Z plzeňského pivovaru jsme se přesunuli blíž k historickému centru a návštěvu jsme zahájili seznámením s Černou věží a Masnými krámy, radnicí na náměstí Republiky, pokračovali jsme k Velké synagoze. Škoda, že nebyla otevřená, od září loňského roku se rekonstruuje. My jsme pak už nepokračovali se skupinou, ale zašli jsme si k divadlu J. K. Tyla. Odtud jsme se opět přes náměstí vraceli k autobusu.
Na radnici je nápis: BUDOVA VYSTAVĚNA JEST K SLUŽBĚ MĚSTA LP MDLVIII
a úplně nahoře v sgrafitové výzdobě lze číst slova: PRÁVO-VÁLKA A MÍR-SPRAVEDLNOST-PRAVDA
Zaujal mne krásný dům v ulici Veleslavínova. Na mapách byl vyobrazen ještě s oprýskanou omítkou a jak je vidět, je nádherně zrestaurován.
A pohledem na Černou věž jsme se s Plzní rozloučili. Tak jsem si zavzpomínala i na maminku, která v Plzni dálkově studovala vysokou pedagogickou školu a jezdila tam z Horšovského Týna.
Pro mě zvláštní projít místa, která trochu znám, ale vlastně jim nevěnuji takovou pozornost jako turista. O té synagoze jsem třeba vůbec nevěděla, jak těžké bylo najít finanční prostředky.
OdpovědětVymazatVětšinou, to co denně potkáváme, nebo tam často jezdíme pracovně, tak vnímáme úplně jinak, protože naše myšlenky se soustředí na jiné starosti a povinnosti. Docela bych se do té synagogy někdy ráda podívala, protože průvodkyně říkala, že by mi spadla brada, kdybych to viděla.
VymazatMoc hezké fotografie. Do Plzně jsem se dostala jen jednou a ještě jsem tudy jen projížděla, tak že toto město vůbec neznám. Třeba se tam ještě někdy dostaneme.. Měli jsme na letošní rok mnoho plánů, ale koronavirus nám to všechno zničil. Strach z nákazy nás brzdí.
OdpovědětVymazatJaruško, je pravda, že ty obavy z nákazy jsou a člověka brzdí, ale opravdu si na druhou stranu říkám, že kdyby zveřejňovali takto úmrtí či onemocnění jinými nemoci, třeba právě tou chřipku, asi bychom se divili. A kolik lidí zemře a nebo se roky a roky trápí s respiračními problémy, s lehčím či těžkým astmatem díky zkaženému vzduchu, to raději ani nezveřejní, to bychom se zhrozili. Manžel s námi nejezdí právě kvůli tomu, že ho vzduch dusí. Vyhýbá se komunikacím, veřejným prostředkům a v poslední době, kdy se lesy kácí ve velkém a je v nich binec ho odrazují i procházky nebo projížďky po okolní přírodě. Bere léky, aby přežil a bez malé lahvičky pro vdechování se ven nevydá. Teď si nevzpomenu, jak se to jmenuje. Koronavirus nezlehčuju, beru ho vážně, dodržuju pravidla, vozím s sebou malou lahvičku s čistícím a desinfekčním gelem na ruce, ale zase se úplně izolovat také není dobré. Ona ta nemoc tu s námi už bude, myslím, že nezmizí.... Roušky nosíme při sobě....
VymazatV Plzni jsem nikdy nebyla a dle Tvých fotek vidím, že je tam toho hodně k vidění.
OdpovědětVymazatHanka
Maruško, tak to jste byli daleko od domoviny!
OdpovědětVymazatPokud si dobře vzpomínám, tak na té věži jsem byla jednou a to před 25 lety, úplně nahoře se lezlo na ni po dřevěném žebříku a syn pak po něm neuměl zpět dolů! Prostě dostal strach a my měli problém se z té věže dostat. :-)
Děkuji za fotografie Plzně.Není to pro mě neznámé město,manžel nejdříve sloužil na vojně ve Stříbře,takže jsem znala z Plzně hlavně nádraží,kde jsem čekala na spoj do Stříbra.Později byl na pár měsíců přeložen do Plzně,ale moc si z města nepamatuji i když jsme tam byli spolu i později.
OdpovědětVymazat