Nová Říše - klášterní knihovna

I tato knihovna v klášteře premonstrátů v Nové Říši je součástí komentované prohlídky.

Nová Říše-klášter premonstrátů

O Nové Říši na Třebíčsku jsem se zmínila již v souvislosti s kostelem sv. Petra a Pavla. Nyní se podíváme do premonstrátského kláštera, kde dnes žije komunita bratří. Klášter má však otevřené dveře nejen pro širokou veřejnost zajímající se o duchovní památky, ale rovněž zde mohou trávit prázdniny nemocné děti i dospělí. V budově kláštera jsou i sály se stálou expozicí věnovanou slavným rodákům, velmi zajímavý je hudební sál s iluzivní malbou a unikátní knihovna.

Nová Říše-kostel sv. Petra a Pavla

Nová Říše je  městys ležící   v okrese Jihlava v Kraji Vysočina.   Je obklopená lesy a obtékaná říčkou zvanou Vápovka, v níž se kdysi rýžovalo zlato. Minulost zde připomíná jen kostel a klášter.

No samozřejmě, jako v každé obci či městě i drobné památky a pomníky padlým ve válkách. 

A sem jsme přišli právě kvůli kostelu a klášteru. Nejprve se podíváme do kostela, kde probíhá komentovaná prohlídka. Slečna průvodkyně má velké znalosti a možná je jí líto, že provází jen nás dva, mne a syna, ale rozhodně to nedává najevo a opravdu plně se nám věnuje.  Kostel a klášter je propojen a my zahájíme prohlídku v kostele sv. Petra a Pavla. 

Cestou do Nové Říše

Z Telče jsme se vypravili i do Jaroměřic nad Rokytnou. Ovšem to bych ani nebyla já, kdybych jakýkoli výlet trochu nezkomplikovala. Tedy nešlo o komplikaci ve smyslu potíží. Když jedete autem, je cesta o zastávkách a pokračováních. Autobusem to jde také, ale musí se hlídat časy. Z Telče jsme vyjeli autobusem do Nové Říše, ale ne až do obce, vystoupili jsme u rybníků.  Nadýchat se ranního vzduchu u vody je příjemné osvěžení. Pak už  jen kousek pěšky  do obce kolem kaple sv. Kříže a kapličky-poklony.

Jihlava

Město jsme navštívili hlavně kvůli zoologické zahradě, při dovolenkovém pobytu v Telči.  Prohlédli jsme si hlavně Masarykovo náměstí a okolí. 

ZOO Jihlava

Zoologické zahrady máme moc rádi. Ať jsme v blízkosti kterékoli, tak musíme zavítat. A proto i ta jihlavská uvízla v našem hledáčku. Ani nedokážu říct proč, ale ze začátku to bylo tak trochu rozčarování, ale nakonec jsem byla nadšená. Miluji šelmy kočkovité a jeden levhart mi dokonce přirostl k srdci. Do ZOO musíte hned ráno, co nejdřív,  nejlépe před otevřením bran. Chvilku počkat a být mezi prvními. To je úžasné. Nikdo nikde, jen vy a zvířata, která ještě nezalezla před sluncem.

Co nás čeká na Roštejně

Prohlídku hradu jsme si  nenechali ujít. 

Hrad Roštejn

Z centra Telče po žluté značce přes obec Doupě je to k hradu Roštejn něco málo přes 9 km. Z Třešti po modré značce o dva kilometry méně, krásnou krajinou Vysočiny kolem rybníků. Zájemci si svou trasu najdou i odjinud a možná většina si sem dojede i autem. Parkoviště je přímo u hradu. Hrad Roštejn není vůbec zřícenina, jak já si vždy mylně hrady představuji.

My jsme do obce Doupě jeli autobusem a prošli jsme se i k rybníčku a pokračovali na hrad. Je to pro nás dnes takový odpočinkový den. 

Parní mlýn v Telči

Když plánuji dovolenou,  mám už vytypovaná místa, kam se podívám. Nejen mapy, ale tak trochu proberu i fotografie na internetu. Na fotografiích z roku 2009 jsem viděla, že je v mlýně dokonce provozována restaurace nebo alespoň občerstvení s venkovním posezením. To by nám docela bodlo v horkém létě a tak jsem se na tuto památku těšila. Jdeme cestou z nádraží, kam přijela parní mašinka a ty my máme rádi.

Kostely v Telči

Kromě kostela Jména ježíš, který jsem zmínila v minulém článku najdeme v Telči více sakrálních památek. 

Telč-kostel Jména Ježíš i v hladině rybníků

Jsem nevěřící a stejně fotím kostely ze všech možných stran a ráda zajdu i dovnitř. Kostely tvoří dominantu měst nejen svou duchovní hodnotou, ale i jako památky s obrovskou historickou cenou. 

Při pohledu na města a vesničky jsou kostely a kláštery ozdobou nejen obce, ale i krajiny. Nebýt kostelních věží byl by určitě i následující snímek nudný. 

Telč-zámek, zahrada a park

Prohlídky zámků v místě našeho pobytu si necháváme vždy na nepříznivé počasí, ale tentokrát jsem musela zaskočit do zámecké zahrady, když jsme šli ráno kolem cestou do Šiškova mlýna. Synovi se to moc nelíbilo, že prý zdržuju. Ale já jsem se nedala.

Lampa

Večer jsem rozsvítila lampičku v obýváku našeho penzionu a zalíbila se mi hra světla a stínu. A to byl i moment, kdy jsem zatoužila jít fotit večerní náměstí, které jste se mnou mohli už vidět v minulém vstupu z Telče

Všem přeji klidnou mysl.

Telč-večerní náměstí

Po výšlapu na Šiškův mlýn mne zlákalo ještě večerní město. Syn mi však odepřel doprovod. Vlastně unavený usnul a znáte to, když se rozespalý člověk tahá z postele.  Trochu jsem se bála, to se přiznám. Neznámé město, neznámé zvyklosti, spousta kavárniček a naladěných lidí. I já jsem byla naladěná na tuhle atmosféru. Leč bez stativu jsou fotky roztřesené. Pevnost ruky už není, co bývala a tahle hodinka zrovna moc mému focení nepřeje. Leč pro zachycení tamní atmosféry snad postačí. 

Hadí jezírko-skokan zelený

Cestou z Telče k Šiškovu mlýnu jsme na NS Lipky minuli hadí jezírko (ukázat na mapě). Nevím, proč hadí, když bylo plné žabiček. Skokan zelený byl všude. Možná, že se hadi občas vyhřívají na tom velkém balvanu. 

Šiškův mlýn

O jednom mlýně v Telči se ještě zmíním. Jeho osud zatím nebyl moc příznivý, i když se stavba opravovala za pomoci dotací EU. Ale o tom jindy.  Dneska představím jiný původní mlýn, který sice slouží jako hotel s veškerým komfortem v krásné krajině Vysočiny nedaleko Telče u obce Vanov, ale byl mu dopřán rozhodně lepší osud. Nevede kolem turistická značka a já měla obavy, zda tudy mohu projít a naplánovat si tudy výlet, zda to není soukromý pozemek a vstup jen pro hotelové hosty, či hosty golfového klubu. Protože tohle místo se mi moc líbilo. Ono to nějak dopadne. Vydali jsme se na cestu přímo od našeho penzionu Danuše, přes náměstí, zámecký park a dál NS Lipky. Já jsem tedy vběhla ještě do zámeckých nádvoří, ale fotky vložím později. 

Dílčí cíl cesty Šiškův mlýn

Telč-náměstí Zachariáše z Hradce

Když jsem si hledala místo v naší krásné zemi, kde bych chtěla trávit dovolenou, Telč byl  velmi silným lákadlem. Má velmi krásné okolí a co víc? Čekala jsem drahé ubytování, možná nad moje možnosti. Opak je však pravdou. Penzionů je zde hodně i přímo v centru města a konkurence tedy silná. Některé výlety do okolí jsem již zmínila, nyní bychom se mohli trochu seznámit s městem, než vyrazíme na další krásný výšlap.

Nyní se projdeme náměstím Zachariáše z Hradce

Loukami a mezi poli Vysočinou a Jižními Čechami

Dovolená v Telči se nesla hodně  v duchu památek, ale stejně jsem si neodpustila vyšlápnout si do přírody, když je tak malebná. Předešlé dovolené byly spíše turisticky zaměřené a já si chtěla letos od šlapání odpočinout, ale nakonec jsem zjistila, že chození po dlažbě historických měst je pěkně náročné a v přírodě je líp. :) A zde se ani nemusí nějak rozlišovat, zda jsem právě v kraji Jihočeském nebo na Vysočině. Silničky a cesty se klikatí mezi poli hned nahoru na obzor a zas dolů, kolem rybníků.....

Vyšlápnuto z Telče do okolí

Český Rudolec a bizoní farma Rožnov

Zámek v Českém Rudolci jsem sice podrobně nenafotila, dalo by se říci, že jsem ho odbyla dvěma cvaky při kratinkém opuštění auta při cestě kolem, ale zaujalo mne kolik podrobných informací jsem o něm našla. Nejen data z historie dávné, ale i z té nedávné, kterou jsem již prožila. Po mnoha a mnoha dohadech a záměrech a snahách něco se zámkem udělat se tento dočkal ve schátralém stavu i jednadvacátého století. A možná právě počátek tohoto století bude znamenat i vzkříšení zámku zvaného též Malá Hluboká. Záchrana započala. Ale začneme od začátku.

Český Rudolec najdeme asi 10 km západně od města Dačice a pod tuto obec spadá i malá ves Rožnov, proto se krátce zmíním i o tamní bizoní farmě.

Kaproun

Jana nás nyní zavezla do vesničky Kaproun, odkud nás vyslala pěšky chodníčkem, který tenkrát ještě nebyl značený k železniční zastávce Kaproun. Dneska je chodník značení zelenou turistickou značkou. Projdete se necelý kilometr ke kouzelné romantické zastávce na poslední úzkokolejné trati. Mapka ZDE.

Červená Lhota

Státní zámek Červenou Lhotu jsem navštívila díky velmi velké vstřícnosti a neuvěřitelné nabídce internetové kamarádky Jany. Veřejnou dopravou by se tento zámek nedal navštívit díky mizernému spojení. Johanka nás naložila do auta v Jindřichově Hradci. Na prohlídku zámku a okolí s námi nešla, prý nebude rušit naše dojmy svými a počká na nás jak jen budeme chtít dlouho. Pak stačí jen zavolat. Mohli jsme si tedy obejít rybník a jít i na komentovanou prohlídku zámku. Ta se mi velmi líbila, ale fotografovat se tam nesmělo ani za peníze, tak mi jako připomínka na toto místo postačí pár těchto fotografií.

Jindřichův Hradec-kostel sv. Jana Křtitele

Do kostela jsme se podívat nemohli, ale moc se mi líbilo v zahradě kláštera. Tam jsme si trochu odpočinuli. 

Jindřichův Hradec-hrad a zámek

Interiéry zámku jsme si tentokrát neprohlédli, protože nás čekal odpoledne ještě jeden zámek, na který jsem se moc těšila. Ale i tak jsme si prohlídku užili. A jestli chcete můžete jít se mnou. 

Jindřichův Hradec-kostel sv. Kateřiny

První památkou, kterou jsme cestou z autobusového nádraží trochu prozkoumali je kostel sv. Kateřiny. Dovnitř jsme se nedostali, ale i tak stojí za to se kolem kostela trochu projít. 

Jindřichův Hradec-perla Jižních Čech

Dnešní výlet bude tak trochu napínavý a s velkým tajemstvím. Máme v plánu navštívit Jindřichův Hradec,  ale........

Při plánování výletů na dovolenou v Telči jsem měla touhu zavítat i na Červenou Lhotu. Nevím, jak dneska, ale před pár lety tam bylo spojení veřejnou dopravou nemyslitelné. Ten výlet se nedal prostě zvládnout, i kdybychom chtěli jet jen na tu Lhotu.Celkem po krátké známosti na internetu se mi nabídla jedna internetová kamarádka z fotografického fóra, že nás tam klidně zaveze. Ona je z Jindřichova Hradce, žije sama a ráda řídí a jezdí po výletech. Domluvili jsme se, že se v půl druhé sejdeme u fontány. Mám schůzku s někým, koho jsem nikdy nepoznala ani z fotografie. Není to risk? Je a je to proto tak napínavé a výlet s otazníkem. Vše se však doví, kdo má zájem, protože nejen Červená Lhota, ale i mnohem více.......

Slavonice - hřbitovní kaple

Ve Slavonicích jsme cestou na nádraží minuli ještě hřbitov s kaplí. A to bychom ani nebyli my, kdybychom se tam nezašli podívat, než nám pojede vlak. Kaple se zrovna rekonstruovala, dnes již je asi v plné  kráse. 

Slavonice plné památných domů

Z Dačic jsme pokračovali autobusem do Slavonic a do města vstoupili Dačickou bránou. Sluníčko stávkovalo a tak ani fotky nejsou tak prozářené, jak bych si představovala. Městem jsem byla nadšená, až na jednu maličkost, kterou asi město řeší, ovšem východisko zjevně nenalézá.  Úzké historické centrum je plné zaparkovaných aut.

Letecké muzeum Viléma Götha v Dačicích

Slíbila jsem, že se zajedeme podívat do Slavonic, ale ještě se v Dačicích přece jen zdržíme. V minulém článku jsem zmínila výstavu v zámku spíš zaměřenou na panenky, což určitě nezajímá muže. Na Masarykově náměstí se nachází letecké muzeum a tam by možná někteří muži zašli raději. Nakoukla jsem tam i já a proto některé letecké nadšence mohu navnadit.

Sladký příběh z Dačic

 Dačice  vzdali  hold cukru žulovým pomníkem, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.

Pobýval Švabinský v Dačicích?

Kdo byl Maxmilián Švabinský snad všichni mí čtenáři ví. Vím to zhruba i já. Nebudu se zde zabývat výčtem dat souvisejících s jeho životními událostmi, ani výčtem jeho děl, zmíním se jen o jednom dni, který byl pro umělce jistě dnem velmi významným. O tomto dni se ale nedočtete nikde na internetu, alespoň já jsem to významné datum nenašla v žádném jeho uváděném životopise.

Autoportrét Maxe Švabinského 85 let z roku 1958

je součástí expozice dačického zámku a samozřejmě zde najdeme i výstavu jeho děl. 

Dačice - zámek a park

Prošli jsme se již městem Dačice a nyní zavítáme do zámku. 

Dačice

Do Dačic jsme se vypravili při jedné dovolené, kdy jsme zvolili Telč jako výchozí bod pro naše výlety do okolí. Sice nám na tento výlet počasí moc nepřálo, ale riskli jsme to. Z Telče jsme jeli autobusem. 

Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích

Původně gotický kostel založený s městem (13. st.). V 17. st. proběhla přestavba a kostel získal dnešní vzhled. Stavba je trojlodní, interiéry z 18. st.

České Budějovice

V Českých Budějovicích jsme se zastavili na zpáteční cestě z třídenního výletu do Bavorska a cestou jsme navštívili zajímavá místa v Jihočeském kraji. Tím posledním je právě toto město. Cestou od Boubínského jezírka jsme z autobusu viděli v dálce temelínské chladící věže   a zámek Hluboká. Tam se podíváme někdy příště v soukromé dovolené. Naší první zastávkou při prohlídce města je Černá věž.

Boubínské jezírko

Boubínské jezírko najdeme v Národní rezervaci Boubín, jež se nachází v Jižních Čechách, v okrese Prachatice. Oblast spadá do katastru šumavské obce Horní Vltavice. Jezírko bylo zbudováno na Kaplickém potoku jako splavovací nádrž již v roce 1833. Ke splavování dřeva se používalo až do roku 1957. Dřevo se po Kaplickém potoce splavovalo pro Idinu pilu a sklárnu v Lenoře.

Lipno a Stezka korunami stromů

Ve Vyšším Brodě jsme byli ubytovaní 2 noci během našeho zájezdu do Bavorska a Jižních Čech. Přesto z tohoto městečka nemám fotky, protože jsme sem přijeli vždy pozdě večer a odjížděli brzy ráno.  Nyní už balíme kufry a odjíždíme směr šumavské hvozdy a domů na Moravu. Opět se zastávkami na zajímavých místech. Tím prvním je rozhledna Stezka korunami stromů nad lipenskou přehradou. Na mapce vidíme, kde jsme se tam pohybovali.

Varhany v Katedrále sv.Mikuláše v Českých Budějovicích-21

Opět jsem získala do sbírky další varhany. České Budějovice jsou městem, které rozhodně stojí za návštěvu a my jsme jím bohužel jen projížděli s krátkou zastávkou. Katedrála sv. Mikuláše se nachází v těsné blízkosti náměstí Přemysla Otakara II. Chrám byl otevřen a já toho využila, abych si mohla prohlédnout a hlavně vyfotit varhany. Tyto jsou obzvlášť prostorné a škoda je, že v kostele právě probíhala mše a já nechtěla rušit. Proto i úhel pohledu není zrovna ideální a jelikož jsem se nemohla postavit až k oltáři je pohled na tento skvost hodně rušen. To mi ovšem tak nevadí, hlavně že mám další úlovek a ze světa internetu jsem vylovila i nějaké ty informace.

Varhany v kostelích Berchtesgadenu-23,24

O kostelích samotných jsem se již zmínila, ale do své sbírky varhan si ještě zařadím dva kousky z německého města Berchtesgaden. Jelikož neumím německy a překladače texty dost komolí, nepodařilo se mi o varhanách v těchto kostelích zjistit nic bližšího. Jsem však ráda, že je mám ve sbírce, že jsem se do kostelů dostala. 

Chrám sv. Petra a Jana

Portrét dravců

Trošku z jiného než cestovatelského soudku. Ráda fotím portréty zvířat a ptáků.