Nový Jičín je krásné okresní město Moravskoslezského kraje. Už vícekrát jsme ho navštívili při příležitosti oslav města. Datum oslav se každoročně kryje se Dny evropského kulturního dědictví, kdy jsou zdarma přístupná muzea, zámky a kostely. Do města jsme se synem přijeli po deváté hodině a rozešli jsme se hned na nádraží, protože já chtěla jako první navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie, než tam budou davy lidí a on měl prvoplánově jiné zájmy.
Pozdravila jsem pána, zřejmě kostelníka, lelkujícího poblíž dveří. Potěšila mne kladná odpověď na dotaz ohledně focení. Fotila jsem celý interiér, ale hlavně zamířila objektiv vzhůru k varhanám. Opět krásná práce, nástroj na míru velkého chrámu.
Ochoz v patře kolem varhan i hlavní lodi kostela mi nedal pokoj. Zeptala jsem se kostelníka, zda se mohu podívat i nahoru. Dověděla jsem se, že právě před chvílí bránu na schodiště zamkl, ale jestli chci, že se mám vrátit v 11 hodin, že se tam bude připravovat na vystoupení hudební a pěvecké těleso Ondráš.
Když jsem před 11 hodinou vstupovala do chrámu, vítala mne varhanní hudba a brána na schodiště otevřená dokořán.
Spokojená jsem odcházela a varhaník za mnou zamkl bránu. Jistě byl o mém příchodu informován kostelníkem. Na toho jsem narazila při východu z kostela. Vystupoval z auta a hned se ptal, jestli jsem byla nahoře. A já měla krásný pocit, že jsem byla zase jednou ve správný čas na správném místě, a že líná huba je holé neštěstí. Již několikrát se mi vyplatilo prohodit pár slov s kompetentní osobou. Ta potěšena zájmem pak byla ochota sama.
Druhý kostel jsem navštívila odpoledne a to již hodně unavená po všech akcích. Mimochodem jsem se také sama zajímavě fotila na věži radnice a syn mě fotil s klobouky v muzeu klobouků. Tam jsme si je mohli vyzkoušet. K tomu se později vrátím. Ke kostelu Nejsvětější Trojice se jde do kopečka a mě už hodně bolela záda. Za kostelem je park, kde jsem se na chvíli musela posadit.
Kostel má docela vysokou věž, která vzbuzuje dojem, že i samotný kostel ztrácející se v korunách stromů je velký, ale uvnitř je proti jiným kostelům docela malý a útulný. Mě tentokrát zajímají varhany.V mé sbírce je tedy zatím 13 kousků
Maruško to musel být ohromný zážitek ty varhany také slyšet. Já mám vždycky husí kůži, když slyším hrát varhany a ještě když to varhaník umí, tak je to úžasné. Je to překrásný nástroj. Ty z druhého kostela jsou sice chudší na výzdobu, ale také velice zajímavé a krásné. Děkuji za hezký článek a seznámení s těmito úžasnými nástroji.
OdpovědětVymazatVelká nádhera. Maruško! V Novém Jičíně jsem myslím nikdy nebyla.
OdpovědětVymazatHezký večer, Helena