Vrabčáci

Včera jsme se vzbudili do mrazivého rána, ale sluníčko se vyhouplo na oblohu a vytáhlo nás ven. Nešli jsme daleko, jen k našemu pidi rybníčku v bývalých kasárnách. Zjistila jsem příčinu mých potíží při focení, kdy se při jednom stisknutí spouště exponovaly dva snímky (nastavena jedna z možností sériového snímání) a musela jsem vyzkoušet, zda je už vše v pořádku. Hned kousek mezi rodinnými domky nás zaujalo, že jen u jednoho domku v živém plotě dováděli vrabčáci. Ptáčky jsem už nefotila dlouho, proto jsem neodolala. Vrabčáci se snažili a pózovali, ale já to prostě nezvládla zaostřit na ně, stále mi do záběru lezly větvičky. No nevadí, snaha byla cestou tam  i cestou zpátky.

Procházka před a po

Pohoda u rybníčka

Rychle do stínu

 Jedním z posledních soust pro fotoaparát  letošní dovolené byla tato kobylka zelená. Už jsme vláčeli kufry na autobusovou zastávku ve směru domov, když jsme ji spatřili na zdi budovy poblíž našeho hotelu. Tedy je focena jen mobilem. Překvapilo mne, že ji vidíme v rozpáleném městě a ne někde v přírodě. A tímto tedy vás všechny zdravím po dlouhé odmlce.  Jsme doma, vítáme ochlazení na Valašsku, neb na Vysočině byla vedra bez jediné kapky deště. Sprchlo jen maličko ve čtvrtek večer. Nyní mne čeká zpracovat stovky fotek a samozřejmě zahrada a zavařování okurek. Prý máme 10 melounů, ale klovaji do nich potvory kosi, tak je manžel zakryl sítí. 

Hezkou neděli 

Květen ve fauna-parku Valašské Meziříčí

 Koncem května jsme se byli jen tak trochu protáhnout po okolí a jelikož návrat z procházky na východní stranu vede kolem valašskomeziříčského fauna-parku, opět jsme nakoukli, abychom se trochu potěšili i se zvířátky. 

Kolem koní

Už nějaký čas se nacházím ve stavu  nezájmu o cokoli. Tedy. abych byla přesnější, nezájmu jít ven a fotit. Pravda, napadlo hodně sněhu, venku byly i krásné a mrazivé dny, avšak  to jsem zrovna měla nějaké povinnosti. No.....možná je to jen výmluva, proč na sebe nenaházet pár vrstev oblečení a vyrazit ven. A to vrstvení mě hodně, opravdu hodně  nebaví. Už se těším na jaro. Sedím tedy doma, hraju si s obrázky pro grafiku a studuju mapy, penziony a katalogy cestovek, abych mohla zase zevrubně naplánovat naši letošní dovolenou a zájezd. I když nevím, jak na tom budu zdravotně, do jaké míry mi pomůže rehabilitace, ale i to plánování je něco, co mě baví.  Takže suma sumárum, nejsem tak úplně bez zájmu o cokoli. :-D Aby i tento blog úplně do jara nezakrněl, vrátím se k prosincové kontrole na zahradě.  Doufali jsme cestou potkat srnky, ale i koníky máme rádi. 

Psoun prériový

 Někdo by hanlivě řekl, taková přerostlá krysa, ale je docela roztomilý a připomíná jak surikatu, tak třeba sviště. Nebudu se o tomto zvířátku rozepisovat více, kdo bude chtít najde si informace na internetu. My jsme se na nového obyvatele šli podívat při jedné procházce na konci roku. Do Fauna-parku chodíme docela často a tak nebudu ani představovat ostatní obyvatele. Tohle plyšové zvířátko se nám líbilo. 

Havran polní

 obsadil 24. 10. naše sídliště. Výjev jako z hororu "Ptáci". Všimla jsem si té invaze stovek ptáků pozdě a než jsem doběhla pro foťák, většina se již zvedla k další pouti. Havran polní u nás přezimuje. Byly obsazeny stromy i střechy paneláků. Havrani létali všude. 

Žleby - Obora bílých jelenů

 

Výlet do ZOO Zlín-Lešná

 V pátek 30. června byl posledním dnem, kdy si syn mohl ještě vybrat poslední jeden den ze staré dovolené. Pojedeme na výlet, napadlo mne. Ale kam takto narychlo? Do ZOO Zlín-Lešná jezdíme poměrně často a naposledy jsme tam zavítali před dvěma roky, když se narodilo mládě slona afrického. Ale v této ZOO se stále něco přistavuje, mění, zvelebuje, i sloni mají nový výběh, nehledě na nové leopardí teritorium, kde se leopardi koupou i v bazénu. Ano je rozhodnuto. Bereme své dva parťáky a jedeme.  Překvapilo nás, že byly přidány spoje do Zlína  i zpět a nemusíme jezdit hned po obědě nebo přes Bystřici  pod Hostýnem. (Následující fotky si trochu zvětšete)

Jaro pokračuje

 Pár fotek z cesty na zahradu a zahradní kytičky. 

Stačí zavolat

"Či-či-čííííí" a seběhne se sedm kočiček. Ale musí se vědět, u které zahrádky volat.  Manžel takto chodí zdravit kočičky na jedné ulici u nás na okraji města. Pravidelné procházky si s nimi zpříjemňuje.  I my jsme se vydali na malou procházku, ale vůbec mě to v tomto počasí nebaví, protože není, co fotit. Chybí mi jiskrný sníh nebo pučící poupata keřů. Tak jsme také nenápadně  zavolali u plotu, který nám byl manželem popsán, ať máme nějaké vzrůšo. Přišly všechny, ale fotit se uvolilo jen pár. Když zjistily, že by šlo jen o pohlazení, či dokonce o pózování fotografům zdarma, odkráčely a pozorovaly nás z místa, kam už jsme fotit nechtěli, protože fotit někomu soukromý dvorek, není zrovna košér.  

Tak zatím přeji hezký den, i když venku opět nic moc. 

Když není horečka aneb veverka

 Když není horečka má se jít ven, někam na kopec, říkával vždy náš starý praktik, který měl na starosti jesle. Syn začal po svátcích kašlat a to dost najednou a dost prudce. Pár dní se kurýroval coldrexem a jelikož se stav zlepšil, šli jsme se na Nový rok trochu projít, alespoň k naší malé ZOO.  Opět nás pobavily veverky.  I když fotit ta mrštná zvířátka přes  hustou překážku, bylo hodně náročné.

Procházka 1.září. 2022

 Vydali jsme se jen kousek za humna, tak trochu načerpat energii u zvířátek v naší mini ZOO.

Rehek zahradní

 Krásně si prozpěvoval. Z koruny stromů, kde se nedal vyfotit nakonec na chvíli usedl na krmítko.. 

Dravci

 Pár portrétů z ptačí říše jsem pořídila na stezce Valaška na Pustevnách. V místě, kde se stezka rozšiřuje je kiosek, ale i místo na některé zajímavé akce. Tentokrát zde sokolníci představili své svěřence. 

Pěnice černohlavá

Výlet do Brna 2. část - Papilonia

V druhé části výletu vedou naše kroky do Papilonie - Motýlího domu. Brněnský jsem ještě neznala, Praha nasadila v tomto docela vysokou laťku a já byla natěšená.  Protože v místnosti, kde jsou motýli je hodně horko a také vysoká vlhkost, necháváme si věci ve skříňce včetně zavazadel. Jsme poučeni, že musíme dávat pozor i na zem, abychom motýlka nezašlápli nebo ho později neodnesli na oblečení domů. První dojem silné rozčarování. Proč? Došlo mi, že musím s focením počkat, až se trochu vyrovná teplota v místnosti s teplotou na povrchu fotoaparátu, protože zde bylo rozhodně větší horko než venku. S hrůzou jsem utírala neustále sklo čočky utěrkou, protože první snímek dopadl následovně.

Když mě zima nudí

Zimu jako roční období mám také ráda, ovšem zimu, kdy je příroda přikrytá sněhem, ztichlá, jiskřivá a jako z pohádky. A takových dní zatím moc nebylo a k procházkám mne tedy také moc nesvádí. Ale hýbat se člověk trochu musí. Tak tedy zajdeme opět do naší mrňavé ZOO, tam se člověk nikdy nenudí. Cestou i trochu barviček. 

Dikobraz

 Dikobraz ve své domovině  ve dne spí a ožívá v noci. Je to hlodavec a tak už to hlodavci prostě mají. .-D V mini ZOO ve Valašském Meziříčí byli dikobrazi už dávno, ale opravdu spali a spali. Proto jsem šla od papoušků k jejich výběhu velmi opatrně, abych nevyplašila krasavce, který se právě ukázal venku z doupěte. Šla jsem opatrně a bála se, že jakmile mne spatří uteče. Neutekl. naopak, čekal, že mu něco dám a hned se přišoural i druhý.