Vězeňská kaple aneb umělecká galerie

 Při zmínce o dokončení rekonstrukce kostela sv. Trojice ve Valašském Meziříčí  jsem si uvědomila, že mám pár fotografií, které dokumentují přeměnu bývalé Vězeňské kaple tvořící komplex druhého nádvoří zámku. Když jsem fotografie pořizovala v roce 2005, neměla jsem ani já, ani radní města tušení, jaký osud kapli čeká. Prostě jsem jen vyfotila příšernou ruinu hyzdící město. Západní trakt zámku i bývalé hospodářské budovy, včetně bývalé vězeňské kaple, byly noční můrou radnice.

I když na opravách zámku se již pracovalo, je vidět opravená střecha, a fasáda na skoro celém zámku z odvrácené východní strany, osud kaple byl stále nejasný. Kaple již dávno neměla střechu a chátrala a chátrala. Před zdí vedoucí od kaple si možná pamětníci vzpomenou na nízkou přístavbu, kde měli jednu dobu klubovnu i skauti nebo později zde byla i prodejna spojovacího materiálu.

 Dnes se mluví o bývalé vězeňské kapli, která slouží jako Galerie Kaple vedle Galerie Sýpka. Kaple však není původní stavba.

Trochu se vraťme v čase.

Její počátky se datují do roku 1611, kdy dědic zdejšího panství Jetřich ze Žerotína nechal na místě domu Jiříka Zašovského, který lehl popelem při požáru města, postavit mohutnou renesanční budovu. Byla dvakrát větší a sloužila jako jízdárna. Zálibu pro drezuru koní si přivezl z Francie, kde studoval.

 V roce 1621 byl však nucen uprchnout ze země, a když se pak mohl vrátit, zkonfiskované panství již mu vráceno nebylo. Jízdárna pak sloužila jako přístřeší pro kočáry, stáj a sklad

V době napoleonských válek zde byl zřízen lazaret.

V roce 1854 byla v zámku zřízena ženská trestnice a následně na to se v letech 1855 - 1908 proměnila dřívější jízdárna na vězeňskou kapli, V září r. 1855 byla posvěcena olomouckým arcibiskupem ke jménu Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Za první světové války kaple sloužila jako prádelna a sklad pro rakousko-uherské a turecké vojáky, kteří si léčili svá zranění v zámku Žerotínů. Za první republiky ji zabrala československá armáda, která v ní do roku 1925 měla zbrojařskou dílnu. Až do druhé světové války pak prostory krátce sloužily jako tělocvična Orla.

Roku 1940 nechal tehdejší okresní úřad polovinu jízdárny zbořit, protože bránila rozšíření silnice. Zbylá část budovy sloužila po válce jako sklad umělých hnojiv a později zeleniny. Následovala léta chátrání. Z kaple se stala ruina beze střechy a s rozpadajícími se obvodovými zdmi.

 

A počátek 21. století se stal novou érou pro tuto budovu. Revitalizace celého zámku včetně sýpky a kaple se konala po etapách a samozřejmě, že hlavní budova zámku měla přednost. Ale o té až zase někdy jindy. Galerie byly dokončeny v roce 2009 a zatím, co kabátek zámku byl již také reprezentativnější, na interiérech se pracovalo ještě do roku 2014. O tom však zase snad někdy jindy.   Nyní už dosti slov. Jdeme konfrontovat minulost se současností. Za mně dost dobrý. :)

V budově galerie Sýpka má své zázemí informační centrum. 

Někdy později, nevím přesně kdy, byly na obě budovy instalovány nové jednotné názvy. 

 O zámku Žerotínů jsem psala již na starém blogu, ale sem bych to mohl dát také, když jsem se již rozhodla představit naše město. Je fakt, že změnilo se hodně a tak je i dobře, že články budu psát nově, aktuálně. 

Přeji všem hezké dny.