Procházka k památníku na Helštýně

 Před pár dny jsme se vydali s manželem na procházku na Helštýn, k památníku, který vidím v dálce z okna. Jíž jsem o památníku párkrát psala a vzpomněla jsem i stromovou kapli, která byla pod památníkem vysazena. Loni byl do kaple instalovaný i "oltář" a lavice a jako varhany zní vítr prohánějící se na  kopci a až obsadí stromy ptáčci zpěváčci, bude tam za slunečného dne pěkné posezení. Loni byla vysazena k památníku i alej mladých stromků, ale zatím netuším, zda bude upravena i cesta tou alejí, protože jarní návštěva by byla docela znemožněná v tom blátě. Ale věřím, že slušnější cesta je v plánu stejně jako je z druhé strany již od pradávna.  Zatím jsme to obešli po poli, kde již ale bylo zaseta ozim a rostlo mladičké obilíčko. 

 

Přiblíženo. Vlevo ˇUstav hluchoněmých a střední stavební škola, paneláky na Vsetínské, sídliště Vyhlídka, dále hotel Apollo. T perspektiva je zajímavá věc. 

Památník obětem války

Alej s cestou z druhé strany na spojnici směrem k Novému Jičínu. Ta už je tu od nepaměti a jelikož město loni vysázelo tu alej od města, je možné, že i ta cesta bude zpevněna pro pěší a vozíčkáře.

Na Helštýně jsou zvýrazněny základy letohrádku Belvedér rodiny Kinských

Přiblížené centrum města s kostelem a zámkem

Na obzoru hora Radhošť, pod námi obec Krhová

Hodně přiblížený Radhošť

Přiblížené město, vidím si do pokoje.

V dálce (spíše vpravo) Kelčský Javorník s rozhlednou

 Jdeme zpět, fouká tady, slibované sluníčko jsme neviděli, focení v protisvětle ničí fotkám oblohu.

Původní plán byl sejít do obce Krhová a do města autobusem, ale nakonec jsme sice sešli na spojku jakoby do Krhové, ale vrátili se jinou cestou na Potůčky do města. 

No co to, co to? Že by jaro?

Vůbec se mi nechtělo šlapat z dolní části města k nám nahoru. Mrknu na hodinky, za tři minuty jede MHD. Tak fofry, ale když jsem přeběhla silnici na Rožnov, vidím už autobus jet, jen se kolem mihnul a k zastávce ještě kus cesty. Mozek šrotuje. Autobus objede ještě dvě zastávky a vrací se zpět na ulici Zašovská, kam to máme na zastávku sice také ještě kousek, ale snad bychom mohli autobusu trochu naproti nadběhnout. Tak jsme se na závěr výletu ještě proběhli, stihli to a doma jsme si dali po štaprličce domácího bezinkového likéru na zdraví a nic nám už nechybělo. Ale sluníčko se nám pěkně vysmálo. Sotva jsme dorazili domů a strčili pizzu do trouby, ozářilo celou krajinu a  obloha byla krásně fotogenická. 

Tohle laškování mi přišlo od sluníčka hodně nefér. No co už. :-D

Mějte se krásně. U nás je momentálně teplo, jaro, ale fouká.