sobota 12. prosince 2020

Hostýnskými vrchy z Bystřičky do Valašského Meziříčí

Tento výlet mě poučil o tom, že Valašské Meziříčí leží nejen v Podbeskydí, ale z jihozápadu ho obepínají Hostýnské vrhy. A touto přírodou se dnes vydáme pěšky, i když na kole je tato trasa také sjízdná. Náš cca 11 km  výlet startujeme na vlakovém nádraží Bystřička, ale nepřijeli jsme sem vlakem, nýbrž autobusem od hvězdárny ve Valmezu. 

Přejdeme hlavní komunikaci a řeku Bečvu a pokračujeme po zelené značce kolem Češkova mlýna, hostince Za vodů mezi domky na hřeben.

Již brzy máme krásný výhled na krajinu s údolím řeky Bečvy. Kdoví, jak dlouho se budou turisté i místní kochat tímto pohledem. V plánu je stavba dálnice, která tudy má vést. Sice nejsem moc příznivcem megalomanských staveb v přírodě, ale hlavní silnice klikatící se mezi kopečky je již velmi silně vytížena kamionovou dopravou, neboť je hlavním tahem směr Slovensko a stává se nebezpečnou.

Dole u hostince stálo auto z ranče a tak jsem ho přemístila tam, kam patří. K chovné stanici. Tam se mi líbilo. Manžel mi sliboval, že tam bude hodně pejsků, ale pozdravil nás jen jeden. Tedy spíš jsme pozdravili mi jeho. Vypadal docela smutně, ani se nehnul. Nojo, komu by se ta samota zamlouvala. Možná byli ostatní někde na závodech.

A jsme na hřebeni a už se budeme kochat jen přírodou než dojdeme k pomníku T.G. Masaryka U lipky.

Máme za sebou 3 km a podle ukazatele ještě 7,5 do cíle. Jenže to jsem ještě netušila, že manžel po pár kilometrech změní směr trasy a zvolí pak tu delší po žluté. Zatím nic netušíc svačíme na sluníčku. Posezení je stíněné a kousek dál jsou zbytky stromů a tam jsme si udělali soukromý bar.

Pokračujeme po zelené, jen si na chvíli odskočíme k hájence Na Uhlisku.

A už vidíme další rozcestí. Zelená se kříží se žlutou a manžel tvrdí, že žlutá je zajímavější a tedy máme do cíle nyní 9,5 km. Trochu protestuji, protože manžel mě ráno zval na takovou pětikilometrovou procházku. Pak z něho vylezlo, že kilometry on neřeší. :) Jdeme tedy na Piškovou. Manžel to tu už zná a tak z jednoho pokáceného smrku ulomí pár větviček a nese je Hubertovi. Ale také mě žene ze značky někam do rokle, kde prý je pramen nějakého potoka, o kterém nikdo neví. Směju se. Pramen jsem tedy nazvala podle svého manžela - objevitele. Věřím, že o něm běžný návštěvník neví, protože jsme slezli do krkolomné rokle. Manžel udiven, jak moc je pramen zanesen listím a ukryt pod kořeny mohutného smrku a buku, popadl klacek a jal se pramen čistit. Prý ho čistil na podzim, to sem asi nafoukal vítr. :) Nemám svolení zveřejnit natočené video. škoda. :-))

Pokračujeme po žluté na Piškovou. Pišková sedlo. Tady bych to měla znát, chodili jsme sem dříve s dětmi z obce Poličná. Ale jsem dezorientovaná. Nad kapličkou je vykácený les a pomníček na počest Masaryka se mi také zdá jinde, než jsem ho čekala.

Rozladily mne i asfaltové silnice. Cykloturistika asi začíná vytlačovat pěší trasy. Lesní cesty jsou přece tak krásné. Naštěstí asfalt netrval dlouho, co bude ale v budoucnu?

Cestou jsme minuli kapličku.

Kolem kapličky pobíhalo nějaké zvířátko. Ještě jsme byli daleko. "Zajíc" přidušeně vykřikl manžel a já ostřila foťák. Když jsem zvíře našla a přiblížila, musela jsem se smát. Na tuláka pejsek nevypadal, ale stavení tu poblíž nebylo tak nevím.

Než dojdeme k rozhledně Jarcová vychutnáme si jarní krajinku. V létě louky kvetou pampeliškami v zelené trávě a smíšené lesy jsou také nádherné.  

Od rozhledny sejdeme dolů do Jarcové a pokračujeme do Valašského Meziříčí. Tato trasa již kopíruje dřívější výlet na rozhlednu, ze které můžeme ještě zaskočit ke skalnímu útvaru Jarčovská gula.

Naše cesta domů vede ještě kolem rybníka v Podlesí, kde je možné se v letní sezóně občerstvit. Dneska jsme toho s těmi manželovými odbočkami našlapali rozhodně více, než informoval ukazatel.

14 komentářů:

  1. Maruško,nádherné fotografie.Ráda jsem si s vámi zavýletovala v krásné krajině.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My s manželem většinou vyrážíme do okolí na jaře a na podzim. V létě je zahrada a dovolené někde v republice. I když manžel nepochází z tohoto kraje, má ho prošmejděný lépe než já a tak každá procházka je pro mne něčím novým. :)

      Vymazat
  2. Hezké cesty, lesem, holinou, krajina je rozmanitá a po kůrovcových náletech se bude prostě měnit, ale ona se zas zvetí, věřím tomu. Jelikož se u nás dál budou (nepoučeně) sázet smrky tak zas rychle zaroste, protože právě kvůli tomu se sázejí, bude se to ale opakovat. Vývraty po vichřicích, kůrovec. Myslela jsem, že dendrologové dokáží přesvědčit lesáky, že se bude obnovovat les ve smíšením složení, ale jak je vidět tak ne. Přitom smrk není naší domácí dřevinou, byl tu v Evropě a potažmo u nás vysazován uměle po průmyslové revoluci kdy začala být velká spotřeba dřeva a on rychle roste.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krajina se hodně mění. Když nyní píšu i starší články z výletů znova, kvůli zrušenému blogu, však víš, tak se kolikrát kouknu na současnou podobu navštíveného místa a nestačím se divit. Lidé posílají na mapy.cz fotky, které se od mých už liší.

      Vymazat
  3. Maruško, opět nádhera :). Ty to máš vždycky tak pěkně zpracované :). Jste zdatní tůůristé, dávám palec nahoru ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, už toho nenachodíme, co dříve, ale moc by mi to chybělo. Nedokázala bych sedět doma. Hopdně jsem procestovala po republice s rodiči, ale pokud si výlet neorganizuji sama, tak zapomínám, že jsem tam byla a dříve jsme tolik nefotili a nezaznamenávali. A hraní s obrázky a fotkami mě baví a mám na to v důchodu času dost. :)

      Vymazat
  4. Moc pěkný výlet, ráda jsem se s vámi prošla. U nás kůrovec také změnil krajinu, jen doufám, že se hospodáři při sázení nových lesů poučí a nebudou sázet jen smrky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je hodně smíšených lesů. Smrky zase, jak píše Vendy, krajinu znova zarostou. :) jen už se nebudeme moci řídit lesem zaznamenaným na mapě. Naposledy jsem to použila ve Zlatých Horách, ale nyní už se budeme spoléhat jen na navigace, pokud zabloudíme. :)

      Vymazat
  5. Maruš, děkuju za hezkou procházku s krásnými fotkami. Jak manžel čistí ten pramen, vypadá to jako by tam kopal a hledal poklad :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Já se divím, jak se o něm dověděl. Fakt to byla docela hluboká rokle. No on vleze všude. :-DHele, ale musím se zeptat, jestli tam fakt nemá nějakej hrnec s pokladem. :-D

      Vymazat
  6. Maruško, děkuji za další procházku krásným krajem.
    Přeji jen hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji, že jsi můj věrný společník na cestách, i když jen virtuálně. I tobě hezké dny.

      Vymazat
  7. Manžel má svůj vlastní objev pramene a ani se o něj nechce podělit :).

    Kdysi jsme jezdívali na Slovensko přes Rožnov na přechod Makov, ale v těch končinách ta doprava tak vázla, že jsme nakonec přešli na trasu přes Starý Hrozenkov na Trenčín. Dálnice by určitě pomohla, lesních vycházek určitě bude stále dost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manžel je tajnůstkář. Ale Libby na to možná kápla. jestli on tam nemá zahrabaný poklad. Proto mlčí a chodí to tam udržovat. :-D Ano, už jenom projet Valmezem je horror. Obchvat s dálnicí je v projektu už mnoho desítek let, ale stále není zrealizovaný. Kolikrát město totálně ucpané stojí. :(

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a váš komentář.