NS Beskydské nebe

 Když se nad Frenštátem pod Radhoštěm v Moravskoslezském kraji vybudovala stezka v korunách stromů, čekala jsem, a možná jsem nebyla sama, něco mohutnějšího, výstavnějšího. Stezky v korunách stromů začaly být populární a tak jsem si představila tu  na Šumavě. Zvědavost mne vytáhla na Horečky. Výlet se synem byl ze začátku zklamáním, ale uvědomila jsem si, že to vlastně stačí k tomu, aby se děti i dospělí  seznámili s životem ptactva, které v okolí žije.  Nakonec jsem uznala, že překlenutí rokle je dobrý nápad a zpestření krásné valašské přírody. Není tedy potřeba žádné mohutnosti.Počasí nám vyšlo a tak i výlet se nám líbil. 

A jak už to o prázdninách bývá, byla i doba, kdy babička má za úkol nějak zabavit vnoučata.  A tak jsme se s Lukáškem (dneska už by se mnou asi nejel, je to velký kluk s jinými zájmy) vypravili na Horečky. Skokanský můstek viděl poprvé a měl také štěstí, že sem přijeli trénovat i zahraniční skokani a viděli jsme skoky naživo. Probrala jsem fotografie z výletu se synem i vnukem a tak i světelné podmínky jsou na fotografiích různé. 

Na prvním snímku je místo, odkud jsem si přiblížila vrchol věže skokanského můstku. Schody pro veřejnost jsou doplněny všelijakými vědomostními úkoly, aby se nejen děti poučily, ale i babičky měly důvod vyfunět se. Těch schodů je totiž hoooodně. Na vrcholu to je uvedené, ale už si to nepamatuju.

Pěkná výška. A aby nebyla mejlka, to nejsme na věži, ale ještě hluboko pod patou věže. 

A jdeme dál kolem amfiteátru ke stezce.

Poučeni se vydáme k bývalému rekreačnímu středisku, které bohužel leží ladem a rozpadá se. 

Mineme restauraci, kam se pak půjdeme naobědvat. 

Na obzoru před námi rozhledna Velký Javorník. Můžeme si ji přiblížit, ale určitě se tam se mnou můžete někdy příště podívat. Odtud se tam dá krásně dojít, ale s vnukem to už dneska podnikat nebudeme, ale projdeme bosky po stezce z různým povrchem. To byl pro vnuka také zážitek.  Z výletu na Velký Javorník jsme tudy také šli s manželem a synem a zrovna byly na horečkách skokanské závody. O tom ale až příště.  

Černobílá fotografie je pořízená z tabule naučné stezky a je na ní vyobrazen objekt někdejšího velmi využívaného rekreačního střediska, které pak sloužilo jako Penzion Na Horečkách.Dnes je jeho stav opravdu neutěšený.  I když je jakási snaha o zvelebení této části, jde to docela pomalu, ale o zeleň kolem pomníku T.G.Masaryka a blízkého okolí je pečováno. 

Odtud jsme se vydali dolů s kopečka omrknout restauraci Na Žabárně, ale ještě měli zvřeno, proto se vracíme stejnou cestou zpět k restauraci u můstku.

Z těch talířů se velmi špatně jedlo a lituju servírku, protože jsou ty talíře strašně těžké a netuším, proč musel být na polévku pod talířem další talíř. Navíc byly tak obrovské, že se na nich jídlo málem ztrácelo. No ale i tak se nám zdálo, že za ty peníze toho mohlo být na talíři více. . 

Do města a zpět na vlak jdeme kolem Mařenčiny studánky. 

Památník místnímu lékaři ve Frenštátě pod Radhoštěm. 

A kdo má zájem, může se mrknout na naši trasu na mapě.