Tvarožná Lhota a přehrada Lučina

Čtvrtý den dovolené jsme se rozhodli strávit u vody. Včera v ZOO a v Holíči jsme si užili vedra dosytosti. Ale abychom neměli ten odpočinkový den až tak zadarmo, nejeli jsme na přírodní koupaliště Lučina přes Hodonín, ale svezli jsme se autobusem do obce Tvarožná a odtamtud jsme šli pěšky.  

Ve Tvarožné Lhotě jsme šli nejprve k Domu u Moruše, který je na mapách označen jako poslední původní v této obci jako památka. Pro Jižní Moravu byly domy s bílými zdmi a modrým lemováním typické. 

Když už jsme tady podíváme se ke kostelu. 

Zaujala mne májka před kostelem. Dost neobvyklé v letních měsících. Že by ji zapomněli na konci května setnout?  Před kostelem jsme potkali paní vedoucí kolo. Pozdravili jsme a ona se sama zeptala, zda chceme jít do kostela. Ona právě šla odtamtud a jestli chceme, klidně nám odemkne. Tak proč ne, budu mít do sbírky další varhany. Paní jsem srdečně poděkovala, rozloučili jsme se, ona zamkla kostel a odešla. Jo a ta májka tu je po víkendové vesnické veselici. 

Chtěla jsem si vyfotit kostel, ze kterého si ve foťáku odnáším varhany a jelikož je věž hodně vysoká bylo nutné přistoupit hodně k jednomu protějšímu domku. Tam jsme se pak podívali i do navigace, kudy budeme pokračovat dál. Když jsem pak procházela kolem skupinky mužů vykládajících náklad z auta kousek výš nad kostelem, oslovil mne jeden docela zhurta. No oslovil se ani nedá říct. Prostě na mne vyštěkl. Prý, co jsme dělali u toho domu a co hledáme. Řekla jsem popravdě a s úsměvem, že nic, že už směr známe a pokračujeme dál. On se ale nedal. Jeho hlas už byl naléhavější a docela hrubý. Neustále opakoval otázku, co jsme u toho domu dělali, jestli něco prodáváme, nabízíme.....Že na této vesnici bydlí hodně starých lidí a jezdí sem stále někdo nabízet zboží nebo energie. Pochopila jsem. Měla jsem však na jazyku otázku, zda ti prodejci chodí do vsi v propoceném triku, v trekovkách a s batohem na zádech. Pokorně jsem vyndala foťák, ukázala na displeji jejich kostel a varhany, abych podpořila svá slova.  Mladší z mužů už toho staršího začal krotit. A já jsem skoro litovala, že jsem nejela tím autobusem přes Hodonín a nevyprdla se na nějakou Tvarožnou, kde nepoznají rozdíl mezi turistou a prodejcem energií. Já chápu, že si svou obec a lidi chrání, ale jde to i slušně a bez takových výhružných emocí. 

Litovala jsem i z jiného důvodu a to bylo stoupání a stoupání po silnici směr přehrada. Už jsem se nemohla dočkat vody. Konečně začala silnice klesat k vodě. 

Koupání skvělé a zdarma, lidí málo, tak akorát, oběd dobrý hned nad koupalištěm. 

A jedeme domů přes Hodonín. Než autobus vyjel na zpáteční trasu, řidič si důkladně umyl přední a boční skla. Autobus měl jako ze škatulky. 

Předzahrádka penzionu dostávala krásnou spršku. I to bylo příjemné, že jsme měli přímo u oken a pergoly malý vodotrysk. 

Večer se však strhla prudká bouřka a vítr. Někde napáchala hromadu škod, ale v místě našeho pobytu se žádné škody naštěstí nekonaly. 

Seděla jsem v zasklené verandě a přes sklo fotila abstrakce, které vytvářel  živel venku. 

A druhý den ráno opět sluníčko a horký den. 

A já vám také přeji všem příjemný den s pohodovými lidmi.