aneb retro zimní radovánky.
Lyžovat jsem se učila ve svých 5-ti letech na Šumavě zároveň se svým mladším bratrem a maminkou pod vedením otce. Táta se postavil na lyže poprvé zároveň s námi a jen odkoukával, jak na ty kristiánky jdou ostatní a pak nám to předváděl a důsledně dbal, abychom jeho pohyby následovali.. :)
.jpg)
Doma mám i diplom za první místo ve sjezdu na rekreaci ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších. To se psal rok 1962. Tyto závody však byly moje první a poslední. Rozhodně jsem se závodění nevěnovala, ale sjezdové lyžování jsem milovala. Šumavu jsem však musela opustit a na lyže jsme jezdili do Beskyd na Bumbálku nebo na Pustevny. Jakmile sníh v těchto končinách ubýval, jezdili jsme na Slovensko do Vrátné doliny, kde jsme se nechali vyvézt sedačkovou lanovkou pod Chleb a jednou si vyšlápli i na Velký Fatranský Kriváň (dnes jen Velký Kriváň) v Malé Fatře, kam už lanovka ani vleky nevedly. (Kriváň se nachází ještě ve vysokých Tatrách). Ovšem my jsme vleky ani nepoužívali. Jezdili jsme a šlapali svah kolem horní stanice lanovky Chleb a lyžovačku jsme končili sjezdem k dolní stanici lanovky do údolí. Zpáteční jízdenku měla jen maminka, která na nás vždy dole netrpělivě čekala. A na tento sjezd jsem se vždy těšila. Ne proto, že lyžovačka končí, ale ta "nekonečná" jízda dolů. S malými přestávkami na kontrolu stavu zbytku výpravy, trval sjezd 3/4 hodiny.
Vrátná dolina. V pozadí Tiesňavy
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Stoupáme na Velký Kriváň
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Stanice lanovky Chleb-horní v 70. letech minulého století. :)
.jpg)
.jpg)
Šťastné shledání. Dostavuje se únava. Jedeme domů.
Tak jsem si trochu zavzpomínala a nyní už přeji jen hezký den.
Maruško,udělala jsi mi radost s retro příspěvkem.Mám černobílé vzpomínání moc ráda.Byli jste velmi akční rodina.
OdpovědětVymazatMoji rodiče na lyžích nikdy nestáli,ale nás měly ke všem sportům.Kde jste všude byli za sněhem.Sjezdové lyžování jsem měla také ráda a s dětmi jsem hodně lyžovala.Manžel na lyžích nestál nikdy.Ve 30 jsem mu koupila běžky a i sobě a postupně ho naučila na nich jezdit.Myslím,že si to zamiloval a já také.Projeli jsme na běžkách Jizerky a Krkonoše.Také ještě připravím nějaký retro příspěvek.Ty by jsi mohla taky.
Měj hezký večer i celý víkend
Akční rodina jsme tedy opravdu byli. Táta nás od malička vozil na nějaké výlety a nutil sportovat, možná i proto, že nic takového ve svém mládí nezažil. Pocházel z rodiny se šesti dětmi a museli se všichni ohánět v malém hospodářství. Tak si vlastně plnil své sny spolu s námi. Hlavně jsme hodně jezdili na kolech a turistické výlety byly plánované snad na každý víkend. Přiznám se, že někdy se nám ani nechtělo, ale dneska jsem za všechno moc vděčná. Manžel ten zase jezdil spíše na běžkách a tak to skloubit dohromady bylo také obtížnější. Často jsme i s dětmi jezdili na rekreační středisko našeho závodu, kde bylo možnost jezdit na sjezdovkách i běžecké trati. Pak ale se u nejmladšího syna projevily všelijaké zdravotní potíže s nohama, byl rok a půl na léčení, nesměl se na jednu nohu postavit, nějak jsme to zimní sportování postupně opustili. Manžel občas ještě vyjel na běžky, ale sněhu je v našich končinách čím dál míň a tak už nelyžujeme. Ale mohutně začal lyžovat starší syn, který tíhne i k Alpám. Bratr ještě do nedávna pěstoval vysokohorské lyžování ve V. Tatrách. Žije už pod těmi horami od 15. let, kdy tam nastoupil na střední školu.
VymazatMarie, tohle se ti povedlo, krásné fotky, milé vzpomínání. Já jsem si koupila běžky až po padesátce a drze jsem válela sníh na mnoha místech republiky.
OdpovědětVymazatBude pokračování? Jiřina z N.
Jiřinko, hrabala jsem se nejen ve svých fotkách, ale třídila jsem fotky po rodičích a tak jsem některé ofotila mobilem. Nejsou moc kvalitní, ale to už nyní ani ty originály vyvolávané doma v koupelně. Táta náruživě také vše dokumentoval a fotky i filmy si vyvolával sám, Já jsem to pak dělala také. Ještě mám doma všechno vybavení. :) Já jsem na běžkách vyjela jen párkrát. I když kdysi bylo právě vázání na sjezdové lyže lankové a lanko se dalo v patní části odepnout, aby byla pata volná a tak jsme i na sjezdových lyžích pořádali všelijaké túry po Beskydech. Byla to ale makačka, ty lyže byly strašně těžké. Jestli přidám další články? Mám tu pár fotek z naší vysokohorské turistiky. jen se opět koukám, kudy jsme šli, že bych trochu dala dohromady i trasy podle mapy. Hodně závidím mladým turistům, že mohou dokumentovat své zážitky barevna v digitální podobě a mít je okamžitě k dispozici. My jsme museli materiálem šetřit a tak mnoho výstupů ani není zdokumentovaných.
VymazatNaprosto tě, Maruško, chápu, já zas lituji, že když jsem byla na 12 denním zájezdu ve Skotsku v r.1998, tak jsem měla obyč.foťák a jen tři filmy po 36 políčkách a asi víš, že na takovou krásnou zemi je to zoufale málo!
VymazatNu a abych se tam znova podívala, to už nehrozí. Jiřina z N.
Přesně. A na některých fotkách táta chtěl, aby jsme tam byli všichni a to focení na samospoušť analogem bylo možná nebezpečnější než selfíčka. Zmáčknout spoušt a doběhnout k fotografované skupince. No běhej na štítech hor. Také to byly mnohdy fotky s nasazením života. Ale jsem ráda, že jsem tam byla, dneska už tě hned tak někam bez průvodce nepustí. Překvapil mne komentář mé neteře Petry, ohledně výstupu na V.Kriváň bez skialpinistického vybavení. A že ona tomu rozumí, narodila se pod Tatrami a je i vysokohorská běžkyně. Já vůbec nevím, jaké vybavení by dneska takový turista měl mít. Však se také už nikam takto nepouštím. :)
VymazatMaruško, krásné vzpomínání. Já začala sjezdové lyžování až dá se říct ve 30 letech zde v Beskydech,.
OdpovědětVymazatMůj starší syn až v 45 s novou partnerkou a tak ho to chytlo až se divím. Je z těch zasněžených hor úplně nadšený a stehl i sveho syna, ten zase jezdi na snowboardu. Nedávno si syna na Bílé odchytit i štáb TV s dorazem spokojenosti a tak si užil i svých 5 vteřin slávy. 😀
VymazatMaruško, to je naprosto úžasné ohlédnutí! Krásný příspěvek! Na Chlebu jsem byla, ale v létě asi před sto lety :o)
OdpovědětVymazatMoc děkuji a přeji příjemnou sobotu. Helena
Helenko, strašně ten čas letí. Je mi nad těmi fotkami I trochu smutno. Také jsme sem zajeli I v létě. Kousek od Tiesňav byl kemping, kde jsme týden stanovali a vyrázeli na túry. Také ti oleji hezkou sobotu.
VymazatSjezdové lyže jsem měla naposledy na nohách při lyž. výcviku při ekonomce. Byli jsme v Tatrách. Už přesně nevím, kde to ubytování bylo, ale vím, že jsme jeden den vyjeli na Hrebionok a pak dolů na lyžích. Vůbec nevím, jak jsem to sjela, sjezdovka to nebyla, trasa vedla lesem. Spolužačka v závěru jízdy to naprala do plotu u jakéhosi domu a zlámala si lyže :-). Ale ten výcvik jsme si užili. Vázání kandahár, takže ano povolilo se lanko a my běhali jako na běžkách :-).
OdpovědětVymazatTakže sjezdovky pak už ne, ale později jsem měla běžky a nějaký čas jsem si je užívala.
Prima fotky jsi sem dala.
Hezký den !
Hanka
Ano, to lankové vázání kandahár jsme měli také a také nás táta nutil někdy běhat jako na běžkách, ale ty sjezdové lyže byly na běhání dost těžké. To bylo spíše na malé přemísťování. Mně se jednou právě na tom Chlebu při zpátečním sjezdu hned ještě nahoře při pádu uvolnila lyže a vrhla se střemhlav dolů. Bylo to velmi nebezpečné. Lyžaři se snažili ji chytit. Táta mi řekl, ať jdu na lanovku a řeknu, že lístek zaplatíme dole, protože nahoře nebyla pokladna. bylo běžné, že se dole kupovala zpáteční nebo se dolů sjíždělo. Tak jsem s jednou lyží jela lanovkou dolů, ale to jsem ještě netušila, že lyži se podařilo chytit . Já jsem se dole snažila zaplatit lanovku, ale bylo mi řečeno, že to mám nechat být, že jsem přišla o lyži a to se mi více prodraží. Tátovi ale nahoře dovolili poslat lyži samotnou v sedačce. Mezi tím, než přijela druhá lyže, tak se vyměnila směna v pokladně lanovky a obsluha mi zase řekla, že to nebudu platit, vždyť se vezla jen jedna lyže. Celkem nebyl čas na vysvětlování. Tak tedy se nikomu nic nestalo a i lyže to přežily. :) My jsme na střední lyžák bohužel neměli, protože rok předtím jeli studenti do Tater a rodiče si stěžovali, že tady v okolí bylo sněhu dost a zbytečně se lyžák prodražil. Tak nám ho naplánovali v Javorníkách na Kasárni a sníh ten rok nebyl vůbec.
VymazatMajko, krásné vzpomínky doplněné retro fotkami. 👍👍👍
OdpovědětVymazatPřemýšlím, kdy jsem stála naposledy na lyžích. Už to bude nějaký ten pátek, nicméně běžky máme na půdě stále. Dříve, když nasněžilo, vyráželi jsme do obory Hvězda, nebo jen na Mohylu. Už dlouho nebyly v Praze podmínky na "oprášení prkýnek".
Alenko, také už nelyžuje a ani tady poblíž nebývají sněhové podmínky pro běhání. Museli bychom někam vyjet, ale auto už nemáme a dopravou je to v zimě v davu běžkařů také docela drsné. Vzpomínám, jak jsme přesedali v Rožnově p.R. buď směr Pustevny nebo Horní Bečva a ještě s dětmi. Strkanice, nervozita, někdy i neurvalost některých. Takže pokud to nejde "kolem baráku", běžky jsou ve sklepě. Ale byly doby. Kdy manžel jezdil na běžkách občas i do práce. Možná se tenkrát tolik nesolilo. Hezkou neděli.
VymazatTak já neumím ani na sjezdovkách ani mne nechytily běžky. Nějak mne tohle minulo. Asi taky proto že jsem byla na lyže děsně nešikovná a furt mě na lyžákách nutili k tomu se naučit. A tím mě to dokonale zhnusili. Do hor se ráda podívám až když jsou bez sněhu! ;-)
OdpovědětVymazatTaky už nelyžuju a když jsme někdy vyjeli v zimě na Pustevny a Radhošť, tak jsme šli pěšky. Když se tam pořádají ledové sochy, jsou tam pěšky většinou všichni. Letos bych se tam chtěla jet podívat v létě nebo brzy na podzim, protože je tam nově postavená vyhlídková terasa nad parkovištěm a k tomu i kavárna nebo něco takového. Ale chtěla bych trochu změnit trasu přes Martiňák na Prostřední Bečvu. Tamtudy už jsem nešla milion let. :-D
VymazatMaruško, to je hezké vzpomínání. Také jsem coby dítě, lyžovala, ale ne přímo v horách, ale u nás na Strážném vrchu. Měla jsem do nich takové tvrdé boty, říkalo se jim křusky a vázání Kandahár...To byly kožené pásky přes botu a vzdau pružina...To bylo něco...žádné luxusní boty a automatické zapínání...Raději jsem bruslila. Přeji Ti krásné a pohodové dny.
OdpovědětVymazatJá jsem také bruslila, ale ne tak intenzivně. Ono u nás ani nebylo moc kde. Ale nekrasobruslila jsem. Když byl zamrzlý rybník u Hustopeč a nebyl zapadaný sněhem, tak jsem si spíš proháněla a užívala si tu velkou plochu.
VymazatMaruš, to jsou krásné vzpomínky🥰
OdpovědětVymazatJen si ale člověk i posteskne, jak se to rychle všechno propadá do zapomnění.
VymazatPrima retro. Já byla na sjezdování vždycky totálně levá, víc mne bavilo "běžkování" ("běžkovala" jsem na běžných lyžích s vázáním kandahár s vyháknutými lanky u pat). Na sjezdovkách jsem jezdila jen dva roky, když se učil lyžovat syn a musela jsem být na sjezdovce s ním. Nikdy jsem nepokročila dál než k obloučkům v pluhu :D
OdpovědětVymazatHezký den
Také jsme občas vyrazili na túru s odepnutými patami, ale v tom našem kopcovitém terénu to byla s těžkými lyžemi docela zabíračka. Obloučkům a pluhu zůstala věrná moje maminka. Byla silnější postavy a stejně jsem ji obdivovala, že se na lyže a vysokohorskou turistikou s námi pouštěla. Asi je to lepší, než se někde o samotě trápit, zda se něco nestalo. Když jsme lezli na Gerlach, tak na nás čekala u hotelu 7 hodin a prý myslela, že se zblázní strachy.
VymazatTo je bezva vzpomínání. Vrátnou dolinu a Malou Fatru znám dost dobře, ale první pobyt tam byl 14denní s rodiči v létě pod Sokolím. Až jako dospělá jsem začala jezdit hlavně do Vys. Tater, kolikrát jsem byla i vedoucí skupiny, ale v zimě jsem tam nejezdila. Pak jsem se znovu "vrátila" na Malou Fatru, mým stanovištěm byla Štefanová a Jánošíkovy diery, dneska bych tam asi nevylezla. Takže na lyže ne, ale na tuto horskou turistiku ano a lanovky jsem taky měla ráda. Ovšem nejvýše po svých jsem byla na Téryho chatě ve V. Tatrách a to je mírně nad dva tisíce, asi 2045 m, tak nějak.
OdpovědětVymazatJánošíkovy diery, také znám. My jsme od Téryho chaty pokračovali ještě přes Prične sedlo na Zbojnickou chatu a do kempu. Docela náročné, hlavně přes to sedlo. Malou Fatru jsme si prošlápli i v létě. Tohle pohoří je mi také velmi sympatické. Ráda jsem měla i Velkou Fatru a krásné jsou i Belanské Tatry. Bratr bydlel v L. Mikuláši a nyní žije blíž Nízkým Tatrám a tam jsme toho také dost prošlápli. Prostě Slovenské hory jsou velmi přitažlivé. Škoda, že těch fotek máme tak málo. To focení dnešním mladým turistům závidím.
VymazatMajka tak to je super spomienka :) teda obdivujem ta, vas vsetkych, ze ste zlyzovali ten svah pod lanovkou. Mne sa zda strasne strmy. Stacilo mi, ked som ho slapala v lete a bez lyzi :D aj ta vychadzka na Velky Krivan, vtedy este zrejme bez nejakeho skialpinistickeho vybavenia, musela byt zazitok. No a ako dalsiu spomienku by si mohla zdokumentovat prave ten legendarny vystup na Gerlach.
OdpovědětVymazatAhoj Petro. Gerlach i Lomničák mám také v plánu, našla jsem fotky i z Ostrého Roháče, kde jsem měla krizi a táta to musel zdokumentovat. Mám i výstup na Rysy dvakrát. Jenže muselo se s fotkami šetřit, takže často jen vrcholovky. A jelikož dneska vypadá všechno jinak, tak mám kolikrát problém určit odkud fotka. je. Chtěla jsem zdokumentovat i trasy, ale přesně se mi to nedaří. Některé tehdejší kempy už asi neexistují a mně se zdají ty trasy strašně dlouhé, což mi přijde až nemožné, že jsme to mohli ujít. Ale asi jo. :-D Táta měl naštěstí některé fotky popsané. Brácha by mi možná pomohl s těmi trasami, je větší znalec těch vašich krásných hor, ale ono to není až tak důležité.
VymazatJo ale co je to proti tobě, která po horách běháš. :D
To je prima vzpomínání na dobu minulou.Také jsme s dětmi hodně lyžovali a v létě jezdili na turistiku.Od malička jsme děti tahali na hory.Na Horní Bečvě měl náš závod rekreační středisko,lyžařský vlek tzv.Hajcabák a byla tam každý rok lyžařská škola.Každý víkend jsme tam jezdili,děti se naučily lyžovat a později se staly lyžařskými instruktory a učily lyžovat další děti.Jezdili jsme v létě i zimě na Slovensko do Vysokých i Nízkých Tater,do Jeseníků na Praděd atd.Dnes na to jen vzpomínám,mám také dost černobílých fotek,ale nenapadlo mne to co tebe.Možná by to stálo za to,uvidíme.S naším klubem jsme také byli v Krkonoších,Nízkých Tatrách (mám to na Blogu) a letos se chystáme do Vysokých Tater.Tak jen aby jsme byly zdravé..🌞🍀
OdpovědětVymazatEvi, byli jste také akční rodina. Tvoji vitalitu obdivuji a vedeni vašeho klubu si zaslouží velkou pochvalu. Já jsem měla v plánu vyplnit to tu, aby blog v zimě nestál, když už tolik necestuji, ale stejně jsem to retro téma zatím jen nakousla.
VymazatAhoj Maruško, moc hezké vzpomínaní děkuji za podívanou. My teď moc v zimě necestujem, moc.
OdpovědětVymazatRomanko, ani já jsem letos v zimě nikam nevyjela, totálně jsem zlenivěla a potřebovala bych nakopnout. Snad se mi to podaří v březnu.
Vymazat