Mirabelka

Miluji, když se Mirabelka oblékne do bílého šatu a září jako nevěsta v krajkách.  I to byl jeden z důvodů, abych neváhala a i v mrazivém ránu se vydala na zahradu. Náš strom nám vždy dává bohatou úrodu plodů, kterou už nestíháme zpracovávat. Kdysi jsme pálili skvělou slivovičku, dnes je to pro nás už dosti nákladné fyzicky i finančně a zájem jiných o plody na založení kvasu už také slábne.  Já už vařím jen marmeládu a tak je opravdu výborná. Kdybych měla zpracovat všechno, mohla bych si založit na marmeládu obchod.  Spousta plodů pak poslouží v jámě všeličkám. Ale ten pohled na bohatě kvetoucí strom je pro mne osvěžující a radostný. 

Včeličky ještě pospávaly, bylo dost zima, ale později, jak sluníčko prohřálo vzduch, se do práce pustily. Ale to jsem byla v plném pracovním nasazení i já a na focení již nebyl čas, nebo jsem špíše nechtěla brát mobil do špinavých rukou. :)

Cestou domů jsem potkala ještě pár jarních kytiček v příkopě u cesty. 

Samozřejmě jsem si ten den na zahradě opat více dala do těla, ale jsem spokojená. 

Hezký víkend.