asi moc neuvidíme, ale zklamaná jsem nebyla. Do města jsme dorazili kolem půl desáté a se synem jsme zvolili individuální program. Počasí se má prý kolem 14. hodiny pokazit, tak si do sadů vyšlápneme hned nyní, dokud je ještě krásná azurová obloha. Projdeme Dukelským náměstím, které mají v Hustopečích na Jižní Moravě opravdu krásné. 

Náměstí vévodí nejen budova radnice, ale i moderní kostel sv. Václava a Anežky České

Ta věž se zvony je impozantní. Více informací jistě najdou zájemci na internetu, ty základní i na serveru Mapy.cz

A vydáváme se do sadů. Ani o sadech se zde nebudu rozepisovat, co se historie i současnosti týče. Informací se v poslední době, včetně filmových dokumentů, najde hodně. 

První mladou mandloň potkáváme na prvním stanovišti, kde je i občerstvení.

Další část trasy již není tak strmá a sad s rozhlednou již vidíme. Také by vás štvali lidé, kteří nerespektují pokyny pořadatelů a i přes viditelná upozornění si zkracují cestu přes louku? Při tom si teda moc cesty neušetří. I nahoře je viditelně šipkami vyznačen směr trasy vyhýbající se louce, ale lidi jsou někdy jako stádo. Prostě se valí nejkratší cestou. 

Noříme se do sadu. Zde se již mezi stromy chodit může, protože tyto prostory využívá i technika třeba při sklizni mandlí. Stroj prý uchopí strom a třesením shazuje plody. Samosběr se zde nepořádá, ale po sklizni, pokud najdete na zemi pár kousků, můžete si je vzít. 

Samozřejmě i zde jsou stánky s bohatou nabídkou občerstvení, vína i mandlových likérů. likér jsme si koupili nejen na ochutnávku, ale pár menších cestovních lahviček jsme vezli domů jako dárek. Kromě stánků však dlouhá fronta na rozhlednu. Vstup na rozhlednu řídí ochranka, aby ji nevzali návštěvníci útokem a nezbořili. Prý se čeká i hodinu a půl a to jsme tedy vzdali. To jsme se raději uvelebili v sadě do trávy a kochali se sadem i oblohou, vychutnávali si krásný teplý až velmi teplý den. 

Vydáváme se zpět, na obloze se objevují mráčky. Ale stále je hezky. 

Sejdeme dolů a máme v plánu najít někde volné místečko a naobědvat se. Co se týká výběru cen, je to o víkendu celkem stejné všude, hlavně v tom počtu návštěvníků volné místo sehnat. Zabočili jsme do ulice Na hradbách a hned zkusili restauraci hotelu Rustikal. 

Venku plno, vevnitř plno nebo rezervace. Všimla jsem si, že u jednoho stolu, které byly oddělené vždy dřevěnou přepážkou, mají dojezeno, dopito  a zřejmě se chystají zaplatit. Počkáme. Ale čekat hostům vedle stolu, je dost nevhodné, když tu jsem si všimla dvou prázdných židlí vzadu u téhož stolu. Ano, můžeme si sednout, je tam volno. Hosté zaplatili a my jsme čekali a čekali a čekali, až se nás někdo zeptá, co bychom si dali. Vybráno dávno máme. Dočkali jsme se. K jídlu si dáme i dvojku červeného. Tu přinesli docela brzy. A pak už opět čekáme a čekáme. Byli jsme docela naštvaní, ale chápali jsme že ve velké restauraci a velké zahrádce je spousta hostů. Vzpomněla jsem si na Jiřinku a její kamarádku Janu, jak  bychom si tu mohly popovídat. 

Pak náhle přišla skupinka lidí šťastných, jak je v restauraci teploučko a že venku se prý prudce ochladilo a je tam vichřice a hodně prší. Ano už to vidím i na radaru. Je to tady. A najednou jsem ráda, že to jídlo ještě nenesou, že máme důvod pěkně sedět při vínečku v teple restaurace.  Jídlo, kterého jsme se dočkali bylo výborné. Nám ale nezbývá než zaplatit, připravit deštníky a vydat se zase do ulic. I jiní se chtějí najíst a na chvíli schovat před nepřízní.

Venku je však opět krásný den, i když těch mráčků trochu přibylo. Pokračujeme procházkou kolem sklípků v ulici Na hradbách.

Sluníčko svítí, ale ochladilo se opravdu citelně. Jdeme na náměstí, má tam být koncert valašskomeziříčské skupiny Docuku a v 16 hodin Aneta Langerová. Zde si kupujeme mandle v hořké čokoládě, dáme si místní specialitu, latéčko s mandlovou příchutí. S kávičkou jsme se uvelebili na volných lavicích, ze kterých jsme předtím otřeli trochu vody a čekali na koncert. Už měli hrát kluci z Docuku, ale na podium vystoupí pořadatel, aby se nám omluvil, že koncerty se ruší, jelikož byla menším tornádem narušena statika konstrukce pódia a další vlna dešťů a větru se očekává. Nemáme se kolem pódia pohybovat moc blízko, může hrozit úraz a máme dbát bezpečnosti i při najíždění aut ke stánkům, které se budou balit.

Co tedy ještě dělat do 17. hodin, než pojede autobus? Muzeum je v sobotu zavřené, jdeme najít evangelický kostel, který vidíme na mapě. 

Na autobusovém nádraží je jen zavřená budova se stříškou a třemi lavičkami a o víkendu nefungujícím WC. A když je zima, tak se jako na potvoru pořád chce. Naštěstí hned naproti přes cestu je vlakové nádraží a tam ona místnost je a je tam i teplo. 

Po chvíli jsme se vydali zpět do centra omrknout, jak to tam vypadá se stánky. Některé se ruší, jiné zatím fungují, ale začíná poprchat. jdeme tedy zpět na autobusové nádraží a jsme svědky, jak to tu mají se zájezdovými autobusy skvěle zorganizované. Autobusové nádraží je blízko centra, ale tolik zájezdových autobusů tam stát nemůže, proto někam odjeli a přijedou zase na smluvený čas a jsou zde dle pokynů řazeny. 

A dočkali jsme se. Přijíždí náš autobus a začíná velmi silně pršet.  Po chvíli jsme dešti ujeli úplně a domů jsme přijeli ve 20 hodin a už nepršelo, takže čekání na taxi až k domu se dalo vydržet. Jsem moc ráda, že jsme zájezd nevzdali, že ho nevzdala naše cestovka, neboť jsme si ho užili bezvadně. Zasmáli jsme se, když nám průvodkyně radila, že až se nás bude někdo ptát, jak bylo, tak o dešti ani nehlesneme a budeme počasí ohromně chválit.  No ale já to nemusím jen předstírat. My jsme opravdu tu hrůzu, o které psali hned i na seznamu, přečkali, nic netuše, při vínečku v restauraci. Škoda jen, že jsme se nesetkali s Jiřinkou. Snad nám to vyjde jindy. A Michal litoval dvou věcí. Jednak, že platil vstupné 250,- Kč jen za projití náměstím a druhak, že nezažil to malé tornádo.  Ještě prý tornádo nikdy neviděl. :-D

 

       A vám přátelé moc děkuji, že jste snad došli až na konec, Dneska to byla opravdu nálož. Mějte se krásně.