pátek 20. listopadu 2020

Roháče-Žiarská dolina, podzim 2017

 Moc mi chybí hory. Od dětství jsme s rodiči prošmejdili všechna pohoří od Šumavy až po Vihorlat. Vysoké Tatry byla skoro moje vášeň. Závidím fotografujícím turistům, že mohou zvěčnit tu krásu velehor. My jsme museli s fotografickým materiálem šetřit a tak se většinou pořizovaly jen vrcholovky. Trasy s údolími a jezery máme pouze v paměti. Můj věk už mi nedovolí pustit se na horskou túru a proto jsem si splnila sen pomocí turistického zájezdu s CK Valaška. Túra 16 km horským terénem je koncipována tak, že není nutné dosáhnout cíle, pokud síly nestačí. A to je pro mne vítaná příležitost. Proto jsem se na podzimní zájezd do Roháčů přihlásila.

Dopředu se však bojím mého doprovodu. Syn je ještě v plné síle a nechápe omezení stáří. Prý se musíme držet skupiny, abychom se neztratili. Nemáme se kam ztratit. Trasa vede Žiarskou dolinou k Žiarské chatě a dál, pokud budou síly stačit, do Žiarského sedla a zpět. Poblíž Liptovského Mikuláše žije můj bratr. Navrhla jsem mu setkání a procházku dolinou. Po zlomenině jedné končetiny, ještě s trnem v noze se na túru těšil. Lékař mu sice zakázal lyžování, ale běžky by mohl. Proto i chůze je pro něho dalším tréninkem. Syna jsem zpracovala, že půjdeme pomalu se strýcem, kam dojdeme, tam budeme. Teprve pak souhlasil, protože bratr je tam v horách jako doma a bude tedy naším horským vůdcem.

Plánovaná trasa jeden směr

                             

Vyrážíme na trasu. Máme 8 hodin do odjezdu. Snad to zvládneme. Sluníčko se sice neukazuje, obloha je zatažená, zatím neprší. Vyrážíme do doliny a před námi se rychle vzdaluje skupina mladých z autobusu. Dolinu je možné projít po silničce nebo po značeném chodníku. My volíme silnici a zpět chceme chodníkem.



Žiarská chata je na dohled.Vlevo od ní, ty tři ostré vrcholy jsou Tri kopy. Tam jsem kdysi dávno šplhala s rodiči. 

Jsme na rozcestí s modrou značkou a k chatě zbývá asi 200 m. Začíná pršet a déšť zesiluje. Do chaty jsme doběhli již mokří, ale naštěstí ne promoklí. Restaurace je úplně plná. Není divu. Před deštěm se tu vlastně schovává nejen náš zájezd. 



Panorama lze zvětšit
 V tomto počasí nepokračujeme do sedla, i když pršet přestává, ale jdeme se podívat k symbolickému hřbitovu. Podobný je i u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách.
Ze hřbitova se jdeme podívat  na Šarafiový vodopád a vracíme se zpět k chatě. A vydáváme se již pomalu dolů, ale jiným chodníčkem.






Zpáteční cesta je mnohem hezčí, i když je místy přes kamenné pole a kořeny, ale i místy po měkoučkém podloží lesa. Stromy ve Žiarské dolině byly v roce 2009 v širokém pruhu vykáceny obrovskou stoletou lavinou. Obchodní řetězec Lídl zde prý už vysadil několik ploch mladých stromků. Možná jste i vy přispěli nákupem v některé akci pro tyto účely.








A jsme na rozcestí se silnicí. V útulně u Medvědí štoly jsme si koupili keramické magnetky, ale do štoly jsme nakonec nešli. Prý je hodně mělká a lze ji spíše prolézt s čelovkami. Po túře už jsem na nějaké prolézání štoly chuť neměla. Obdivovala jsem bratra, že to s nohou zvládl. Pobolívá ho trochu víc, než obvykle, ale prý je to dobré.









Skutečná trasa

Do odjezdu autobusu máme ještě hodinu čas. Kousek odtud je Salaš Žiar. Dá se sem dojít pěšky, ale bratr nás tam veze autem. Moc krásné místo. A že tu výborně vaří jsme se přesvědčili také. Opravdu jsme si pochutnali na vynikající husté zelňačce s uzeným a klobáskou, čerstvým chlebem a k tomu pivko. Závěr túry nad očekávání luxusní.





Rozloučili jsme se s bratrem a odjíždíme přesně v 16:30 a teprve v autobuse cestou se dovídáme, že nás čeká ještě skvělá zastávka na salaši Krajinka za Ružomberkom. Tam vás zavedu prostřednictvím dalšího článku. Jsem moc ráda, že se mnou bratr tento výlet absolvoval a já se nemusela přizpůsobovat členům zájezdu, kterými byli většinou mladí lidé, stejně jako naše slovenská průvodkyně. Až na to počasí tedy vydařený zájezd. 


21 komentářů:

  1. Moc krásné fotografie z hor. Také rada chodím do kopců, ale manžel s přibývajícími roky už nahoru moc vystupovat nechce. Navic, když je to ještě daleko někam na vlak nebo autobus, tak prý ho už nechtějí unést nohy . Ale je fakt, že hory mám raději než roviny.Moc krásný článek . Prehi ti příjemný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, už nejsme nejmladší. Manžel by to také neudýchal. Tady se mi líbilo, že se nemusím přizpůsobovat členům výpravy a můžeme si jít svým tempem. Bez auta by se sem člověk nedostal. A v tom jsme na tom stejně jako vy. :)

      Vymazat
  2. Takovýhle putování po a pod horami by mi taky úplně stačilo, nemusím se šplhat do výšek.... a člověk si tu majestátnost uvědomí stejně, ne-li víc....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se to také líbilo. Ty výšku už jsme si odbyli za mlada, tak už jen se kochat a nepodávat supervýkony. :)

      Vymazat
  3. To byl krásný výlet. Roháče moc neznám, ale za mládí jsme jezdili do Vysokých Tater 6 let za sebou, bylo tam krásně. Jenže pak už jsme mohli objevovat další hory, třeba Dolomity. Ale zas je prima, že na stáří si tady doma můžeme najít menší kopečky, které zvládneme :) Hezký den, Marie

    OdpovědětVymazat
  4. Někde jsem ten komentář zmastil, ale článek i fotografie jsou jedinečné.

    OdpovědětVymazat
  5. Majko, nádherné fotky a poutavý text. 👍👍 Roháče vůbec neznám, pro mně je to neobjevené území. Prošla jsem se tedy s váni, aniž bych se unavila a pokochala se tou nádherou. Po infarktu už pro mně kopce moc nejsou.
    Děkuji za krásnou procházku a měj hezké dny💕

    OdpovědětVymazat
  6. Hezky jsem se prošla, ani nohy mě nebolí. Kochám se krásnou krajinou. Přiznám se, že kopečky moc nemusím už od mládí, ale jsou krásné.
    Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Maruško,to je taková nádhera.Překrásné fotografie.Hory jsem měla ráda od mládí.Prochodili jsme Nizké Tatry,Vysoké,Belánské i Roháče.Bylo nám ale okolo třiceti.Obdivuji tě,jak jsi to zvládla,protože tam jsou tůry opravdu velmi náročné.Já už bych si na to netroufla.Ráda jsem si zavzpomínala.
    Měj hezký večer a pěkný víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že jsi byla také milovnice těch výškových výšlapů. Jo, kde jsou ty časy. Vysoké T. jsme hodně prochodili, ale Belanské Tatry jsem si přímo zamilovala. To je nádherná příroda. Nevím, co je na tom pravdy, říkalo se, že byly Belanské Tatry uzavřené pro veřejnost, že je měla vláda jako rekreační oblast. Ale to mohou být i fámy nevím. Každopádně, když jsme tam byli my, tak nás nikdo nevyhnal. :)

      Vymazat
  8. Maruško, děkuji za připomínku - byla jsem tam s rodiči, roky snad ani nebudu počítat...
    Měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, však já jsem si tam také jela zavzpomínat. Brácha tam žije od 15. let, kdy šel Do Liptovského M. studovat a tak už 50 let žije pod Tatrami a není mu to tak vzácné. Provoozuje i vysokohorské lyžování a v horách je co to čas dovolí. Já už mohu jen vzpomínat podobným výletem.

      Vymazat
  9. Krásný výlet, závidím, ve slovenských horách jsem byl všude možně (nejvíc ve Vysokých Tatrách, tam více než 20krát), ale právě v Roháčích nikdy, ještě někdy bych chtěl i tuto mezeru zaplnit, dokud síly stačí.

    I když počasí úplně nevyšlo, na kráse fotografií to nic neubírá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už si na štíty netroufám, už se musím spokojit s podobným zájezdem a s pokorou vzhlížet nahoru, abych neměla plechovou cedulku na kameni cintorína. Však podzimní hory neznám, jezdili jsme vždy v létě a tak i tenhle barevný kabátek potěšil.

      Vymazat
  10. Také mám moc ráda hory, bohužel teď mi to už tolik nešlape. Krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, kdo ví, jak mi to bude šlapat do budoucna. Zatím bez opory šlapu jen po bytě. :)

      Vymazat
  11. Krásný výlet, krásné fotky a výborná společnost (bratr), podařilo se...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, moc se mi to líbilo i díky setkání s bratrem.

      Vymazat
  12. Roháče jsou nádherné,také jsem tam v loňském roce byla....hezké fotky

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a váš komentář.