Varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí(15)

Jednou v lednu jsem vstala brzy ráno s úmyslem jet fotit probouzející se město a zkusit to stativem. Z ruky se mi to nedaří vůbec. Autobus mi jede pár minut po šesté. Manžel na mne žertovně:"Jedeš do kostela?" "Ne, jdu fotit, ale no jo, vlastně? Mše začíná v půl sedmé, to je akorát." pronesla jsem vítězně. Ráno tam asi nebude tolik lidí a před mší stihnu vyfotit varhany, které jsem ještě neviděla, ale slyšela o jejich rekonstrukci. Další kousek mám tedy ve sbírce. Sice nic moc kvalita fotek, protože v kostele již bylo dost lidí a probíhala modlitba.  A když chcete fotit varhany, musíte vstoupit blízko k oltáři a všichni ti sedící v lavicích na vás koukají, co za neznaboha tu otravuje. Proto opět rychlé cvakání bez blesku.

Viděla jsem, že varhaník už je nahoře a chtěla se tam mrknout. Pod varhanami jsou dvoje pootevřené dveře, asi tamtudy se jde nahoru. Ale ne ne. Vidím dvě malé místnosti a pana faráře v jedné z nich. Dala jsem se na ústup, ale on na mne zavolal:"Pojďte dál." Bylo by asi dost neslušné opustit prostor, když už jsem tam byla přistižena a následně pozvána. Vrátila jsem se, pěkně civilně jsem pozdravila, protože neznám ty církevní hodnosti a oslovování, omluvila se, vyslovila jsem domněnku, že tudy se jde k varhanám. Pan farář se usmál a vykázal mne z kostela. Jejda, to jsem napsala hrubě. Kdepak, poradil mi, že schody jsou z venku a na dotaz, zda bych se tam mohla podívat odvětil, že ano, jestli je tam varhaník. Dostala jsem se zdárně až ke dveřím na kůr. Mohla jsem tam nakouknout kukátkem ve dveřích a v tom mi došlo, že mše za chvíli začne, protože varhaník již seděl u pultu. "Nebudu rušit", blesklo mi hlavou, později si něco o varhanách najdu na internetu.

Hledala jsem nějakou zmínku o těchto varhanách a našla firmu, která v roce 2010 dokončila asi dvouletou práci na rekonstrukci nástroje. A na stránkách firmy jsem našla i fotografie z opravných prací. Půjčila jsem si tedy dvě fotografie moderního pultu.

Další zajímavosti jsem se dověděla z občasníku ŽIVOT FARNOSTÍ z listopadu 2010. Docela zajímavé čtení i postoj firmy Organ service.

Kostel jsem fotila vícekrát při různých příležitostech a je možné, že mu věnují samostatný příspěvek.