Naše retro turistika

 aneb jak to začalo

Tak jsem se konečně prokousala fotkami z našich retro výletů, ale i když mi to zabralo hodně času, fotky rozhodně nemáme ze všech míst. I když tatínek fotografoval, v těch dobách dávno minulých  možností neměl tolik. A také je dost fotek o kterých nedokážu říci, odkud jsou. Ale to nevadí. Já vím, že nikdo neznáte účastníky výletů, ale jsem přesvědčená, že nějakou tu vzpomínku fotografie vyvolají i u vás. Na první pohled poznáte, že se jedná o zážitky z minulého století, kdy jsme fotili analogovými fotoaparáty na filmy s potřebou vyvolávat nejen ono nosné "médium", ale na samotné fotografie si počkat nejméně týden, než je laboratoře vyrobí. Nebo jsme v zatemněných koupelnách s červeným světlem ve zvětšováku dbali na přesnou dobu osvitu fotopapíru a s napětím sledovali tu správnou dobu ve vývojce, pak rychle opláchnout v čisté vodě a šup do ustalovače a opět vykoupat ve vodě a následně sušit a leštit. Výhodou domácí výroby bylo i to, že jste mohli expozici fotografie ovlivnit. Jednak dobou osvitu papíru i dobou ve vývojce, či stíněním tmavé části fotografie. V laboratoři se s tím nikdo nepáral. Máš to přeexponovaný a tak je to tvoje chyba. A tohle mne také bavilo.  Koukat se do té vývojky, jak fotka  "leze". Ale nyní již k těm kořenům mých výletů. 

Slovensko-Vrátná dolina a Velký Fatranský Kriváň

 aneb retro zimní radovánky.

Bělá nad Radbuzou a Hostouň u Horšovského Týna

 Dvě obce nebo už městečka, kam turista zřejmě hned tak nezavítá, obce v těsném sousedství hranic v minulosti s pozemky sousedícími přímo se střeženým hraničním pásmem jsem přesto musela navštívit, nejen abych následovala  své vzpomínky, ale pro další emotivní zážitek. Stále jsme na Domažlicku v kraji Plzeňském. 

Toulavé srdce

Na starém blogu na blog.cz jsem fotila na Téma týdne. A tento příspěvek by se spíše hodil do cestovatelského blogu. Tak si ho sem jako vzpomínku s dovolením dám. Možná těch vzpomínkových bude časem více.  

Jsem stará babka s foťákem,
srdce mne táhne stále ven.
V srdci mám na toulky vzpomínky,
mou image je stále batoh a trekovky.
Není to už jak za mlada,
však srdce toulavé mi zůstává.
Srdce mé netoulá se od srdce k srdci,
to není jeho cíl...
Na cestách jsem jedno potkala
a to u mne pro mne zůstává.

Koláž z doby, kdy jsem se toulávala jako tramp samotář Marien sama nebo s podobně postiženými kamarády.

 

Terapie v terénu

Včera byl opět krásný den  a já jsem poprvé vyrazila do terénu na jiný než dlážděný chodníček. Bez jakékoli opory. Tedy oporou mi byl celoživotní partner. Do kopečka se mi jde dobře, opačně jsem při prudším klesání jen potřebovala na chvíli vzít za ruku jako při mladistvém randění. Je to nádherný pocit, být venku na vlastních nohách. 

Šijeme roušky

My Češi umíme remcat, ale umíme se i semknout, když je potřeba. Teda alespoň švadlenky. Jsem přesvědčená, že kdo má doma stroj, tak šije. A co všichni nyní šijeme?