ZOO Ostrava

ZOO jsme navštívili před dvěma lety s vnukem.  Vždy, když hlídáme nebo spíše hlídali jsme vnučky a vnuka, snažili jsme se vymyslet nějaký výlet, ať nesedíme jen doma na tabletu či u počítače. 

ZOO se otevírá v 9 hodiny, my jsme přijeli něco před desátou a zděsili jsme se fronty. Naštěstí šlo o několik front k více pokladnám a odbavování šlo velmi rychle. Zoo je velmi krásně upravená. Spíš bych ji přirovnala k oddychové zahradě se zvířaty. Všude v tuhle dobu kvetly rododendrony a azalky všech možných barev. Ale velkým zklamáním, hlavně pro syna, byl výběh pro pandy červené. Není velký, je přehledný, ale pandy nikde. Nevykukovaly ani ze svých domečků, nebyly na stromech. Prostě výběh bez pohybu. Lvice ležela a později toužebně řvala ve skleněné kleci. Vstoupit jsme mohli do voliéry pro papoušky, ale byla docela malá.

S občerstvením si také nebylo třeba dělat starost. I když se zdálo návštěvníků dost, fronty jsme nezaznamenali. Lukášek objevil u jednoho stánku něco, co prý má v Americe u návštěvníků obrovský úspěch a je to prostě super. Prý nějaké chipsy s omáčkou. Koupili jsme si tedy dvě porce s pikantní sýrovou omáčkou a pojídali tu šílenou dobrotu při další prohlídce. Dobré to bylo, to je pravda, ale tohle už dělávala moje maminka před padesáti lety, když vyráběla domácí nudle. Usušené vyválené těsto nakrájela na plátky a z nich krájela tenké nudle. Konce pásků nám opekla jen na plotýnce kamen. To byla dobrota. Takže stačí dát do nudlového těsta trochu koření a plátky nakrájet na trojúhelníčky a osmažit. A máme americkou dobrotu. :) A  od VendyW jsem se dověděla, že dobrota není americká, ale mexická a zove se nachos (načos). Recepty jsou dostupné na netu. :)

Nechybí ani dvoreček s domácími zvířaty, kam mohou děti vejít a se zvířátky se kontaktovat.

Stala se mi i nepříjemná věc. U stánku jsem si koupila kávu a jak jsem vycházela, nechtě do mne strčil nějaký chlapec a moje káva vyšplíchla zrovna na nohu přicházejícího pána. Měl jen kraťasy a káva mu stekla do ponožky. Musel se čerstvou kávou opařit hodně už i podle toho, jaké nadávky se snesly na mou hlavu. Omlouvala jsem se tak vehementně a viditelně mě to mrzelo, že se nakonec za nadávky omluvil i pán. Ale byla jsem z toho špatná dost dlouho. Pobíhající chlapeček záhadně nikomu nepatřil.

Docela rádi jsme už sedli na trolejbus a jeli směr vlakové nádraží. Ještě jsme si s Lukáškem zaskočili na čokoládové pralinky do obchodního domu Nová Karolína. Tam jsem nechala za pár luxusních bonbónků 153,- Kč, ale nelitovala jsem. To byla příjemná tečka za naším výletem. Doma jsem z nádraží pospíchala předat Lukáška mamince, abych ještě stihla autobus k nám nahoru. Byla jsem docela unavená, ale přesto to bylo fajn.

A vy se mějte také fajn.