středa 28. února 2024

Slovensko-Ostrý Roháč a Plačlivé

 Tábořiště ve Žiarské dolině jsem na mapě nenašla, ale to  není nic divného protože v TANAP bylo již spoustu kempů zrušeno a ponechány asi jen ty největší.   Přesto jsem podle nalezeného deníku našla přesnou trasu tohoto výšlapu a mohu tedy upřesnit datum i trasu. Vyrazili jsme Žiarskou dolinou brzy ráno k Ziarské chatě a dále do Smutného sedla na červenou značku. První vrchol Plačlivé jsme dobyli v 6:30 ráno a po odpočinku ( zde zápis i do vrcholové knihy) pokračovali na Ostrý Roháč, Jamnické sedlo, odbočka na zelenou ke Žiarskému sedlu a opět ke Žiarské chatě a Žiarskou dolinou do cíle.
Trasa 24 km s docela slušným převýšením vyžaduje dosti energie. Tomu přizpůsobil vedoucí výprav (otec) také režim odpočinku i příprav. Denní režim vypadal přibližně takto: otec vstal ve 2:30 hod., aby nachystal snídani a svačiny. Na to vstával zbytek rodiny, abychom hned po snídani nejpozději v 3 - 3:30 vyráželi na trasu. Údolí jsou dlouhá, tmavá a studená. Zahřát jsme se museli svižnou chůzí místy i s baterkou. Když  slunce  vystřelovalo paprsky z poza štítů, vítali jsme ho už docela vysoko. A tenkrát mít digitální foťák, to by byly snímečky.  Po túře měl každý opět své úkoly. Postarat se o večeři,  o obuv a oblečení a v 18 hodin jsme uléhali ke spánku. Když se v kempu rozjížděl večerní život, z našeho stanu už zaznívalo chrápání. :) Usnout nebylo těžké po takovém denním záběru. Na každém vrcholu náš čekal čtvereček hořké čokolády jako odměna i doplnění energie.  Nebylo to sice pravidlem, z některých náročnějších túr jsme se vraceli mnohem později. 
Ostrý Roháč je sice nižší, ale jeho vrcholy nám daly zabrat, tedy hlavně mně. V jednom místě jsem se zasekla a nevěděla jak dál. Byli jsme tu každý za sebe a nedivím se, jaká zátěž i psychická to byla pro maminku, která se navíc bála i o své potomky. 

 Naše trasa na mapě

Fotek moc není, materiálem se šetřilo. A tuto návštěvu TANAP jsem si připomněla v roce 2017 

Hezký den všem

26 komentářů:

  1. Maruško máš super vzpomínky. V tomto čase super oživení, když je venku celý den mlha.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, plánovala jsem na dnešek opět zahradu, ale mlha právě dorazila k nám. Snad se podaří zítra. nějak kličkuju mezi rehabilitacemi a když mám volno, tak je nevlídno. Jinak vzpomínky mám, jen doluju podrobnosti z paměti. ale našla jsem deník mezi trampskými cancáky a tak jsem i tuto túru nakonec mohla upřesnit. měj se hezky.

      Vymazat
  2. Marie, ta druhá fotka mě bere! Krásná dovolená. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo tam to bralo i mne. A maminka byla hrůzou bez sebe. Nemohli jsme si pomáhat navzájem. Každý musel spoléhat jen na sebe. A k té námaze se ještě bát o potomky....

      Vymazat
  3. Výlet super, ale kdybych měla vyrazit ve tři ráno, tak mne to nejspíš zabije :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No byli jsme mladí a krásní, nyní už jsme nej krásní a zlenivělí. Ale to víš, také se nám moc nechtělo, ale táta byl nekompromisní. Museli jsme poslouchat. :)Ono je fakt, že šplhat někam nahoru ve vedru také není to pravé ořechové. Ale vkládali jsme i odpočinkové dny. :)

      Vymazat
  4. Maruš, máš krásné vzpomínky. Toto bych asi nikdy nedala, nedivím se, že si měla krátkou krizi, ale máš na co vzpomínat🌺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byli jsme díky tátovi dost vytrénovaní, zato dneska mi 10 km dá zabrat na záda, nohy i dech. :-D

      Vymazat
  5. Tak to jste byli opravdu dobří !!! Máš opravdu na co vzpomínat.
    Hezký den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že dneska se na to všechno vzpomíná jinak, spíše si to všechno idealizujeme, ale táta byl nekompromisní, nesnesl protesty, mnohdy jsme mu i dost hrubě nadávali zvláště právě ráno v těch dolinách. Byla zima a my jenom v krátkých kalhotách a tričku. On nesl bundy v batohu, prý na vrcholech bude hůř. Byli jsme naštvaní kvůli tomu časnému vstávání, ale on dělal, že nic neslyší. Pak ovšem vidět východ slunce vysoko v horách, to byl zážitek...a všechna špatná nálada byla ta tam a radost ze zdolání vrcholu byla už opravdová.

      Vymazat
  6. Opět moc krásné ohlédnutí za parádním turistickým výkonem!
    Maruško, ráda jsem se podívala. Přeji hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I tobě Helenko hezký den. Dneska už jsem ráda, když ujdu pár km a tak jezdíme více po hradech a zámcích s malým nakouknutím do přírody. Ale při plánování dbám, aby túra nebyla delší než 10 km. :) Cestovky mají tolik krásných zájezdů i do hor, ale na turistické zájezdy už se raději nedávám. Maximálně, když je tam napsáno, lehká turistika. To pak hledám hned v mapách trasy a zvažuji, zda bych to zvládla. Ale loni v Kašperkách jsem měla problém, bylo i strašně horko. A když nechceš zdržovat výpravu cizích lidí, musí člověk zabrat a to pak ještě více vyčerpává. Jedna paní tam zkolabovala a skončila v nemocnici a vlastně mně zdržení s ní zachránilo. Člověk opravdu musí své síly dobře odhadnout. Nejen síly, ale i respektovat stav terénu. Když nyní vidím, jak lidi padají ze Sněžky....

      Vymazat
  7. Majko, i po těch letech "klobouk dolů". Už jen to časné vstávání a potom ta porce kilometrů.... Opravdu hluboký obdiv.
    Chodívala jsem Prčice, ale už je to také pár let, kdy jsme je šli naposledy.
    Měj hezké dny. 🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. obdivuji i všechny, kdo podnikají a podnikly dálkové pochody. Pochod Praha - Prčice je také pořádná porce na fyzičku.

      Vymazat
  8. Maruško krásné super vzpomínky, obdiv jakou máš fyzičku. Hezkou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Romanko, to bejvávalo. Nyní už je to horší, neušla bych ani ty km, natož ještě ty výšky. Přece jen uplynulo 50 let. 😊

      Vymazat
  9. Jů, Maruško až mě otřáslo, ovšem znám to nekompromisní, neslyším a jde se .

    OdpovědětVymazat
  10. To vůbec není špatný tip na dovolenou - Ostrý Roháč, Jamnické sedlo, Žiarská dolina. Pro nás tak Žiarská dolina. Přítel se bojí výšek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mirijam, Žiarskou dolinou k Ziarské chatě je pěkná procházka a zpět k autu na prkoviště u vstupu a kousek odtud je orima koliba. Byli jsme tam před pár lety, odkaz na konci článku. Vřele doporučuji tomu, kdo chce vychutnat hory a při tom bezpečně a celekm pohodlně.

      Vymazat
  11. Majka tak toto bola naozaj narocna tura a okruh. Krasna spomienka. Ostrý Rohac da veru zabrať veľa ľuďom. A presne si viem vybavit to dedove "nepocutie" frflania 🤣 a viem si aj predstavit strach babičky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Petro, však tys toho našeho vůdce poznala, jak dokázal neslyšet. 😂

      Vymazat
  12. Krásné vzpomínky! Já tedy více jezdil po Alpách - Itálie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, ale také jsem byl v Pyrenejích. Hory jsou báječné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tam všude jsem zase já nebyla. Rodiče nás nejprve protáhli českými pohořími, když jsme bydleli v Čechách a pak jsme prošlápli Moravu a Slovensko, když jsme se usadili na Moravě v rodišti maminky. :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a váš komentář.