Adventní Olomouc 2022

Město Olomouc se mi vždy líbilo, jen jsem ho neznala v době, kdy  nevlídná obloha visí téměř nad střechami a mlha proniká do jeho ulic a uliček, plazí se po náměstích. Škoda, že jsme nemohli zůstat ve městě déle a nemohli si vychutnat tu večerní atmosféru plnou světel. Obešli jsme Horní náměstí kolem radnice s Orlojem, prošli se i Dolním náměstím. Jarní a letní Olomouc je sice veselejší a už jsem se tu s foťákem rozhlížela mnohem dříve, proto jsme se tentokrát vydali i jinými ulicemi a obešli několik památek, které se nám stavěly do cesty,  většinou sakrálních. Katedrálu sv. Václava jsem podrobněji popsala v samostatném článku již včera. A nyní máte-li chuť, můžete se se mnou na chvíli projít.   

 

Po výborném obědě v restauraci Kikiriki  jsme se vydali směrem na zastávku tramvaje k budově soudu, ale cestu domů jsme si ještě rozmysleli a obloukem kolem Husova sboru jsme se vraceli pěšky. Tedy nachozená jsem byla dost.  

Červený kostel jsem nefotila, byl hodně vysoký a v zástavbě. Husův kostel jsem nejprve považovala za divadlo, ale mýlila jsem se. 

Do dalšího kostela bylo možno jen nahlédnout. 

Kousek za kostelem sv. Mořice, kde jsme již byli dříve, se nalézá kostel Panny Marie Sněžné a já jsem se ani nepokoušela o vstup, když jsem viděla lešení na portálu. Syn se však odlákat nedal a vydal se na průzkum, aby na mne pak kynul, abych šla za ním, že kostel je otevřený. Varhany, které jsem tam objevila mne ohromily. Proto kostelu věnuji samostatný článek. 

Vezeme vám zásilku

Než jsme došli k Moravě, míjeli jsme odbočku k Dómu, tedy katedrále sv. Václava. Zašli jsme k ní ještě jednou, jestli bude v kostele více světla než ráno a bylo to o poznání lepší, aby se dalo trochu fotit. Fotografie jsem již vložila do samostatného článku. 

Naproti evangelickému kostelu za řekou je z dálky viditelný pravoslavný kostel. 

Jestli se mi podaří vložit fotografie do dalšího článku z Olomouce, bude to návštěva kostela Panny Marie Sněžné. (V poslední době mi blogger nechce nějak kopírovat fotky do článku).  Do sbírky jsem tedy získala další varhany a vyčítám si, že jsem se pořádně nepodívala na těch kostelů více než jsme vyjeli. Kostel sv. Michala je totiž velkolepý a když jsem tam byla naposledy probíhala mše a nechtěla jsem rušit. Dnes při studování mapy a dalších informací jsem zjistila, že tento kostel, od kterého jsme byli pár kroků má také otevírací dobu a to "od svítání do soumraku" tedy turistům přístupný, kromě mší, které mají své časy. Tak snad se mi to podaří příště. Protože je docela možné, že nějaké příště bude vzhledem k tomu, že po obdržení rentgenu revmatoložka našla nějaké nejasné změny na páteři a koncem února jsme objednaní na magnetickou rezonanci. Jsem ráda, že toto pracoviště je nově zbudované u nás v nemocnici a nemusím nikam jezdit. Ale pokud nějaký nález bude, možná nás čekají další výlety do Olomouce. Pak už si sv. Michala nenechám ujít. 

Hezký bílý den.