Roháče-Žiarská dolina, podzim 2017

 Moc mi chybí hory. Od dětství jsme s rodiči prošmejdili všechna pohoří od Šumavy až po Vihorlat. Vysoké Tatry byla skoro moje vášeň. Závidím fotografujícím turistům, že mohou zvěčnit tu krásu velehor. My jsme museli s fotografickým materiálem šetřit a tak se většinou pořizovaly jen vrcholovky. Trasy s údolími a jezery máme pouze v paměti. Můj věk už mi nedovolí pustit se na horskou túru a proto jsem si splnila sen pomocí turistického zájezdu s CK Valaška. Túra 16 km horským terénem je koncipována tak, že není nutné dosáhnout cíle, pokud síly nestačí. A to je pro mne vítaná příležitost. Proto jsem se na podzimní zájezd do Roháčů přihlásila.

Dopředu se však bojím mého doprovodu. Syn je ještě v plné síle a nechápe omezení stáří. Prý se musíme držet skupiny, abychom se neztratili. Nemáme se kam ztratit. Trasa vede Žiarskou dolinou k Žiarské chatě a dál, pokud budou síly stačit, do Žiarského sedla a zpět. Poblíž Liptovského Mikuláše žije můj bratr. Navrhla jsem mu setkání a procházku dolinou. Po zlomenině jedné končetiny, ještě s trnem v noze se na túru těšil. Lékař mu sice zakázal lyžování, ale běžky by mohl. Proto i chůze je pro něho dalším tréninkem. Syna jsem zpracovala, že půjdeme pomalu se strýcem, kam dojdeme, tam budeme. Teprve pak souhlasil, protože bratr je tam v horách jako doma a bude tedy naším horským vůdcem.

Plánovaná trasa jeden směr

                             

Vyrážíme na trasu. Máme 8 hodin do odjezdu. Snad to zvládneme. Sluníčko se sice neukazuje, obloha je zatažená, zatím neprší. Vyrážíme do doliny a před námi se rychle vzdaluje skupina mladých z autobusu. Dolinu je možné projít po silničce nebo po značeném chodníku. My volíme silnici a zpět chceme chodníkem.

Žiarská chata je na dohled.Vlevo od ní, ty tři ostré vrcholy jsou Tri kopy. Tam jsem kdysi dávno šplhala s rodiči. 

Jsme na rozcestí s modrou značkou a k chatě zbývá asi 200 m. Začíná pršet a déšť zesiluje. Do chaty jsme doběhli již mokří, ale naštěstí ne promoklí. Restaurace je úplně plná. Není divu. Před deštěm se tu vlastně schovává nejen náš zájezd. 

Panorama lze zvětšit

 V tomto počasí nepokračujeme do sedla, i když pršet přestává, ale jdeme se podívat k symbolickému hřbitovu. Podobný je i u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách.

Ze hřbitova se jdeme podívat  na Šarafiový vodopád a vracíme se zpět k chatě. A vydáváme se již pomalu dolů, ale jiným chodníčkem.

Zpáteční cesta je mnohem hezčí, i když je místy přes kamenné pole a kořeny, ale i místy po měkoučkém podloží lesa. Stromy ve Žiarské dolině byly v roce 2009 v širokém pruhu vykáceny obrovskou stoletou lavinou. Obchodní řetězec Lídl zde prý už vysadil několik ploch mladých stromků. Možná jste i vy přispěli nákupem v některé akci pro tyto účely.

A jsme na rozcestí se silnicí. V útulně u Medvědí štoly jsme si koupili keramické magnetky, ale do štoly jsme nakonec nešli. Prý je hodně mělká a lze ji spíše prolézt s čelovkami. Po túře už jsem na nějaké prolézání štoly chuť neměla. Obdivovala jsem bratra, že to s nohou zvládl. Pobolívá ho trochu víc, než obvykle, ale prý je to dobré.

Skutečná trasa

Do odjezdu autobusu máme ještě hodinu čas. Kousek odtud je Salaš Žiar. Dá se sem dojít pěšky, ale bratr nás tam veze autem. Moc krásné místo. A že tu výborně vaří jsme se přesvědčili také. Opravdu jsme si pochutnali na vynikající husté zelňačce s uzeným a klobáskou, čerstvým chlebem a k tomu pivko. Závěr túry nad očekávání luxusní.

Rozloučili jsme se s bratrem a odjíždíme přesně v 16:30 a teprve v autobuse cestou se dovídáme, že nás čeká ještě skvělá zastávka na salaši Krajinka za Ružomberkom. Tam vás zavedu prostřednictvím dalšího článku. Jsem moc ráda, že se mnou bratr tento výlet absolvoval a já se nemusela přizpůsobovat členům zájezdu, kterými byli většinou mladí lidé, stejně jako naše slovenská průvodkyně. Až na to počasí tedy vydařený zájezd.