Rozhledna Jarcová a Jarcovská kula

Dnes je takový ufoukaný únorový den bez sněhu roku 2014 a my se vydáme z Valašského Meziříčí na rozhlednu, kterou nechal postavit a v roce 2009 slavnostně otevřel podnikatel z Jarcové pan V. Bystroň. Cestou na rozhlednu se setkáme s panem Bystroněm vícekrát, půjdeme-li do Jarcové po silnici z Valašského Meziříčí směr Vsetín. Tedy ne přímo s ním, ale mineme jeho firmu a gril občerstvení.

Protože je silnice na Vsetín velmi, ale opravdu velmi frekventovaná a kamiony se zde prohánějí v hojném počtu, půjdeme raději kolem rybníku v Podlesí a dál kousek obcí Podlesí.

Od rybníku je vidět na protější kopec a rozhlednu, kam se chceme dostat. Z obce Podlesí se napojíme na hlavní komunikaci těsně před Gril občerstvením. Toto místo rovněž vybudoval a provozuje pan Bystroň, který má hned naproti svou firmu. Tady se rádi občerství nejen motoristé, ale i cyklisté a pěší turisté.

 V areálu se můžete potěšit s lamami a je zde i taková kuriozitka. Staré stromy jsou do země zabetonovány vzhůru kořeny a na každém stromě sedí vyřezávané sovy. Je to taková přírodní řezbářská galerie. Určitě se sem ještě podíváme v létě, neboť kromě muzea veteránů je tu i více atrakcí pro děti....Nyní pokračujeme do obce Jarcová a dále stoupáme k rozhledně. 

Na rozhlednu vysokou 14 m s vyhlídkovou plošinou ve výšce 11 m nemáme odvahu lézt. Výstup se zdá pro nás starší dost příkrý. A navíc fouká tak silný vítr, že se mnou cloumá i při focení od paty rozhledny. Zatím místo nezarůstá vysokými dřevinami.

Jelikož jsme se u rozhledny napojili na naučnou stezku T.G. Masaryka vedoucí z Poličné u Valašského Meziříčí, můžeme se vrátit do města po ní, ale my si chceme ještě odskočit ke skalnímu útvaru, kterému místní říkají Jarčovská gula. Fouká studený a silný vítr a cesta lesem je posetá ulámanými větvičkami a množstvím šišek. Míjíme i čerstvě zlomený strom.

Prcháme do nižšího porostu a již jsme u skalního útvaru zvaného Jarcovská gula.

Jsem trochu udivena, měla jsem za to, že nejprve projdeme mezi skalkami s dalším výhledem na město. Už jsem tu hezky dlouho nebyla. Manžel tvrdí, že ta cestička je už dávno zarostlá a výhled veškerý žádný. Nevěřím a pátrám po tom chodníčku vedoucím mírně vzhůru. Ano a jsem tu a manžel měl pravdu. Šutry jsou tu, ale v hustém porostu.

A takhle to tu vypadalo před 7 lety, kdy jsem tu byla se synem a měli jsme krásné výhledy na město. 

Trochu jinou cestou se vracíme zpět do obce Jarcová a pak už stejnou cestou přes obec k rybníku v Podlesí a domů. 

Ušli jsme cca 11 km a doslova pořádně jsme se provětrali. 

Děkuji, že jste šli se mnou i tímto vzpomínkovým výletem za humna našeho města.