aneb jak to začalo
Tak jsem se konečně prokousala fotkami z našich retro výletů, ale i když mi to zabralo hodně času, fotky rozhodně nemáme ze všech míst. I když tatínek fotografoval, v těch dobách dávno minulých možností neměl tolik. A také je dost fotek o kterých nedokážu říci, odkud jsou. Ale to nevadí. Já vím, že nikdo neznáte účastníky výletů, ale jsem přesvědčená, že nějakou tu vzpomínku fotografie vyvolají i u vás. Na první pohled poznáte, že se jedná o zážitky z minulého století, kdy jsme fotili analogovými fotoaparáty na filmy s potřebou vyvolávat nejen ono nosné "médium", ale na samotné fotografie si počkat nejméně týden, než je laboratoře vyrobí. Nebo jsme v zatemněných koupelnách s červeným světlem ve zvětšováku dbali na přesnou dobu osvitu fotopapíru a s napětím sledovali tu správnou dobu ve vývojce, pak rychle opláchnout v čisté vodě a šup do ustalovače a opět vykoupat ve vodě a následně sušit a leštit. Výhodou domácí výroby bylo i to, že jste mohli expozici fotografie ovlivnit. Jednak dobou osvitu papíru i dobou ve vývojce, či stíněním tmavé části fotografie. V laboratoři se s tím nikdo nepáral. Máš to přeexponovaný a tak je to tvoje chyba. A tohle mne také bavilo. Koukat se do té vývojky, jak fotka "leze". Ale nyní již k těm kořenům mých výletů.
Procházky do okolí bydliště. Táta bratr a já
Pak autem i dál (o lyžování už tu řeč byla) nyní letní výlety a výšlapy.
Malá Fatra
Opět Šumava za každého počasí.
Kempy a tábořiště
Každá turistická dovolená byla náročnější a táta tedy zakoupil i dvoumístný nafukovací kajak pro odpočinek u nějaké vodní plochy. Následné fotografie Slunečná jezera u Bratislavy. Dneska změněná k nepoznání.
Doufám, že jste se pobavili a zavzpomínali. Příště se podíváme do Slovenských hor.
Hezký den
Maruško, tohle zbožňuju a sama přechovávám spoustu černobílých fotek z mládí, náš táta si taky fotky vyvolával sám a jak ječel, když někdo otevřel dveře do koupelny! Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, to ječení znám. :-D Protože já už jsem měla početnější rodinu, vyvolávala jsem fotky v noci, aby mne nikdo nerušil. Pak jsem fotky sušila a leštila, kolikrát až do rána. :)
VymazatMaruško,Ty jsi mě navnadila,tak určitě také vytáhnu vzpomínkové fotky.👍🍀
OdpovědětVymazatJo jo vytáhni. je to prima si takto zavzpomínat.
VymazatMaruško,úžasné jsem naprosto nadšená.Poznávám tolik míst,cestovali jste opravdu hodně.
OdpovědětVymazatTaké jsem už kdysi zveřejnila na blogu výletování se sestrou a tatínkem.Byl to nadšený fotograf a mám po něm
spousty fotek a i diáků.Černou komoru jsme měli doma každou chvíli v koupelně.Mám nemocné oči a nesmím moc na
PC ani mobil,ale tvůj příspěvek mi nedal nevidět.Měj se moc hezky
Jituško, děkuji, že jsi se přišla podívat. Na oči si dávej pozor. Rodičům vděčím opravdu za hodně, měli jsme krásné dětství i dospívání.
VymazatMaruško, to je naprosto úžasný příspěvek! Taky jsme s rodiči jezdila pod stan, projezdili s námi republiku, jen to bylo trochu později. Koukám na fotky od Černého jezera, teď jít tahle po břehu nebo si máchat ruce, to je na pokutu...
OdpovědětVymazatDěkuji, příspěvek jsem si opravdu užila.
Přeji hezké dny, Helena
Helenko, děkuji a jsem ráda, že jsem ti také dala příležitost zavzpomínat. Dříve se mohlo k Šumavským jezerům volněji, zase nebyl přístupný Čerchov, i když my jsme bydleli hodně blízko hranic a tak vím, že někde vedla turistická značka těsně kolem plotu až k jedné posádce u jezera. Vzpomínám, že to na mne působilo hodně zvláštně. U jezera se nesmělo fotit, ale táta to risknul a tajně foto pořídil. Nefotil ale budovy posádky, jen to jezero, tu ceduli a bratra. Nevím, ale kde to přesně bylo. Na Čerchov jsme si pak se synem výšlap udělali od Babylonu u Domažlic až mnohem později.
VymazatTak to jsi šáhla hodně hluboko do archívu. Úplně se tam vidím. Také jsme tak cestovali. To byly zážitky. Měj se krásně a zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatNějak mi to tu stojí, protože se mi v tomto období nějak nechce chodit ven a fotit. Pořád někde po doktorech a tak jsem ráda, že jsem doma. tak se hrabu ve fotkách dělám pořádek. Snad mne březnové sluníčko vytáhne "z doupěte.".
VymazatToto jsou takové krásné vzpomínkové fotky. Taky takové mám. Taky jsme s bráchou fotky vyvolávali. Líbilo se mi, jak fotka leze na svět. :-)
OdpovědětVymazatMěj se hezky!
Hanka
Děkuji Hanko. Čas strašně rychle letí. Ano, fotky se v té vývojce doslova rodily.
VymazatMaruš, máš krásné vzpomínky. Na fotce jak piješ z kotlíku máš proužkové sandály, ty jsem měla taky stály 33kčs, jak se ochodily koupily se nové, později bývaly i červené. My jsme nikam na dovolené nejezdili, vzpomínám akorát na Rájecké Teplice, to mi bylo10let. Jezdili jsme jenom o prázdninách na jednodenní výlet, ale to taky málokdy. Asi proto, že jsem na to nebyla zvyklá, mě to taky nikam na dovolenou netáhne. Svých fotek z dětství mám hodně do jednoho roku, bydlel naproti nám fotograf, to bylo ještě na Hukvaldech. Když jsme se odstěhovali, tak pak mám fotky snad jenom ze školy, nebo když mě někdo vyfotil z rodiny. Později si brácha koupil foťák Pionýr za 90kčs, byl to nezmar, spadl nám do vody, tak jsme ho vysušili a fotil dál. Teď je focení o hodně jednodušší, jak se fotka nelíbí, hned se smaže a nic to nestojí a hlavně, je hned vidět výsledek a nemusí se čekat. Měj se hezky😊
OdpovědětVymazatTy páskové sandálky byly fakt super. Jak jsem měla malé děti, tak jsem nikam nejezdila, jen občas na Horní Bečvu na teslácké středisko na lyže i letní pobyt. Asi to moje cestování začalo jednodenním výletem s Katkou a Michalem do Prahy a pak v roce 1997 rekreace v Lázních Běhohrad, ze které nemám fotky nikde, nevím, jak je to možné, asi jsem je dala dětem do jejich alb. Pak jsem si v roce 2005 k padesátce nadělila pobyt v Horšovském Týně, kdy jsem se toužila podívat naživo do dětství. Pravidelnější dovolené až od toku 2010 a k tomu vždy jeden zájezd. Ale už mě nebaví ty kempy, chci při ubytování komfort. :)
VymazatMajko, krásný kus vzpomínek s nádechem nostalgie. 👍👍👍
OdpovědětVymazatSpoustu míst znám z těch dob, stan "áčko" nás na cestách chránil před nepřízní počasí a poskytoval dočasné obydlí.
Fotky jsem si dělala sama. Nedávno jsem na půdě narazila na leštičku, odměrné válce a samozřejmě zvětšovák.
Měj hezké a pohodové dny. 🍀🍀
P.S. Doufám, že se můj komentář opět neztratí, jako ten předchozí.
Také mám ještě veškeré vybavení na vyvolávání fotek včetně tanku na filmy. Vždy při úklidu si říkám, že to vyhodím, ale vždy si řekneme s manželem, třeba by si to někdo rád vzal a tak to nechávám. A po nás to děti prostě vyhodí. :)
VymazatManžel si taky dělal fotky sám, od zhruba dvanácti let. Když jsme se nastěhovali na sídliště jako první úprava bytu bylo vysunutí vestavěné skříně na úroveň jádra čím vznikla malá dílna s fotokomorou. Občas jsem s ním taky čučela co vyleze. Dělal si i barevné fotky nejen černobílé. Jinak krásné vzpomínání....
OdpovědětVymazatNáš táta také později dělával barevné fotky, ale to musel sakra hlídat časy láznění a říkal, že jedna fotka trvala i 40 minut a byly ty fotky hodně teplé (hodně červené barvy)
VymazatTaké vzpomínám na dobu,kdy jsem vyvolávala v tanku filmy a pak se koupelna proměnila ve fotokomoru.Vývojku i ustalovač jsem míchala sama,protože jsem pracovala v chemické laboratoři a veškeré chemikálie jsem měla k dispozici,protože to patřilo k mě pracovní náplni.Zvětšovák jsem před 3 lety vyhodila,poněvadž jsem dělala rekonstrukci bytu a zavazel.Přemýšlím co udělat s tisíci barevnými diapzitivy,promítačkou i plátnem.Je mi to líto vyhodit,ale děti po mně to vyhodí stejně.Budu muset ty staré fotky také prohlédnout a rozhodnout se co s nimi.Je to krásné vzpomínání,opatruj se a vzpomínej dále..🍀
OdpovědětVymazatTaké bych měla byt trochu provzdušnit a nemilosrdně se s těmi dlouhé roky nepoužívanými věcmi rozloučit. :)
VymazatMáš krásné vzpomínky Maruško. Já jsem vyrůstala v rodině, kde bylo velké hospodářství a nikam se jezdit nedalo. V létě se dusilo seno, pak byla žně, pak se sklízely další plodiny a nakonec se vybíraly brambory. Dětství v zemědělské rodině znamenalo zapojit se do prací i tak jsme si z dětmi ze sousedství užili spoustu legrace. Jen na první výlety jsme jezdili až když jsem se vdala a rodiče se hospodářství postupně vzdali a pozemky které měli po roce 1958 v pronájmu, si zpět převzal zdejší státní statek. Z prvních výletů však moc fotek nemám. Tehdy jsme snad ani foťák neměli a pak měla nějaký babička a také jsme fotky vyvolávali v koupelně při červeném světle. Zvětšovák a leštičku má nejstarší syn, který sbírá staré fotoaparáty a i staré vybavení už jako součást sbírky. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJaruško, právě takové hospodářství měli tatínkovi rodiče a všech šest děti muselo pomáhat. Táta také nic takového jako je cestování neznal. Jen šel jako jediný z rodiny studovat a dostal se dál z domova a když pak o hospodářství rodina přišla, pracovali někteří tátovi sourozenci v JZD kam museli odvést krávy. Táta si teprve začal plnit své sny, vlastně spolu s námi.
VymazatMáš to moc pěkné a Tvé dětství bylo pestřejší a "bohatší". Já jsem to měla podobně jako tady Jara D. Sice hospodářství nebylo tak velké, ale pořád se dělalo na chalupě, na poli, vydělané peníze se dávaly do opravy a budování domu, který byl nakonec vykoupen. Takže jsem se tak dostala ke kmotrům do Zubří a na rodinné dovolené se nejezdilo. Ano, naši jezdili na zájezdy ze šachty, to bylo na pár dní. Po přestěhování jsme prožili dvě pěkné dovolené a až jsem dospěla, tak jsem poznala, že takhle prostě žít nechci. Takže takové fotky, jak představuješ, vůbec nemám, aspoň mi to nikdo "nepřekáží" 😂. Vždy jsem se "bála", že se nikam nedostanu. Tak tohle jsem změnila a za to sobě dávám 👍.
OdpovědětVymazatI já ti dávám palec nahoru. Přesně tak to udělal můj táta. Z velké rodiny s velkým hospodářstvím, které museli odevzdat. Až po studiích musel na umístěnku do hlubokého západního pohraničí, kde jako mladý veterinář začal působit a kam také vzal svou ženu a kde jsme se my narodili. A sám sobě i nám daleko od rodiny si plnil své sny.
VymazatHezký vzpomínkový článek. Taky někde budeme mít čb fotky z výletů. Nedávno jsem na chalupě objevila čb fotky z doby, kdy ji naši koupili (druhá polovina sedmdesátek) a nostalgicky jsme se v tom s mámou probíraly :)
OdpovědětVymazatTo jsou krásné vzpomínky, jen já už nemám koho se zeptat a s kým probírat. Fotky z dřívějších cest jsem si chtěla dát i na cestovatelský blog, když jsem přes zimu neměla o čem psát, protože letos jsme tomu zimnímu výletování fakt moc nedali. :)
Vymazat