Zatím co včera byl nádherný den, dnes mírně pršelo. No nevadí, to dáme. Měli jsme v Tatranské Lomnici pobýt až do oběda. Co však dělat v takovém počasí? Sice už neprší, ale vlídno moc není. Zalézt někam do kavárny? Dostala jsem nápad. Těžko, ale nakonec přece, se mi podařilo přesvědčit syna, že si vyjedeme lanovkou na Skalnaté pleso. Lanovka sice premávala, ale turisté se tam zrovna nehrnuli. Pochopitelně v tom počasí. Ale věřte, nevěřte, i takový výlet se nám líbil.
Mlha se tu převalovala opravdu mohutně. Lomnický štít nebyl vůbec vidět a já jsem si tak přála ukázat svému mladšímu synovi, kam jsem se jako studentka s bratrem a otcem vydrápala po svých, bez lanovky, aby viděl tu mohutnost hor na vlastní oči. Ano, ze Skalnatého plesa jsme se tenkrát vypravili nejprve do Lomnického sedla a pak dál na Lomnický štít. Když se dneska podívám na mapy, jsou v několika místech oné trasy zakreslené žebříky. Při našem výstupu jsme se museli spoléhat (asi v těchto místech) na řetězy. Někdy později si sem pár fotek z výstupu možná dám.
No nedá se nic dělat. Alespoň si pleso obejdeme. Obdivovali jsme nejen vegetaci, ale i to, jak se mlha docela rychle převalovala. Motali jsme se tu docela dlouho, stále jsem doufala, že se mlha odvalí.
Stanici lanovky nebylo vidět vůbec a vzápětí se z mlhy vynořila jako přelud.
Je čas se vrátit.
Projeli jsme mezistanicí lanovky Štart
Pohled z Tatranské Lomnice na observatoř a stanici lanovky na Skalnatém plese
Přiblížení
Z Tatranské Lomnice jsme se pak vrátili opět s bratrem a domů jsme jeli druhý den, spokojení a šťastní z velmi podařeného víkendu v roce 2007. Tenkrát jezdil ještě přímý autobus z Liptovkého Mikuláše do Valašského Meziříčí. No on to vlastně byl spoj Poprad-Praha.
A pokud jste to se mnou vydrželi až sem, moc vám děkuji, že jste měli trpělivost s mými vzpomínkami. Jo když se zaseknu ve fotkách, nevím, kdy přestat.
Maruško, to jsou nádherná místa i fotografie. Výstup musel být za té mlhy docela náročný. Máš nádherné vzpomínky a fotografie
OdpovědětVymazatsi ráda prohlížím. Děkuji Ti a přeji krásné dny.
Jaruško, tentokrát se synem to náročné nebylo, jen jsme pleso obešli a brouzdali se kolem budovy lanovky a hvězdárny a když jsme na Lomnický štít kdysi lezli s tátou, tak bylo hezky. Ale při podobné mlze jsme lezli na Gerlachovský štít a tam mi možná mlha spíš pomohla, že jsem neviděla do vzdálenějšího okolí a cítila se bezpečněji.
VymazatMaruško, my byli na Skalnatém plese za krásného počasí, ale musím říct, že i tyhle fotky mají velký půvab.
OdpovědětVymazatRáda jsem si zavzpomínala, děkuji a přeji hezký den. Helena
Naštěstí i já znám pleso a okolní hory za krásného počasí. Také jsem tam byla vícekrát, jen škoda, že syn to neviděl tak z blízka.
VymazatMaruško,překrásné fotografie i s mlhou.Mají zase jiný půvab.My jsem jezdili do Tater
OdpovědětVymazatbuď na jaře a nebo na podzim a ze Skalnatého plesa jsme lezli na Lomnický štít.
Tam nás překvapila sněhová přeháňka.Jinak jsem to měla jako ty,mlhu jsem vítala
abych neviděla ty sešupy dolů.Moc ráda si u tebe zavzpomínám.
Měj hezký začátek nového týdne
Sněhovou přeháňku v horách jsme nezažili, díky letním pobytům, vlastně ale při lyzovačce v Malé Fatře ano. Ale to je něco jiného než výstup na vrchol štítu. Ale zato jsme zažili několikrát silnou bouřku
VymazatAsi nejhorší to bylo na Rysy z polské strany. Tenkrát jsme nelegálně překročili hranice a domů jsme museli. Docela jsme měli strach. Článek o tom někdy dám.
I takové počasí k horám patří
OdpovědětVymazatA v horách se rychle mění.
VymazatBelle foto,buona settimana!
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatNa Skalnatém plese jsem nebyla, byť na programu zájezdu tenkrát bylo. Ale počasí nebylo OK, tak na přání mnohých byla učiněna změna programu dne. Ráda jsem si fotky prohlédla.
OdpovědětVymazatMěj se hezky!
Hanka
Jasně, že se zajezdem je to vždy jiné. Také jsem už zažila změnu programu.
VymazatHorský fotky já ráda!
OdpovědětVymazatJá taky, jen lituji, že už nemám koníčku na pořádnou túru, když mám digitální možnosti focení.
VymazatTaké jsem si ráda zavzpomínala s tebou na tato místa ,kde jsme v minulosti byli ještě s manželem.Někdy bylo hezky,někdy mlha,tak jak to v Tatrách bývá.Také jsme tam byli v zimě se slovenskou rodinou na týdenních pobytech lyžovat.Tak díky za hezké fotky.....
OdpovědětVymazatVysokohorskou lyžovačku pěstuje brácha. S rodiči jsme jezdivali lyžovat do Malé Fatry.
VymazatVelký obdiv, že jste jako správní turisté se synem připravení i na tak nevlídné, ale v horách časté počasí s mlhami a deštěm. Díky za to, že jsem z tepla a pohodlí svého křesla mohla absolvovat tak náročný výšlap...:-) Hodně pohody.
OdpovědětVymazatLado, tentokrát jsme se jen svezli lanovkou a pleso obešli. Můj táta vždy říkal, že počasí není nikdy špatné nebo dobré, ale špatné nebo dobré je oblečení a obuv. 😀
VymazatMaruško, tak ráda u tebe prohlédnu jednu fotku za druhou a zkusím zavzpomínat na naše návštěvy Tater.Byli jste to ale kamzíci, což?Na Lomničák jsem se nechala vyvézt lanovkou, po svých jen na Solisko...Jiřina z N.
OdpovědětVymazatLanovkou jsem jela na Lomničák jako malé dítko, sotva jsem viděla z okna. Stradně fučel vítr a jak lanovka vjížděla do stanice, tak se houpala a narážela do skal u vstupu. Bála jsem se, protože lidi křičeli. Ještě nás pak svezli dolů a provoz zastavili.
VymazatMy jsme kdysi až na Lomničák vyjeli lanovkou, ale nahoře byla mlha jako mlíko a ač byl srpen, tak i dvoucentimentrová námraza na zábradlí na vyhlídkové plošině. Takže výhledy jsme se moc nekochali - jen chvíli v lanovce, než jsme vpluli do mlhy.
OdpovědětVymazatHezký den
Jo když se člověk těší na výhledy a je mlha, tak to i jednoho naštve.
VymazatPočasí jste tehdy moc pěkné neměli, ale kdo zná tatranské počasí, ten ví, že tam jsou zvraty nebývalé. Tu trasu Hrebienok - Skalnaté Pleso jsem šla nesčetněkrát, z práce jsem to tam i organizovala, mám to tam ráda. I lanovkou jsem jela opakovaně a nejvýše jsme vystoupili na Téryho chatu, to už je mírně nad 2000 m. Jednou nás tam chytla pořádná bouřka plná blesků a hromů v horách, na to se nezapomíná.
OdpovědětVymazatMy jsme z Téryho chaty pokračovali pres Priečne sedlo na Zbojnickou chatu a dál. Pořádnou bouřku jsme zažili v horách několikrát, ale nejhorší to bylo při nelegálním překročení hranic do Polska a následný návrat přes Rysy. Blesky křižovaly oblohu, všichni turisti sestupovali dolů a my nahoru. Občas jsme se ukryli k nějakému převisu. Mám vrcholovou fotku vyděšené maminky a my vysmátí a šťastní, že jsme zase doma a bouřka se odebrala dál. Byl to hazard, maminka se cestou chtěla vrátit a požádat o turistický azyl. Ale zvládla to a cesta do kompu už byla brnkačka. Výstup na Rysy z Polska je náročnější a v závěru je ještě potřeba překonat skalní půrvu, abychom byli opět v Československu
VymazatAhoj Maruško to jsou nádherné fotografie jsi úžasný turista, zavzpomínala jsem si děkuji
OdpovědětVymazatVýstup na Lomnický štít? Žasnu nad tím, dnes je to možné jen s horským vůdcem, strmá stěna působí děsivě. Ne nadarmo se jedna část v ní nazývá Emericyho nářek podle italského horolezce, který ve stěně propukl v pláč, že se z ní živý nedostane, tehdy tam však nebyly řetězy ani skoby a opravdu tam šlo o život. Ale i s těmito podpůrnými prostředky při strmosti stěny je to horor, znám to z Priečného sedla, sedla Prielom i Gerlachu.
OdpovědětVymazatPočasí ve Vysokých Tatrách je loterie, byli jsme tam 6krát na týden, vždy ubytovaní v Tatranské Lomnici, a pamatuji si, že v jednom z těch týdnů jsme Lomnický štít ani jedenkrát neviděli, pořád byl v mlhách a vykoukla vždy jen jeho malá část.
Pokud se díváme na L. štít od plesa, tedy stěna pod lanovku je děsivá a je možné, že i tamtudy se horolezci vydávají k vrcholu. Jinak trasa z Lomnickeho sedla není sice pro běžné turisty, vysokohorský tréning je nutný, ale dá se zvladnout díky řetězům a žebříkům, neni potreba horolezecký tréning . Do sedla vede serpentýnové stoupání a tedy celkem pohodlné. Nevím, kterou stěnou se italský horolezec vydal a jak píšeš, tenkrát tam neměl asi žádné jištění. Obrovskou roli také hrají povětrnostní podmínky a počasí, které se v horách mění během okamžiku a skoro bez varování. Já jsem takto brečela na Ostrém Roháči, což táta neváhal zdokumentovat. Ještě se někdy zminím. Je to ovšem jen takový krátký okamžik, kdy člověk propadne panice, ale dobře ví, že nemá jinou možnost, než se sklidit, soustředit a bojovat. A když jsi kdysi psal, že jsi vylezl na Gerlachovský štít, tak Lom i ký bys dal také. Pro nás byl Lomnický štít tréninkovém výstupem pro Gerlach.
VymazatNádhera Eva H.
OdpovědětVymazat