Zobrazují se příspěvky se štítkemKousek za humna. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKousek za humna. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 14. února 2025

Barvy ještě nejsou

aneb, jak jsme oslavili Valentýna..

Do rána nám napadlo trošičku sněhu a manžel se chystal na své obvyklé kolečko. A mě napadlo, že když je ten Valentýn, že bychom mohli obvyklé kolečko absolvovat spolu. Já s ním tuto trasu nechodívám, protože mě nebaví chodit stejnými místy, ale on to bere jako pohyb pro zdraví a na této trase vždy potká pár kočiček u jedné opuštěné zahrady a dá jim vitamínové pamlsky pro kočky. Tušila jsem, že dneska jsou asi kočičky někde zachumlané. Nepotkali jsme žádnou. :-)

sobota 30. března 2024

Za knížetem Sámou

 V úterý dopoledne mě manžel vytáhl na malou procházku. Nad Jarcovou byl před několika lety vzdán hold knížeti Sámovi postavením sochy a pamětní desky. A sem se nyní se mnou můžete projít. 

pondělí 30. října 2023

Malá podzimní procházka

 V poslední říjnovou sobotu jsem se šla jen tak trochu protáhnout za humna.  Na zahradě je sice ještě dost práce, ale je příjemné jen tak lelkovat v přírodě a nemyslet na práci. 

úterý 17. října 2023

Podzimní les

 aneb výprava za medvědem. V sobotu 14. 10. ještě bylo docela teplo na příjemnou procházku do okolních lesů. Tímto bych vás chtěla nejen protáhnout po stezkách nad Valašským Meziříčím, ale také reagovat na výzvu blogerky Jarky

sobota 30. září 2023

Pod podzimním sluncem

 Malá zářiová procházka k  našemu mini rybníčku.

pátek 23. září 2022

Ski areál Veselá- Černá studánka- Podhájí

 Pro dnešní procházku (13.9.2022) jsem volila cestu, kterou jsem šla snad před desítkami let a to ještě opačně a v zimě na běžkách. Tedy část této cesty. Tentokrát jsme se svezli MHD do zastávky Hrachovec lom a dále pokračovali po žluté značce a pak po NS Jana Karafiáta.

čtvrtek 22. září 2022

Památník na Helštýně Valašské Meziříčí

 


Dnešní procházka (10.9. 2022) vedla na Helštýn. Památník už jste se mnou mohli navštívit kdysi na jaře a nyní v brzkém podzimu působí zase trochu jinak. A stromová kaple zase o trošku poporostla. Na procházky můžeme nyní chodit jen odpoledne a tak i pohled na město proti slunci není to pravé ořechové.  Za to je krásně vidět na naši zahrádku v obci Krhová, která kdysi byla součástí Valašského Meziříčí. Vyšli jsme za sluníčka, zpátky jsme pelášili před hrozivými mraky. 

středa 21. září 2022

K soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy

 7. září  jsme jeli MHD k sokolovně a odtud kolem Rožnovské Bečvy a dále po cyklostezce skoro do Jarcové a domů. 

úterý 20. září 2022

Kde jsou pařezy?

 aneb na můj vkus příliš uklizeno. (9.9.2022)

sobota 17. září 2022

Procházka k rybníku v Podlesí

Aktuálnější vstup mezi články z dovolené. Procházka ze  6.9.2022

středa 14. září 2022

Procházka 1.září. 2022

 Vydali jsme se jen kousek za humna, tak trochu načerpat energii u zvířátek v naší mini ZOO.

úterý 6. září 2022

Po cestě

 na zahradu vznikly následující fotky. Jsou tak trochu účelové. Když funím ráno do kopce proti slunci, jsou důvodem, proč se na chvilku zastavit a vydýchat se. 

pondělí 16. května 2022

Na návštěvě v Kožuškově

 Včera jsem psala o sobotní návštěvě Krhové, kde se konaly mimo jiné závody veteránů.  O víkendu jezdí autobusy velmi málo a tak jsme šli asi 25 minut pěšky na zastávku, ze které do Krhové autobus jede. Když stojíme na zastávce vzpomene si syn, že nechal v nabíječce svůj druhý mobil. Na tom by nic nebylo, kdyby byl doma manžel, ale ten jel zalévat na zahradu.  Už jsem v duchu slyšela, jak po návratu domů nadává a zuří, že necháme v nabíječce telefon a klidně opustíme byt a jedeme si na výlet. Už jsem slyšela, jak líčí všechny ty havárie a požáry od nabíječek. Volám tedy manželovi, aby jel ze zahrady domů, aby věděl, jak se věci mají a nerozhodl se ještě pro nějakou projížďku na kole. Njn. účastník je nedostupný. Jak tohle slyším, tak mne čerti berou. K čemu ten mobil  má? Vystoupili jsme z autobusu a já jsem se vydala pěšky na zahradu. Stále do kopce a slušným tempem, delší cestou než obvykle.  Asi mne poháněla zuřivost, že jeden chlap je nepořádný a druhý zase nedostupný.  Konečně jsem na kopci a ještě kus cesty řepkou. Uštvaná jak vůl jsem dorazila na zahradu a vůbec se mi nechtělo vracet se za synem, který zůstal v obci.  A co na to manžel? "No jestli to dal nabíjet ráno, tak se nic neděje." Měl štěstí, že jsem neměla už sil ho přizabít.  Vydala jsem se na cestu zpět jinou cestou a uvědomila jsem si, že půjdu kolem jedné rozkvetlé zahrádky, kterou mnozí znáte... kolem zahrádky Libušky.... kolem Kožuškova.  Paní domácí zrovna dokončovala zalévání a pozvala mě dál. Tam si mne telefonicky vyhmátl i syn a přišel za námi.  Bětuška se před námi pěkně předváděla. Michal ji vyfotil na stromě. Tahle chvilka u Libušky mi hodně pomohla se zase trochu srovnat.  Oběd jsme si dali U Bundárů. Druhé kolo závodů začalo brzy po obědě a tak jsem o nic nepřišla. Ale našlapala jsem ten den 9,5 km.