pondělí 14. června 2021

Bystřice pod Hostýnem slaví

 Když jsme se přestěhovali z Čech na Moravu, byla jsem ještě školou povinná a právě do Bystřice pod Hostýnem jsem jezdívala s bratrem do hudební školy, než jsme se přestěhovali z podnájmu na vesnici do paneláku ve Val.Meziříčí. Pak už jsme chodili do hudebky tam. Proto i tohle město mám  spojené s dětstvím. Když už jsem zmínila ten panelák. Zažila jsem takové nadávky a možná se to i traduje, že obyvatelé paneláků jsou socky. Ale věřte nebo ne, my jsme si připadali v paneláku jako v tom nejkrásnějším snu, kde tekla teplá voda, v zimě jsme nemuseli nejprve vymést kamna, když jsme přišli ze školy a pak zatopit a čekat, než se vymrzlá místnost vyhřeje. Ale to jsem odbočila. Syn mne tedy nemusel dlouho přemlouvat k návštěvě Bystřice pod Hostýnem, když slavila 650 let své existence a navíc očekávala příjezd císaře Františka Josefa I.

My jsme do Bystřice dorazili  pohodlně žralokem a o více než hodinu dříve než císař parním vlakem. Nádraží zatím zelo prázdnotou, ale rychle se prostranství před nádražím i samotné nádraží plnilo nejen diváky, ale i různými spolky historickými i současnými kulturními či sportovními. Ty se pak seřadily do průvodu a doprovázely císaře až na náměstí.

Před nádražím vznikla docela tlačenice a jelikož jsme tam byli včas a dodržovali pokyny pořadatelů měli jsme skvělé místo hned u čekajícího kočáru, a když jsme nemohli vidět vítání císaře a jeho výstup z vlaku, budeme alespoň moci provolávat slávu při jeho nastupování do kočáru. Ale to jsme si jen mysleli. Drzost některých lidí je neomezená. Před nás se najednou vetřely dvě dámy a když jsem se pokusila protestovat, tak mne ta jedna "utěšila" vysvětlením, ať si z toho nic nedělám, že internet pak bude plný fotek a hezčích a tak se budu moci podívat, jak to vše probíhalo. No nenaštvalo by vás to? Tak jsme nakonec obešli koně z druhé strany a pořídili vlastní snímek již usazeného císaře. Dále jsem dění hlavně natáčela na video.

Než se dal průvod směrem k náměstí, my už jsme opět hledali vhodnou pozici k natáčení. No ale když chcete mít na správné straně slunce, když chcete mít dobrou viditelnost, je to těžké. Když si myslíte, že jste na místě, kam už nikdo nemůže vběhnout, tak se sakra mýlíte. No ale něco jsem nakonec natočila a video najdete na konci článku.

Na náměstí předvedly pár čísel mažoretky a pak již moderátor přivítal na pódium starostu města, samotného císaře a další představitele města včetně hejtmana kraje a nakonec i starostu družebního německého města, který přivezl s sebou dub, jenž pak bude v Bystřici zasazen, jakmile pro něj najdou vhodné místo. Pokřtěna byla i kniha vydaná k tomuto výročí.

A to už bylo po 11 hodině a my jsme se šli naobědvat do restaurace Best. Pěkně v klidu, s rychlou obsluhou. Z venku mě restaurace docela odrazovala, ale vystoupali jsme po dřevěném schodišti na velikánskou krytou terasu, kde byl zatím obsazen jeden stůl a u zábradlí jsme měli krásný výhled do ulice s cukrárnou. Tam si později určitě zajdeme.

Po obědě jsme ještě stihli na pódiu legendární Beatles (revival samozřejmě)

V zámku rozbili své stany Napoleonovi vojáci a bylo zde spoustu atrakcí i pro děti. než jsme však do zámku došli, zjistila jsem, že se v kostele sv. Jiljí bude konat svatba, už se čeká jen na nevěstu. Někteří jistě už tuší, že jsem chtěla využít konce obřadu a vniknout do chrámu a omrknout svým foťákem varhany. Usadili jsme se na lavičku a čekali na konec obřadu. Při té příležitosti jsem zjistila, že mám asi na třech videích zdokumentovány nohy snad všech Bystřičanů. Ani příjezd celého parního vlaku nemám, jen koleje a přes ně šmatlající nohy. To mě tak rozladilo, že jsem chtěla mít alespoň ty varhany. Svatebčané vycházejí, nevěsta se ženichem také, super, dočkala jsem se. Ještě focení a už se všichni sunou k autům. Beru za kliku kostela, otevřu těžké dveře a přede mnou zamčená mříž. Smůla.

Pomník generála Laudona v parku.
Rod Loudonů je spjat s historií Bystřice a i na místním hřbitově najdete hrobku a náhrobky rodiny. 

Zámecký park je normálně veřejnosti nepřístupný, protože budovy v parku jsou využívány armádou jako sklady léčiv. Je přístupný při podobných akcích. Zde jsme se prošli, ale zažili i docela traumatizující zážitek. V jednom vojenském ležení právě amputovali nohu jednomu zraněnému. Gangréna už byla hodně na postupu a nebylo zbytí, jak jinak vojáka zachránit. Většinu operace jsem natočila, proto kdo budete sledovat video, doporučuji chvílemi zavírat oči.

Tento drastický zážitek chtěl něčím zamaskovat a tomu pomohla ledová káva v oné cukrárně kousek od náměstí. To byl spíše zmrzlinový pohár zalitý kávou a šlehačkou. Prostě úžasná lahoda. Při popíjení mi došlo, že parní vlak se bude vracet a to je příležitost natočit ho sice bez císaře, ale zalepit tak moje rozladění z nafilmovaných kolejí. Mrknu na mobilní data, vyhledám jízdní řád a jo... za 30 minut bude vlak vjíždět do nádraží. Je to sice kus cesty, nohy už také volají po odpočinku, ale jsem asi pošuk, musela jsem absolvovat cestu na nádraží i v tom spalujícím slunci. Syn zatím sledoval koncert skupiny, která chtěla být slyšena až ve Valmezu a tak jsem byla nakonec docela ráda tomu klidu v prázdné ulici k nádraží. Vlak jsem stihla, vydala jsem se i druhou stranou po kolejích směrem na Valmez a natočila i jeho odjezd. Na náměstí jsem se vracela jinými uličkami a potkala i historický autobus a jiné zajímavosti. Když jsem Michala našla u pódia, zašli jsme si do stanu na pivko. I tam jsem ulovila snímek pro Bohy. Je v horní koláži, ale jen velmi decentně.

 .V programu následuje bystřický rodák Železný Zekon. To je vlastně poslední představení, které jsme shlédli, už jsme docela unavení šli pomalu na vlak domů. Jinak pro místní byl program do pozdního večera včetně ohňostroje. Kdo se podívá na video uvidí, jak Zekon polyká žiletky a provádí další kousky.

Video

čekání na císaře

slavnostní průvod

mažoretky

zahájení se starostou a císařem (část)

vystoupení Beatles

amputace nohy

Železný Zekon

střípky z oslav

parní vlak 

A přes Bystřici nyní jezdíme ze Zlínské ZOO, protože tamtudy jede autobus později a můžeme být v ZOO déle. :)

9 komentářů:

  1. Maruško, to byla velkolepá slavnost. Moc se mi líbilo video, průvod a hlavně vystoupení mažoretek. Přežila jsem i amputaci nohy. Krátce jsem totiž pracovala jako sanitářka na interně, takže jsem viděla ledacos. Parní vlak mi připomněl dětství, také jsme se takovým vozili.

    OdpovědětVymazat
  2. Parádní příspěvek. Zatím jsem si prohlédla jen fotky. Video si nechám na navečer :-).
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to byla nádhera. Jako kdybych tam byla taky. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně jsem zapomněla, jak můžou být takové akce hezké!
    Děkuji za reportáž, Maruško! Helena

    OdpovědětVymazat
  5. Velkolepá slavnost,moc hezké fotky....

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná slavnost i krásné fotografie Maruško. Hodně jsi toho procestovala a máš krásné zážitky. Krásná reportáž. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
  7. Majko, nádherná slavnost a krásné fotky. 👍👍👍

    OdpovědětVymazat
  8. To je krásná reportáž ze slavnosti :)
    Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  9. Panelák si také pochvaluji, také si totiž z dětství pamatuji topení uhlím. A na chalupě máme akumulační kamna a i ta jsou bezproblémová.
    Bystřici pod Hostýnem si moc nevybavuji, protože jsem se tam nikdy moc nezdržovali, vždy to bylo jen výchozí a/nebo koncové místo výletu.

    Revival Beatles je příjemnou vzpomínkou, před časem jsem viděl Backwards z Košic, kteří v této "disciplíně" patří k nejlepším na světě.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a váš komentář.