Hradec nad Moravicí

Opět jsme si plánovali výlet, ale bez auta musíme někam, kam nás dovezou hromadné dopravní prostředky. Už delší dobu se chci podívat do Hradce nad Moravicí, ale od nás tam je mizerné spojení. Přece jsem našla jeden autobus po 6 hodině a zpět také jede přímý spoj po 17. hodině. Manželovi se ale tak brzy ráno nechce jet, proto jedu zase se synem.                                                                              Hradec nad Moravicí se nachází v Moravskoslezském kraji. Bílý i červený zámek nechal postavit Přemysl Otakar II. a za své éry se dočkal několika změn a pobývalo zde mnoho významných osobností.

Máme naplánovánu pěší túrku 9 km. Nejprve na Kalvárii, pak na zámek a prohlídku zámku, následně procházka lesoparkem k Bezručově vyhlídce a zpět na autobus.

Stoupání na Kalvarií není zas tak prudké a my se kocháme nejen přírodou, výhledy, ale snažíme se ulovit i hodně čilé motýlky.

Pohled na zámek z Kalvárie musí být zajímavější v zimě, kdy nejsou olistěné stromy.

Nyní sejdeme po zelené ke Kajloveckému rybníku....

a dále stoupáme k zámku.

Jdeme na prohlídku zámeckých komnat

Již je fotografování na zámcích povoleno zdarma, ovšem záleží na správě zámku, jak se k tomu postaví. Pro mne je to vlastně horší. Na tomto zámku je zákaz fotografování, ale může se zdarma fotografovat jen ve dvou místnostech. A to je škoda, protože ostatní místnosti jsou mnohem zajímavější. Je ovšem pravda, že sotva průvodkyně řekla, že se v té či oné místnosti smí fotit, okamžitě se všichni rozlezli po prostoru a cvakali. A našli se i tací, kteří si ani nevypnuli zvuk závěrky. Mít přece zapnutý zvuk závěrky je známka profesionality, že? A tak mi té průvodkyně bylo líto. Možná, kdyby řekla výklad a pak dovolila půl minutky fotit, bylo by to lepší. Pro mne by bylo lepší, kdyby se za možnost focení platilo. To už si každý rozmyslí. A tak při tom pobíhání všech fotografů nebyl ani čas ani možnost na lepší záběry.

Kromě jiného, byly zajímavé pánské a dámské společenské místnosti. Páni a dámy se po společném stolování rozešli, protože páni se nesměli bavit před dámami o politice, financích, hospodaření. Volný čas tedy trávili zvlášť. Tyto místnosti jsme však fotit nesměli. V pánské místnosti byly i společenské hry a v jedné vykládané kazetě chyběla šachová figurka. Jeden z návštěvníků se zeptal, zda se ta kazeta dochovala jen takto neúplná a tak jsme se dověděli, že figurky byly všechny, ale našel se návštěvník, který si ji odnesl jako trofej z prohlídky. Památkáři nedovolili pořídit kopii, protože by už s napodobeným kusem kazeta ztrácela na pravosti. Nechápu takové sběratele, zloděje.

Posledními majiteli zámku bylo několik generací pánů Lichnovských. Ti na zámek zvali i mnohé umělce a významné osobnosti. Několik měsíců zde pobýval Ferenc List, Ludwig van Beethoven a další.

Po prohlídce jsme šli ještě do výstavních místností.

Oběd jsme si dali v červeném zámečku v restauraci U královny Kunhuty. Do restaurace se vchází až z areálu, tedy za bránou. Vchod do zámecké restaurace v hotelu je hned z náměstí naproti kašně. Tam jsme nebyli.Restaurace U královny Kunhuty je nevelká, obsluha rychlá, ceny příjemné, jídlo chutné. :) a posezení s obsluhou je i venku.

Po obědě se vydáváme kolem bílého zámku a bílé věže lesoparkem k Bezručově vyhlídce.

Z vyhlídky jsme měli v plánu jít kousek po modré a pak se napojit na červenou a jít malým obloukem přes Fialkový kopec. Cestička byla sice značená, ale zdálo se, že málo používaná a to napojení podle mapy vypadalo úplně jinak a tak jsme červenou vynechali a k zámku se vrátili stejnou cestou po modré. Kousek pod Bezručovou vyhlídkou jsem uviděla v dálce na protějším kopci Kalvárii, kde jsme byli ráno.

A jsem zpět u červeného zámečku, který se pomalu, ale jistě stává zeleným. Barvu už mu nedává neomítnutá cihla, ale břečťan. Po nádvoří hotelu se můžeme projít a také vylézt na hodinovou věž. Tu jsme vynechali, protože jsem se chtěla podívat ještě do kostela, ale nebyl otevřený a nemohla jsem si tedy vyfotit varhany. Od focení oltáře přes mříž jsem tedy také upustila. Zašli jsme si koupit magnetky a ledovou kávu. Byla výborná s opravdovou zmrzlinou a ne jen s ledem. Stejně jsme si dneska dost zamlsali, protože po krátkém poflakování jsme se ocitli znova ve venkovním posezení U královny Kunhuty a dali si zmrzlinový pohár. Nějak jsme museli zabít čas do odjezdu autobusu. :)

Cestou na autobus jsme minuli dva pomníčky. A jsme na nádraží, kde mají velmi pěkné čisté WC za 5,- Kč do automatu. :)

Výlet se vydařil, počasí nám přálo.  

Nezbytné magnetky do sbírky