Cesta do Pekla

 ...byla peklo.

Čekáme na autobus do Sendraže (9:06)

Vystupujeme v Sendraži poblíž kaple a stoupáme k rozhledně. Stoupá i rtuť na teploměru. Cestou máme krásné výhledy. nespěcháme, Dnes (31.7. 26) je asi největší vedro, co jsme zatím zažili. 

Stoupání se zmírňuje, blížíme se k rozhledně Sendraž.

Telekomunikační věž na vrchu Varta slouží i jako rozhledna od jara 2009. Vysoká je 50 m. Po točitém schodišti lze vystoupat do výšky 28,3 m, odkud se otvírá výhled na Orlické hory, Podorlicko, Podkrkonoší, Krkonoše či Ještěd. Syn vylezl kousek a vzdal to, mývá závratě. ono nahoru to vždy jde lépe než dolů s tím už má zkušenosti. Já jsem se ani nepokoušela. Raději jsem se uvelebila k odpočinku na osušce, kterou vozím pro tento účel  do přírody. 

Chvíli jdeme po rovině, ale pak počne klesání a to takové, že jsem si říkala, že opačně bych to jít nechtěla. To už jsem ani nefotila a soustředila se na cestu přes kameny a kořeny místy docela strmě dolů.  Nebrali jsme s sebou trekové hole,  tak nám byly nápomocny větve, kterých se tu válelo místy dost. Některé přímo jako pro ten účel narostlé. :)

A jsme v Pekle. Horko je jako v pekle, ale stínek na odpočinek, tak trochu stranou od lidí, najdeme.

Sevřený kaňon řeky Metuje mezi Náchodem a Novým Městem je oblíbeným výletním místem už od 19. století. Turistické stezky vedou podél nespoutané řeky, mezi strmými svahy s bukovými lesy a četnými skalisky a balvany. K vycházce lákají za každého počasí. Zhruba v polovině údolí, kde se zleva vlévá do Metuje říčka Olešenka, stávala v minulosti osada Peklo s mlýnem Pekelec. Dnes tu mezi dvacítkou chat a chalup stojí stylová výletní restaurace Bartoňova útulna, kterou navrhl počátkem 20. století proslulý architekt Dušan Jurkovič.

Na oběd jdeme do jiné restaurace, která má skvělé recenze. 

Po obědě si ještě trochu odpočineme a vydáme se na cestu stoupající k obci Přibyslav. Myslela jsem si, že to nejhorší máme za sebou, vždyť stoupání k obci už je mírnější. Ale nevím, čím to, nejspíš tím vedrem, se mi i celkem pohodlná cesta zdála nekonečná a úmorná. Opět jsem si musela při stoupání dát odpočinkové leháro na osušce, jakmile jsem našla u cesty vhodné místo.  Před dovolenou mi manžel koupil ruční větráček se stojánkem. Vešel se tak akorát do jedné kapsy batohu a využívala jsem ho opravdu hodně. Dokonce i jednou v pizzerii, když jsem si ho postavila na stůl před sebe. .-D 

Krytá lávka přes Metuji

A už jsou tu první domky Přibyslavi. Konečně. 

Říkala jsem si původně, co budeme dělat v takové obci, kde není ani hospoda, než pojede autobus, ale tak tak jsme se na zastávku dovlekli. Za chvíli to jede. Chvíli po 14 hodině tedy sedíme v autobuse směr Nové Město nad Metují. Tam si ještě zajdeme do zámeckých sklepů. Večer už mě čeká balení a z dnešního dne jsem už docela unavená. No ono se to asi tak trochu nasčítalo za celý týden. 

Poslední drink

Jdeme balit. 

Jízdenku a místenky na rychlíky domů už mám koupené skoro týden přes aplikaci Můj vlak. A i místenky na případné další rychlíky, kdyby některý ujel. A jelikož neujel, hned po přestupu jsem nevyužité místenky stornovala a peníze mi byly vráceny na účet. To je velká výhoda té aplikace. 

Příště si ještě udělám malou rekapitulaci celé dovolené. 

Hezký den.