Krátká procházka městem Valašské Meziříčí

 aneb čekání na autobus

Jednoho krásného dne jsem potřebovala vybrat hotovost z bankomatu a vypravila jsem se tam hned ráno. Jela jsem autobusem na zastávku U policie a hned za mostem splnila účel své cesty. Nechtělo se mi šlapat  domů stále do kopce, obchody byly ještě zavřené a čekat půl hodiny na autobus zpět se mi také nechtělo. Na mostě přes řeku Bečvu jsou informační tabule zvěstující, že město si letos připomíná sté výročí spojení dvou měst, které od sebe dělila právě řeka. Pročetla jsem si trochu tabule a vydala se pěšky na náměstí, kde bych si mohla posedět a kochat se.  Tam jsem však nedošla, odbočila jsem ke kostelu a dále k zámku Žerotínů a od zámku opět k řece a Vodní ulicí zpět k onomu mostu, na kterém jsou znaky obou původních měst. Akorát za 3 minuty mi jede autobus. Tahle procházka svěžím ránem mne opravdu nakopla. Nikam nespěchat, potkat minimum lidí a jen se kochat. Paráda. 

A jelikož na to náměstí jsme si pak odskočili na zmrzlinu při návratu z víkendového pobytu na zahradě, mohu vás tam i při této příležitosti ještě pozvat. A zámek tentokrát vidíte z jiného pohledu, než je obvyklé, tak vás i se zmrzlinou zvedu i na nádvoří zámku Žerotínů. 

Když jsem dorazila domů i s hotovostí, stavila jsem se u nás v obchodě. Ale moc nadšená jsem nebyla. No zkuste uhádnout, co mne naštvalo. No je to jednoduché. Už před několika dny byly papriky zařazeny do druhé jakosti, ovšem cena? A ten malilinký salátek za tolik? Ty papriky tam byly ještě po několika dalších dnech už jen za 95,- No nekup to. Ovšem pohodu získanou na procházce mi to nevzalo.

Mějte se krásně. A příště vás zavedu k Hranické propasti v Teplicích nad Bečvou. :-)