Na návštěvě v Kožuškově

 Včera jsem psala o sobotní návštěvě Krhové, kde se konaly mimo jiné závody veteránů.  O víkendu jezdí autobusy velmi málo a tak jsme šli asi 25 minut pěšky na zastávku, ze které do Krhové autobus jede. Když stojíme na zastávce vzpomene si syn, že nechal v nabíječce svůj druhý mobil. Na tom by nic nebylo, kdyby byl doma manžel, ale ten jel zalévat na zahradu.  Už jsem v duchu slyšela, jak po návratu domů nadává a zuří, že necháme v nabíječce telefon a klidně opustíme byt a jedeme si na výlet. Už jsem slyšela, jak líčí všechny ty havárie a požáry od nabíječek. Volám tedy manželovi, aby jel ze zahrady domů, aby věděl, jak se věci mají a nerozhodl se ještě pro nějakou projížďku na kole. Njn. účastník je nedostupný. Jak tohle slyším, tak mne čerti berou. K čemu ten mobil  má? Vystoupili jsme z autobusu a já jsem se vydala pěšky na zahradu. Stále do kopce a slušným tempem, delší cestou než obvykle.  Asi mne poháněla zuřivost, že jeden chlap je nepořádný a druhý zase nedostupný.  Konečně jsem na kopci a ještě kus cesty řepkou. Uštvaná jak vůl jsem dorazila na zahradu a vůbec se mi nechtělo vracet se za synem, který zůstal v obci.  A co na to manžel? "No jestli to dal nabíjet ráno, tak se nic neděje." Měl štěstí, že jsem neměla už sil ho přizabít.  Vydala jsem se na cestu zpět jinou cestou a uvědomila jsem si, že půjdu kolem jedné rozkvetlé zahrádky, kterou mnozí znáte... kolem zahrádky Libušky.... kolem Kožuškova.  Paní domácí zrovna dokončovala zalévání a pozvala mě dál. Tam si mne telefonicky vyhmátl i syn a přišel za námi.  Bětuška se před námi pěkně předváděla. Michal ji vyfotil na stromě. Tahle chvilka u Libušky mi hodně pomohla se zase trochu srovnat.  Oběd jsme si dali U Bundárů. Druhé kolo závodů začalo brzy po obědě a tak jsem o nic nepřišla. Ale našlapala jsem ten den 9,5 km. 

Bětuška

Jonášek

V restauraci U Bundárů se nenudíte, je to něco jako muzeum starožitností. U vchodu vás přivítají vtipné cedule cedule.