Průzkumná výprava

 

Včera jsme si naplánovali výšlap na zahradu, ale jelikož ještě žádné práce vykonávat nebudeme, stačí vyrazit později. Jenže doprava nám nejezdí, když si vzpomeneme a já jsem rozhodla, že krásný den využijeme k takovému malému výletu. Na zahradu sice půjdeme, ale jinak. Šli jsme na zastávku "U nemocnice"   nastoupili do dálkového autobusu Zlín - Rožnov p.R. a nechali si zastavit v Hrachovci u cihelny. A odtud se již šlape pěšky a to stále do kopce.....Ale cesta se mi líbila. Sluníčko svítilo, bylo teplo, vítr zatím nefoukal.  Naše trasa vedla obcí Krhová ulicemi Hrádky, Lesní, V Břízkách, Pod Horami a Pod Jehličnou.

Neúspěšný  foto-lov veverky. V lesích kolem Krhové jsem nikdy neviděla zrzečku, vždycky jenom černou veverku a ta se špatně fotí. No já koneckonců moc neumím fotit ani ty zrzečky.  Ale snažila jsem se. :-D Veverka si byla pravděpodobně  koupit nové peřiny do pelíšku a spěchala do tepla. 

Obhlídka zahrady, nakrmení kočičky a ptáčků....Zvládli jsme to časově velmi dobře, proč si nedat kafíčko? Manžel už vytáhl křesílka kvůli větrání boudy, tak si pohovíme na sluníčku. Než jsem si uvařila kávu, manžel už měl boudu opět zamčenou a vše uklizené. Tak jsem si sedla na schody do sklepa, protože pod ořechem bylo hodně stínu a chladněji.  Kávička mi bodla.  Jarní fotky se od podzimních moc neliší, ale přeci je ještě zima? Předposlední den ledna a fakt to jarně vypadá. Našla jsem i rozkvetlý talovín.  Zevrubněji se budu první návštěvě zahrady věnovat jindy na "Střípkách".

Ještě se rozloučíme a vydáme se přes louku k silnici a na autobus MHD do města. 

Nyní jdeme kolem hromad suti, což jsou pozůstatky hotelu Jehličná, který svého času docela proslul dobrou kuchyní a pořádáním svateb a různých akcí. Kdysi v minulosti tu byly neméně vyhledávané syrné lázně. Já jsem tu za doby normalizace v roce 1974 zažila tajné stužkování našeho maturitního ročníku. Nesměli jsme se odlišovat od učňovské mládeže a nosit stužky, nesměli jsme mít ani tablo. A my jsme s tím nesouhlasili, stužky jsme si nechali vyrobit a akce stužkování proběhla právě v hotelu na jehličné. Následné vyšetřování bylo také zajímavé. Ale trvali jsme na tom, že ve svém volnu si můžeme mimo školu dělat, co chceme a že jsme slavili narozeniny spolužačky. Pro mne tedy byl tento hotel nostalgickou záležitostí.  Snad se mi podaří sestavit samostatný článek o tomto hotelu a lázních, ale musím pohledat fotografie. 

Ta krásná vila stojící hned pod bývalým hotelem je loni na podzim zateplená, omítnutá, má opravenou střechu a svou velikostí ve mně budí dojem, že by mohla fungovat jako penzion v naší krásné chráněné krajině. Jednu dobu tu také fungovala hospoda místo jehličné.  jsem zvědavá, jestli se moje prognóze vyplní. 

A potok značí, že už jen přejdeme přes můstek, silnici a jsme na zastávce. 

Časově nám to pěkně vychází. Ve městě mě ještě čeká vystoupit a jít do lékárny a do masny na náměstí. Místo dlouhého čekání na MHD, která přes poledne nejezdí jsem se vydala domů pěšky s nákupem a to stále do kopce. Jeden by to neřekl, ale domů jsem se dovlekla docela utahaná. A to jsem ušla i s cestou z města jen 7,5 km. Vzpomněla jsem na blogerku Jarušku, která si vyšlápne klidně i na 15 km túru. Klobouk dolů. 

Přeji vám hezké odpoledne, večer a krásný následující víkend.