Když povolil vítr

aneb potkala jsem sněženky.

Prudký nárazový vítr, který na mnoha místech udeřil ničivou silou se konečně trošku uklidnil v sobotu odpoledne. Sluníčko i dobrá viditelnost mne  vytáhlo na malou okružní procházku. Moc jsem nefotila, protože tudy chodím často a fotím stále stejnou krajinu, ale přece jen.  Tentokrát mne lákala obloha se svými proměnami. 

Trochu jsem však předběhla. Než jsem se dostala na hřeben, abych se ocitla sama v poli, musela jsem se zastavit u jedné zahrádky, která je každé jaro bílá a kouzelná. Už kvete, ale v plné síle teprve bude.

A jsem za humny

Když jsem se už blížila k domovu, sluníčko se mnou začalo laškovat.

A když jsem přišla domů, uviděla jsem z okna na obloze vítr. Ne to není déšť. Už jste někdy fotili vítr na obloze? Ten kontrast mne hodně zaujal. 

Vítr tu tmavou oblohu rozfoukal a než slunce zapadlo, opět byla obloha svěží bez temných mraků. 

Avšak v neděli ráno nás čekalo překvapení. Sníh však v naší poloze určitě nevydrží. 

Než jsem vyčistila mrazák, nakrmila rybičky, uvařila si kávičku a čaj, posnídala a napsala tento článek,

je všechno jinak. Sníh opět mizí.

Rozloučím se obyčejnými frázemi, které však opět nabírají na vážnosti. Mějte se krásně, buďte zdraví a užívejte si mír. Omlouvám se, že neodpovídám hned na komentáře. Jste však moc milí, že mi je tu necháváte, všechny vzkazy čtu  určitě odpovím.